V lednu uplynulo 11 let od Putinova projevu v Mnichově, ve kterém napadl Západ a především Spojené státy a dožadoval se spolurozhodování o osudech světa, což přeloženo do nediplomatického jazyka znamená osoboval si právo veta.
A zítra uplyne 10 let od zahájení rusko-gruzínské války. Pod rouškou olympijských her.
Popisovat detaily celé akce je zbytečné, podstatná je reakce okolního světa a především evropské unie a důsledky z toho vyplývající.
Západ byl zpočátku plně na straně Gruzie. Ale velmi brzy se přístup západní byrokracie začal měnit. Ruské peníze, ruští vlivoví agenti a nezájem na sporech s Ruskem vykonaly své. Západní politici jakoby neviděli válku a začali hledat způsob, jak se zbavit zodpovědnosti. Nejlepší bylo přenést vinu na gruzínského prezidenta Saakašvili.
Vrcholem této snahy se stal dokument připravený komisí Evropské unie vedenou zkušenou švýcarskou diplomatkou Heidi Tagliavini. Komise měla dát odpověď na otázku "kdo začal válku" a její odpověď byla následující: "podle Gruzie začali válku Rusové a podle Rusů Gruzíni. Kde je pravda nevíme." A navíc komise prohlásila, že válka začala v okamžiku, kdy Gruzie napadla Cchinvali.
Tím komise vytvořila novou definici války. Podle ní není agresorem ta strana, která začne válku, ale ta, která se rozhodne bránit své území. Podle Tagliashvili se tak nemělo reagovat. Saakašvili neměl odpovědět, když ruské dělostřelectvo rovnalo se zemí gruzínské vesnice podél Transkavkazské magistrály, když ruské tanky obsadily Gori, když se blížily k Tbilisi. To přece dává rozum, kdyby Saakašvili neodpověděl, válka by nebyla. Jen okupace.
Komise Tagliavini nebyla sama, kdo se snažil usmířit Rusko. Nejaktivnější nebyl nikdo jiný než nově zvolený americký prezident Obama. Krátce po volebním vítězství vystoupil s projektem "restartu" vztahů s Ruskem, čímž v podstatě uznal za oprávněnou celou protiamerickou kampaň, která doprovázela rusko-gruzínskou válku, a Evropa ho za to odměnila Nobelovou cenou míru.
O 6 let později, po bombastickém vítězství ruských barev (podepřeném státem řízeným dopingem) na olympijských hrách v Soči, následovala anexe Krymu. Ukrajina poučena závěry Evropy z války rusko-gruzínské a čerstvými doporučeními z USA se "nenechala vyprovokovat". A výsledek na sebe nenechal dlouho čekat, Kreml pokračoval projektem Novorossija.
Ve všech svých válkách - v Gruzii, na Ukrajině i v Sýrii Kreml postupoval stejně. Vždy popíral vlastní účast a mluvil o jakýchsi dobrovolnících. A protože západ nereagoval, napadení ztráceli.
Otázka ovšem je, co získalo Rusko? Mají se jeho obyvatelé lépe než v roce 2007, kdy Kreml svou hybridní válku se Západem spustil? No nemají. Je Rusko bezpečnější? No není. Váží si Ruska civilizovaný svět víc než dříve? No neváží. Tak kdo vlastně vyhrál? Putin svou absolutní moc v Rusku a jeho nejbližší obrovské majetky. To není zrovna nejlepší bilance pro 140milionový národ.
Žádné komentáře:
Okomentovat