Říkali mu Lenny

Vždycky se rodí lidé - giganti. A je zvláštní, že většina těch, které lze dnes k této kategorii přiřadit, dělají nebo dělali muziku, což asi není náhoda. Leonard Bernstein, který se narodil 25. srpna 1918 v americkém státě Massachusetts, byl bezpochyby jedním z nich. Nebo spíš je, protože jeho muzika je slyšet stále.

Bernstein byl geniální klavírista, skladatel a dirigent, ale především mimořádný sociální komunikátor, což se projevovalo jak v jeho hudební produkci, tak i civilním životě. Jeho hudba byla jaksi naplněna poselstvími, která do značné míry souvisela s jeho židovským původem. Ať už to byla symfonie č. „Jeremiah“ (1943), č. 2 Věk úzkosti (1949),  č. 3 „Kaddish“ (1963), věnovaná památce zavražděného prezidenta Johna F. Kennedyho, Chichesterské žalmy (1965), oratorium Mše (1971) nebo komorní Serenáda podle Platónova Sympozia. Politický podtext měl muzikál/opera 1600 Pennsylvania Avenue (1976).

V rámci svého prvního vystoupení v Německu roku 1948, což někteří jiní židovští dirigenti odmítali,  hrál pro publikum 10 000 vězňů koncentračních táborů. Úzce spjat byl s Izraelem a Izraelskou filharmonií. Po ruské invazi v roce 1968 odmítl hrát v Praze, nade vší pochybnost historickou událostí byla Beethovenova Devátá hraná o Vánocích 1989 na obou stranách Berlínské zdi a pro Čechy i to, že pár měsíců před smrtí přijel do Prahy, aby nahradil zrušený koncert z roku 1969.

Ale zatímco jeho vitalita a neklid mu zřejmě zabránily napsat skutečně vrcholné dílo odpovídající jeho talentu, tam, kde byl v živém kontaktu s orchestrem a publikem, byl nepřekonatelný. Za dirigentským pultem byl hudbou prostoupen a dokázal strhnout i orchestr, který zpočátku vzdoroval (jako třeba Vídeňští filharmonici při Mahlerovi). A desítky jeho edukativních pořadů pro dospělé a hlavně pro děti, ač přes 50 let staré, mají posluchačům stále co říct, přestože jej život opustil 14. října 1990. Jeho tělo odpočívá na Green-Wood Cemetery v newyorském Brooklynu a na srdce si nechal položit partituru Mahlerovy 5. symfonie.

Ještě pár ukázek jeho mistrovství:

George Gershwin - Rhapsody in Blue, New York Philharmonic

Mahler 5. symfonie, Adagietto, Wiener Philharmoniker,

Beethovenova Devátá v Berlíně 1989:

A West Side Story mu podle mne zajistila místo v první řadě nesmrtelných. Tady je jeden z důkazů:

Pod čárou:
Samozřejmě že vím, že měl nejrůznější problémy. Třeba se sexuální orientací, alkoholem, nebo i podporou poněkud extremistických jedinců, ale proč to zdůrazňovat, když pozitiva jsou o několik řádů významnější.