České krajiny

"Krajinou mého srdce"

Když jsem psal o letošním festivalu v Litomyšli, dopracoval jsem se až k vlastenectví. Nebo spíš pojmu domov. A to jsem se dotýkal hlavně hudební složky celé akce. Snad ještě silněji se však hlas domova ozýval v Litomyšli výtvarné, jmenovitě jedné z jejích výstav, která se jmenovala Krajinou mého srdce. Tato výstava však není výjimkou. Ve čtrnáctileté historii Výtvarné Litomyšle se konalo výstav obrazů české krajiny více než 10. Pokrývají především období od romantismu až po impresionismus resp. léta působení dvou profesorů pražské akademie a tvorbu jejich malířských odchovanců. Maximilian Haushofer (1817-1881) byl profesorem krajinomalby v letech 1844 až 1866 a po dlouhé pauze přišel jeho žák Julius Mařák (1832-1899), který vedl ateliér krajinomalby od roku 1887 do své smrti v roce 1899. Zvláště Mařák a jeho škola vytvořili klíčová díla české krajinomalby. Ta se tehdy vymanila z formálního romantismu a navázala na zkušenosti Barbizonské školy včetně malování v plenéru a přijímala i podněty impresionismu a dalších uměleckých směrů, kupříkladu symbolismu.

Krajina, jejíž snad každý metr v Česku přetvořila lidská ruka, se díky tomu stala kulturním fenoménem a tvorbu českých krajinářů lze dle mého názoru vnímat jako určitou formu národní hrdosti. Ostatně o ní vypráví i hudba Smetanova a Dvořákova.

krkonošská krajina

Litomyšl hraje v tom všem poměrně významnou roli. Nejen proto, že se zde narodil Julius Mařák, ale bezprostřední blízkost Českomoravské vrchoviny, táhlé svahy, rybníky a potoky, stráně, stromy a maková pole v blízkém i širším okolí přitáhly řadu dalších malířů. Jan Slavíček v Kameničkách, František Kaván ve Vítanově, Jan Honsa v Běstovicích, ti všichni dohromady krajinu povýšili na obraz duchovna a jejich tvorba svým způsobem představovala vrchol české krajinomalby. Ostatně svědčí o tom i možná tisíce "pokleslých" kopií resp. napodobenin jejich krajin, které zdobily české domácnosti a staly se součástí estetického povědomí několika generací Čechů. Následovníci Mařákovců pak nezřídka dávali větší prostor formě než obsahu a jejich estetické normy nepronikly do kolektivního vědomí.

Josef Bárta: Před bouří (1907)

Specifikem výstavy nazvané "Krajinou mého srdce" je skutečnost, že jejích 20 exponátů není součástí státních sbírek, ale pochází ze soukromé sbírky bývalého politika Miroslava Macka, resp. jeho otce, což jim přidává jakousi osobní dimenzi, další přidanou hodnotu a celé výstavě spolu s citlivou instalací jakýsi intimní charakter.

Jeden z nejpůsobivějších obrazů výstavy - "Jeřáby u Staré Paky" Bohumila Dvořáka
posloužil i jako poutač výstavy

Generálním partnerem výtvarné Litomyšle je od svého vzniku Bohemian Heritage Fund, který je také spolupořadatelem této výstavy. Významný podíl na ní má i kurátor Michael Zachař, svého času ředitel památkové péče v Praze, který je předním českým odborníkem právě na tuto oblast a s největší pravděpodobností největším na Františka Kavána, o kterého se zajímal již od dob studií a je autorem rozsáhlé monografie z roku 2009. Takže není divu, že souvisí i s ostatními výstavami z této glosy.


Impresionismus a jeho přesahy v české malbě

A ve městě je ještě jedna výstava s podobným zaměřením. Nachází se v galerii Kroupa na Smetanově náměstí.

Majitel Galerie Kroupa je zkušený obchodník uměním, který řadu roků působil v Paříži a v rámci Výtvarné Litomyšle již představil české krajinářství 2. poloviny 19. a počátku 20. století na několika výstavách.


František Kaván - zámek Jilemnice

O pár týdnů později jsem shodou okolností navštívil zámek v podkrkonošské Jilemnici, a jednou z jeho expozic je sbírka zhruba 90 obrazů Františka Kavána (z více než 1100 ověřených jako originály), který se narodil ve Víchovské Lhotě ležící v bezprostřední blízkosti města. Co do počtu obrazů je to vlastně největší sbírka. Kaván byl také žákem Julia Mařáka a kromě motivů z blízkých Krkonoš a Podkrkonoší, maloval i krajinu Českomoravské vysočiny, kde žil řadu roků ve Vitanově nedaleko Hlinska. Ještě za studií namaloval obraz Podmrak, který byl oceněn na Světové výstavě v Paříži.Ten ovšem vlastní Národní galerie.

František Kaván: Podmrak (1894)

Dva obrazy z jilemnické sbírky:

Kaván však nebyl jen malíř, ale psal o texty, básně a znalost jazyků mu umožňovala i překládat.

František Kaván - Galerie Kooperativy Praha

 A protože náhoda přeje připraveným, tak na mne z monitoru vyskočila ještě jedna výstava a to ta nejlepší, které zde zmiňuji. Z Jilemnice se plynule přesouváme do Prahy, kde v galerii Kooperativy probíhá do 30. září výstava František Kaván - český rok v krajinách. Jejím kurátorem je Michael Zachař.

Průřezová expozice představuje 141 děl Františka Kavána a jedná se o jeho nejrozsáhlejší výstavu od roku 1941. Jsou to plátna známá i obrazy po desetiletí nedostupné či považované za ztracené, některé v nečekaných souvislostech. Kurátor výstavy Michael Zachař ukazuje obrazy větších formátů (například v porovnání s jilemnickou sbírkou), v nichž malíř postihl typické rysy českých krajů v proměnách ročních období a počasí. A které v návštěvníkovi vyvolává vědomí krásy české krajiny.

Jednotlivé sekce doprovází malířovy velkoformátové fotografie doplněné slovem. Umělec zanechal v korespondenci a vzpomínkách četná autentická svědectví o svých krajinářských štacích a úskalích plenérové tvorby. Jsou to většinou texty, dokládající schopnost vnímání a výkladu světa v jeho jednotlivostech i celku.

Na vzduchu domova (1895)

Kotel a Krkonoš I. (po 1903)

Přesýpání nálad (1929)

Domky sestřičky v Železnici (1903)

Makové pole

Na přípravě expozice Kavánových obrazů se podílela Národní galerie v Praze a několik dalších institucí, zejména shora zmíněné Krkonošské muzeum v Jilemnici.