Po rozhovorech v Helsinkách vyzýval americký kongres prezidenta, aby referoval o tématech projednávaných s Putinem, při nichž byli kromě prezidentů přítomni pouze tlumočníci. Oficiální informace mluvila pouze o tom, že se jednalo o situaci v Sýrii a boji s terorismem.
Na společné tiskové konferenci v Helsinkách Trump sdělil, že nevidí žádné důkazy o zasahování Ruska do prezidentských voleb v USA. Po rozhorlené kritice pak o den později prohlásil, že se přeřekl a ve skutečnosti chtěl říct pravý opak.
Trump také navrhl, aby Putin navštívil letos na podzim Washington, avšak zanedlouho toto pozvání odložil na dobu, kdy skončí "hon na ruské čarodějnice". Ruská strana později mluvila o pozvání Trumpa do Moskvy, aby i ona tuto možnost negovala.
Nyní informovala agentura politické žurnalistiky Politico, že z ruské strany k ní přece jen "unikly" informace. Prezident Vladimir Putin údajně předal během schůzky v Helsinkách Donaldovi Trumpovi dokument s návrhem na oboustranné snížení výzbroje. Jmenovitě v něm jde o kontrolu jaderného zbrojení a zákaz rozmisťování zbraní ve vesmíru.
Kromě toho existuje podle Politico ruský materiál "Dialog v otázce kontroly zbrojení", který údajně obsahuje to, o čem Putin jednal v Helsinkách. Mluví se tam o prodloužení platnosti smlouvy o strategických útočných zbraních, která končí v roce 2021. A také o Smlouvě o likvidaci raket středního a kratšího doletu, přičemž Rusko navrhuje přijmout opatření k zabránění incidentů při vojenské činnosti v Evropě. Bílý dům odmítl se k otázce dokumentu vyjádřit, avšak popřel, že by obdržel nějaký písemný materiál.
Podíváme-li se na to, co tak či onak uniklo, jsou to otázky, které se netýkají zájmů jedné či druhé strany, ale problémy s globálním dopadem, o kterých mohou jednat pouze země, které mají sílu ovlivnit situaci celého světa. To je ovšem pozice, kterou Rusko v osobě Putina zaujímá již více než 10 let. Chce rozhodovat o celém světě jako rovný partner bez ohledu na svou skutečnou sílu. To ostatní jsou svým způsobem vnitřní věci, do kterých ti druzí nemají co mluvit.
Tento postoj, kterým jakoby se situace měla vrátit nějakých 30-40 let zpátky, neodpovídal tehdejší a tím méně současné realitě. Je tady především Čína, která je co do ekonomické síly srovnatelná se Spojenými státy. Rusko ovšem nemluví o ekonomickém či všeobecně vojenském potenciálu, ale o jaderných zbraních, kde spolu se Spojenými státy drží jejich rozhodující část jako reziduum studené války. Nicméně v současné době má Rusko dosti blízko k Pekingu a to vytváří jednak značnou nerovnováhu a představa, že by bylo Rusko pro americko-čínské soupeření neutralizováno, je prakticky vyloučená.
Navíc je tady desetiletá zkušenost s politikou současné ruské vládní garnitury, která ať již v případě Gruzie, Ukrajiny či Sýrie hrála a hraje velmi nečistě, metodami odpovídajícími "výzbroji" spíše tajných služeb. To vytváří obrovskou bariéru nedůvěry, která je vidět zvláště na postojích amerických demokratů, ale i mnoha republikánských kongresmanů a senátorů.
A navíc i přes zjevnou ruskou snahu získat z těchto jednání politické body, neustávají ruské ataky. Tentokrát to byl předseda vlády Dmitrij Medveděv, který před několik dny vystoupil s ostře válečnickým projevem v souvislosti s Gruzií. Vkládat tedy velké naděje v pozitivní vývoj asi není reálné, což je paradoxně příznivé z pohledu Evropy, kterou by mohl chtít Trump "geopoliticky"(1) obětovat v zájmu globální dohody. Je ovšem pravda, že struktura a úroveň ruské ekonomiky, která zdaleka ne ve všech oborech je špičková, představují při jednání typu já pán-ty pán značný hendikep.
------------------------------
Podíváme-li se na to, co tak či onak uniklo, jsou to otázky, které se netýkají zájmů jedné či druhé strany, ale problémy s globálním dopadem, o kterých mohou jednat pouze země, které mají sílu ovlivnit situaci celého světa. To je ovšem pozice, kterou Rusko v osobě Putina zaujímá již více než 10 let. Chce rozhodovat o celém světě jako rovný partner bez ohledu na svou skutečnou sílu. To ostatní jsou svým způsobem vnitřní věci, do kterých ti druzí nemají co mluvit.
Tento postoj, kterým jakoby se situace měla vrátit nějakých 30-40 let zpátky, neodpovídal tehdejší a tím méně současné realitě. Je tady především Čína, která je co do ekonomické síly srovnatelná se Spojenými státy. Rusko ovšem nemluví o ekonomickém či všeobecně vojenském potenciálu, ale o jaderných zbraních, kde spolu se Spojenými státy drží jejich rozhodující část jako reziduum studené války. Nicméně v současné době má Rusko dosti blízko k Pekingu a to vytváří jednak značnou nerovnováhu a představa, že by bylo Rusko pro americko-čínské soupeření neutralizováno, je prakticky vyloučená.
Navíc je tady desetiletá zkušenost s politikou současné ruské vládní garnitury, která ať již v případě Gruzie, Ukrajiny či Sýrie hrála a hraje velmi nečistě, metodami odpovídajícími "výzbroji" spíše tajných služeb. To vytváří obrovskou bariéru nedůvěry, která je vidět zvláště na postojích amerických demokratů, ale i mnoha republikánských kongresmanů a senátorů.
A navíc i přes zjevnou ruskou snahu získat z těchto jednání politické body, neustávají ruské ataky. Tentokrát to byl předseda vlády Dmitrij Medveděv, který před několik dny vystoupil s ostře válečnickým projevem v souvislosti s Gruzií. Vkládat tedy velké naděje v pozitivní vývoj asi není reálné, což je paradoxně příznivé z pohledu Evropy, kterou by mohl chtít Trump "geopoliticky"(1) obětovat v zájmu globální dohody. Je ovšem pravda, že struktura a úroveň ruské ekonomiky, která zdaleka ne ve všech oborech je špičková, představují při jednání typu já pán-ty pán značný hendikep.
------------------------------
(1) Ostatně i v dokumentu Národní bezpečnostní strategie z prosince 2017 se o geopolitice hovoří.
Žádné komentáře:
Okomentovat