Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

čtvrtek 31. srpna 2017

Francie 2017 den 11. Musee d´Orsay a Orangerie

FRANCIE 2017



Den 11. Musee d´Orsay a Orangerie

Trochu jsme předběhli čas a místo do francouzské sbírky starého umění v Louvru, což znamená toho, které vzniklo do roku 1848, jsme v úterý dali přednost umění mladšímu. A to z prozaického důvodu, neboť v úterý je Louvre zavřený. S tím uměním mladším, moderním a současným je to trochu složitější. V roce 1818 otevřel Ludvík XVIII. v Palais du Luxembourg Museum žijících umělců. Tam se koncem 19. století dostali i impresionisté, jejichž sbírku muzeu odkázal malíř, mecenáš a sběratel Gustav Caillebott. Neobešlo se to bez skandálů, neboť muzeum nejprve odmítlo obrazy přijmout a nakonec jich akceptovalo pouze 38 ze 68. Charakter i místa sbírek se začaly měnit a střídat, a teprve po dlouhých desetiletích se v 80. letech minulého století situace stabilizovala a nám se část současných expozic podařilo i tentokrát navštívit.

MUSÉE D´ORSAY

Ta nejstarší část sbírek, která zahrnuje umění z let 1848 až 1914, je umístěna v Musée d´Orsay.

nádraží provozovala Železniční společnost Paříž - Orleans (PO)
Z vymezení doby vzniku vystavených děl je zřejmé, že pokrývá úsek mezi Louvrem a Národním muzeem moderního umění v Centre Pompidou a ze statistik vyplývá, že se 3,5 miliony návštěvníků ročně je druhým nejvyhledávanějším francouzským muzeem po Louvru a ve světě patří do první desítky.

Osud objektu je celkem jednoduchý. V roce 1708 se začalo na levém břehu Seiny proti Louvru budovat nábřeží, a protože to bylo za primátorování pána z Orsay, začalo se mu říkat Ouai d´Orsay. V roce 1810 na něm nechal Napoleon postavit palác pro potřeby státních úřadů, jemuž se logicky říkalo Palais d´Orsay. Ten však vlastenečtí komunardi vypálili podobně jako Palais Tuileries přes řeku a v roce 1900 tam bylo s velkou slávou postaveno architektonicky i technicky skvělé nádraží d´Orsay, jež však již za 40 let nestačila technickému pokroku, neboť pro rychlíky bylo krátké, a tak 40 let sloužilo kdečemu a hrozila mu demolice. Naštěstí se stalo památkou a z iniciativy prezidenta Valéry Giscard d'Estaing posléze muzeem, které v roce 1986 jako Musée d´Orsay otevřel kdo jiný než François Mitterrand.

poplatek za oblažení duše je dobrovolný, za ulehčení tělu nikoli
Když k muzeu přijdete, stojí tam řada rikš nabízejících svezení kamkoli a také muzikant s klarinetem hrající davu lidí spíš pro výdělek než pro radost. A pak si vystojíte pořádně dlouhého hada, než se dostanete k bezpečnostní kontrole. Teprve potom si můžete koupit vstupenku a vejít do sbírek. Ty jsou uspořádány ve třech úrovních, ale prostory pro dočasné výstavy, které jsou v části hned za vstupem jsou v podlaží pátém, neboť jde o bývalý nádražní hotel.



centrální hala s alejí soch je skutečně impozantní,
sály a galerie jsou po obou stranách
Na více než 16 000 m2 je vystaveno okolo 4000 exponátů, kromě obrazů impresionistických a postimpresionistických jsou tam i díla z let předcházejících - realistická a malířů barbizonské školy. Ze soch především plastiky Rodina (více než 80), Maillola a Bourdella (včetně Beethovenovy hlavy, kterých za život vytvořil okolo 80), a dále jsou mezi exponáty kresby, fotografie, užité umění a architektura. Vedle základu, který vznikl přesunem z jiných francouzských státních muzeí, jsou sbírky trvale obohacovány dary a nákupy. Je evidentní, že toto všechno nelze vstřebat během jedné návštěvy.

PAUL CEZANNE (1839-1906)
Když jsme v sobotu navštívili malířův ateliér v Aix-en-Provence, věděl jsem, že to je jen kvůli atmosféře místa. Jenomže kdo hledá, najde a náhoda přeje připraveným. Od června do září 2017 probíhala v muzeu d´Orsay výstava Cézannových portrétů, jichž namaloval cca 200, z toho 26 autoportrétu a 29x zpodobnil svou manželku. Expozice je řazena chronologicky od prvního autoportrétu a mladistvých portrétů otce, sestry či strýce Dominika až po zahradníka Valliera namalovaného krátce před smrtí a tvoří ji celkem 50 obrazů. Výstava vznikla ve spolupráci londýnskou National Portrait Gallery a washingtonskou National Gallery of Art, do nichž se výstava posléze přesune. Tady je pár obrazů, které mne nejvíc zaujaly. Když si je člověk v klidu prohlédne, musí souhlasit s tím, že Picassovo tvrzení: "je otcem nás všech," není daleko od pravdy.



IMPRESIONISMUS

A když si prohlédnete tu spoustu portrétů namalovaných Cézannovým okem, fantazií a štětcem a marně se přitom pokoušíte si je všechny vložit do paměti, v tomtéž patře se dostanete do kavárny, za ní vstoupíte do sálů s výhledem na řeku a zatají se vám dech. Jako byste se přenesli o 150 let zpátky mezi ty podivné chlapíky s paletou, kteří otevřeli cestu modernímu malířství, podobně jako Mahler otevřel cestu moderní hudbě. Impresionisté malovali hodně a jsou zastoupeni všude. V Le Havru, kde se narodil Monet a přes záliv v Honfleur se narodil Boudin, je v Musée d'art moderne André Malraux velká kolekce impresionistických obrazů. V pařížské Musée Marmottan Monet nedaleko Bouloňského lesa je největší soubor Monetových obrazů na světě, ale atmosféra d´Orsay je zcela mimořádná.


Po necelých třech hodinách člověk cítí potřebu si odpočinout. A tak když přejdete na druhou stranu Seiny a loudavým krokem se vydáte Tuilerijskou zahradou mezi spoustou soch směrem k Place de la Concorde, tak na jejím konci vlevo přijdete k místu, kde kdysi stávala oranžerie.

ORANGERIE

Dnes se tam nachází další galerie, od roku 2010 součást Musée d´Orsay. Její dva oválné sály jsou již 90 let vyhrazeny osmi monumentálním plátnům s námětem leknínů, která malíř Claude Monet (1840-1926) věnoval francouzskému státu. Jezírko plné těchto vodních rostlin (a s botičkou našeho Kryštofa na dně), které ho inspirovalo, malíř vybudoval ve svém sídle v Giverny.



Navíc je tam veliká sbírka impresionistických a postimpresionistických obrazů, kterou muzeum získalo kolekci Jeana Waltera a Paula Guillauma, která patří k nejkrásnějším sbírkám evropského malířství. Je to 146 prací z poslední třetiny století devatenáctého a první dvacátého. Její základ vytvořil mladý a posléze i bohatý obchodník uměním Paul Guillaume. Když zemřel, jeho žena sbírku částečně změnila a přidala k jejímu názvu i jméno svého druhého manžela. V 50. letech vypsala společnost přátel Louvru sbírku na zakoupení nejlepších děl sbírky a v letech 1959 a 1963 získal oněch 146 obrazů za 135 mil. franků. Z impresionistického období to je 25 prací Renoira, 15 Cézanne a po jedné Gauguina, Moneta a Sisleye. Z tvorby 20. století se muzeum pyšní 12 díly Picassa, 10 Matisse, 5 Modiglianiho, 5 Marie Laurencin, 9 by Celníka Rousseau, 29 Deraina, 10 Utrilla, 22 Soutina a jedním Van Dongen. Obrazy byly dočasně vystaveny v roce 1966, definitivně pak v roce 1984.


Jo, a kdyby vás nějaká starší prodavačka v turistickém centru na Rue des Pyramides přesvědčovala, že vstupenka do Orsay platí i pro Orangerie, v praxi jsem si ověřil, že to není pravda. Ale v každém případě s ní můžete projít extra vchodem v Orsay bez velkého čekání na bezpečnostní kontrolu.

A to jsou všechny úterní zážitky, ne však informace. Existují totiž minimálně čtyři místa, která by se k těmto dvěma slušelo navštívit.

Tím prvním je Musée National Picasso-ParisOtevřeno bylo roku 1985 a po pětileté rekonstrukci znovuotevřeno 24. října 2014.

Druhé je již zmíněné Musée Marmottan Monet, kde lze nalézt mimo jiné i jeden z nejslavnějších Monetových a impresionistických obrazů vůbec - Imprese, východ slunce.

Třetí je Musée Rodin vedle Invalidovny, ale o něm později

Čtvrté je Musée National d'Art Moderne v Palais Pompidou. Sbírka zahrnuje 100 000 děl 6 400 umělců z 90 zemí počínaje fauvismem až po současnost. Exponáty moderního umění (1905-1960) jsou umístěny v 5. patře a současné umění ve čtvrtém. A protože jsou pravidelně obměňovány, tak budete-li přijíždět ob rok, uvidíte vždy něco nového.

A zapomenout byste neměli na Musée d'Art Moderne de la Ville de Paris v levém křídle Palais de Tokyo, v jehož sbírkách je přes 10 000 děl uměleckých hnutí 20. století.

Budete-li ovšem chtít toto všechno vidět, doporučuji týden domácí přípravy, týden "práce v terénu" a týden na zotavenou.

A toto je definitivní konec.



Žádné komentáře:

Okomentovat