Honzlová autorky Zdeny Salivarové není příjemné letní počteníčko. Je to téměř surrealistický román plný projevů lidské prázdnoty a zloby, na nichž staví svou moc totalitní režimy. Tento byl komunistický a příběh se odehrává v 50. letech minulého století. Partaj, která byla tehdy osou totalitní moci, stále existuje a ničemu, který ji vybudoval, stál v jejím čele a byl Stalinovým agentem poslušně popravujícím domnělé přátele i nepřátele, dodnes oslavuje. Dnes je jejím šéfem člověk, který se ze spolupráce s nejrepresivnější částí komunistického režimu, StB, vylhal. Od minulého měsíce má tento spolek možnost ovlivňovat kroky Babišovy vlády. Ten se ostatně snaží o totéž. On i Hamáček, předseda druhé vládní strany sociální demokracie, ovšem rozhlašují že onen spolek je strana demokratické, zřejmě trapném v domnění, že se tím zbaví viny.
Přes všechno svinstvo, které autorka v knize popisuje, nelze zapomenout, že v Honzlové jsou i příklady jednání zcela opačného, které jsou o to cennější, že nebylo vynuceno lhaním, vydíráním nebo násilím. A nakonec právě ono vytváří kontinuitu lidských dějin. Jaká část lidstva se rodí ze vzteku a vyrůstá v nenávisti?
Žádné komentáře:
Okomentovat