Flétna až moc kouzelná

Mozart má v poslední době v Praze tak trochu smůlu. Po svérázném Donu Giovannim, na kterém si režisérská dvojice SKUTR před 2,5 roky vyzkoušela operní režii, předvedl počátkem letošního roku svůj um na nejoblíbenější Mozartově opeře Kouzelná flétna Vladimír Morávek, převážně činoherní režisér a ředitel brněnského divadla Husa na provázku. Ovšem ani v opeře to není žádný nováček. Má za sebou například Verdiho Toscu s Evou Urbanovou a Petrem Dvorským v pražském Národním divadle roku 2000, Turandot v Gotteborgské opeře v roce 2006 nebo Rusalku v Brně před 3 roky. Kdo viděl některé z těchto představení, nemohl být jeho novou inscenací překvapen.

opona Kouzelné flétny s flétnou a Mozartem

 Kouzelnoflétnovská variance Morávkova pojetí opery je něco jako spousta filmových střihů obsahujících gejzíry nápadů, z nichž každý má určitou logiku, společně však nevytvoří kostru příběhu, ale jsou na příběh navěšeny tak, že přes ně občas není vidět, o co vlastně jde. Takto pojatá režie je bezpochyby lákavé dobrodružství pro režiséra, který získává záviděníhodný prostor pro realizaci své invence a imaginace. Ostatně podíváme-li se na tituly, jedná se o pohádky, které jsou pro takový přístup jako dělané. Ovšem vzniklé dílo není určena pro potěšení běžného diváka, který příběh nezná nebo zná pouze rámcově, ale pro fajnšmekra, který je s ním dokonale obeznámen. Nebo takového diváka, který miluje show, světla, artisty, chocholy, křídla, zvířata, ohňostroje atd. a současně má rád hudbu, nebo mu aspoň hudba nevadí. Případně pro snoba, kterému stačí, že byl na Morávkovi.

Protože nepatřím ani k jedné z oněch krajních skupin, neměl jsem z představení dobrý pocit. Kromě počáteční půlhodiny, kdy jsem čekal, jak se budou věci odvíjet, a závěrečné, kdy se příběh blížil k cíli, jsem měl pocit chaosu a nudy. Mozart, který v rohu psal u stolku vstupoval do děje jako  JP Belmondo v Muži z Acapulca, ovšem jen aby překládal mluvené pasáže z němčiny do češtiny, tak ten spíš rušil. Když se zpívalo, překlad byl k přečtení na panelu nad jevištěm. Krásná a bohatá scéna a kostýmy se tím staly trochu samoúčelnými. Hudba tam ovšem zůstala, i když někdy krásné arie poněkud narušovaly show odvíjející se na scéně. V každém případě většina z níže uvedených zpěváků podala dobré výkony.

Závěr? I když rozhodně nejsem přívržencem lumpa jménem Uljanov aka Lenin, jeho  "Lépe méně ale lépe" na tento případ sedí jako ulité. Jsem ovšem přesvědčen, že se najde nejeden divák nebo divadelní teoretik, jehož pocit byl či bude v nejednou opačný než můj.


W.A. Mozart: Kouzelná flétna
Autor libreta: Emanuel Schikaneder
První provedení 30. září 1891 ve Vídni

Inscenace ve Stavovském divadle Praha
Hudební nastudování: Jaroslav Kyzlink
Režie: Vladimír Morávek
Scéna: Miroslav Huptych, Martin Ondruš
Kostýmy: Tomáš Kypta
Sbormistr: Martin Buchta, Adolf Melichar
Pohybová spolupráce: Leona Qaša Kvasnicová
Dramaturgie: Beno Blachut
Premiéra: 5. února 2015

11. repríza 10. září 2015, Stavovské divadlo

Dirigent: Jaroslav Kyzlink

Účinkující:
Sarastro - Jiří Sulženko
Tamino - Martin Šrejma
Královna noci - Jana Sibera
Pamina - Kateřina Kněžíková
Papageno - Jiří Hájek
První dáma - Lucie Hájková
Druhá dáma - Michaela Kapustová
Třetí dáma - Jana Sýkorová
Papagena - Lenka Pavlovič
Monostatos - Aleš Voráček

Orchestr Národního divadla
Sbor Národního divadla
Akrobatická skupina Long Vehicle Circus