Bychkov ČF umí

Semyon Bychkov se narodil v roce 1952 v Leningradu, ve 22 letech emigroval do USA, jejichž občanem se stal v roce 1982 a dnes je věhlasným dirigentem koncertním i operním.

Na jeho webové prezentaci se v sekci NEWS píše: Zahájení nové sezóny s Vídeňskými filharmoniky v Salzburgu. A v září znovu s tímto orchestrem na Grafenegg Festival, BBC Proms a Lucerne Festival. Ve druhé polovině svého evropského turné Bychkov vystoupí s Vídeňskými filharmoniky na George Enescu Festival v Bukurešti, ve vídeňském Musikvereinu při zahajovacím koncertu abonentních cyklů a také ve Wiener Konzerthaus a Brucknerhaus Linz. Před třemi koncerty Mahlerovy 6. symfonie s Munich Philharmonic ne konci měsíce ještě Semyon Bychkov spojí Dvořákovu 8. symfonii a Čajkovského Patetickou ve dvou koncertech s Českou filharmonií, z nichž druhý bude hrán v rámci mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha.

Což se také stalo. Ten první koncert hráli v Českých Budějovicích, kam Česká filharmonie dorazila po 60leté pauze, a ten druhý v pražském Rudolfinu. Bychkov není pro Českou filharmonii neznámou veličinou. V únoru 2013 zahráli ve třech abonentních koncertech předehru k Lohengrinovi a Brahmsovu 2. symfonii a spolu s houslistou Davidem Guzmanem Mendelssohnův houslový koncert. Už tehdy bylo zřejmé, že filharmonie na Bychkova slyší, on ji dokáže roztočit do vysokých otáček a totéž bylo vidět i nyní. V první části večera to byla především třetí věta Patetické, která v až ďábelském tempu vyzněla úchvatně a byla bezpochyby vrcholem večera (Antonín Dvořák snad promine). Takže ani nepřekvapilo, že část obecenstva po ní zatleskala.

ČF v novém rozsazení v Českých Budějovicích: uprostřed Semjon Bychkov, po jeho pravici
koncertní mistr Josef Špaček jr. a po levici Petra Brabcová, která šéfuje sekundám

...a standing ovation v Praze. Dámu Irenu Herainovou stojící vedle J. Špačka
mistr uchvátil tak, že si vysloužila jeho kytici.

Ostatně v Budějovicích byl průběh stejný. Ale i Novosvětská zazněla s velkým leskem, když kromě akcentu na lyričnost byla působivá zvláště dynamika od forte do pianissim, která tak zoufale chyběla v sobotu, kdy Tonhalle Orchestra Zürich odehrála Dvořákovu Anglickou symfonii někde mezi forte a fortissimo. Atmosféra koncertu však přece jen byla mírně ovlivněna oficiálním publikem, které samo sebe uctilo čilým vyskočením ze sedadel hned po koncertu a dlouhým, leč nijak zvlášť nadšeným potleskem. Z VIP ozdob v publiku lze jmenovat skladatelova pravnuka Antonína Dvořáka tentokrát ve smokingu, hololebého starostu Prahy 1 dokonce s kravatou a pražského místoprimátora Stropnického, který miloušovským fouskem a koženou bundičkou přinesl veselé zpestření večera.

Tím skončila druhá část řady Dvořák Collection, která byla páteří festivalu. V jejích 5 koncertech zazněly Dvořákovy sudé symfonie, a v tom úvodním ještě violoncellový koncert. Navštívil jsem pouze 3 z nich a první místo bych udělil úvodnímu koncertu o krátkou hlavu před koncertem závěrečným. Bychkov však s Českou filharmonií nekončí. Ve druhé polovině ledna bude v Rudolfinu dirigovat Čajkovského předehru Romeo a Julie a 3. symfonii a Bruchův houslový koncert s Janine Jansen. Troufám si prohlásit už teď, že zvláště v posledním díle půjde o velmi silný zážitek.

A na závěr dodatek k NEWS: v říjnu diriguje Semyon Bychkov 4 koncerty New York Philharmonic s Lisou Batiashvili a Gautierem Capuçonem v New Yorku. Na programu bude m.j. Brahmsův dvojkoncert, který si oba sólisté otestovali v Praze. I k tomu jsou předsezónní festivaly dobré.