Francie 2017, den 6. Saint-Tropez

FRANCIE 2017

Den 1. Provence
Den 4. Provence - víno
Den 6. Saint-Tropez
Den 8. Staré Aix a nový Don Giovanni
Den 9. Festivaly na Rhoně
Den 10. Paříž
Den 11. Musée d´Orsay a Orangeriey
Den 11. Opera Garnier
Den 12 Král muzeí - Louvre
Den 13. Rodin jako živý
Den 14. Francie semper viva

Den 6. Saint-Tropez

Saint Tropéz. Městečko na Azurovém pobřeží s necelými 6000 obyvatel, co v létě nabobtná prý až 100 000 návštěvníky za jediný den. Podle legendy vděčí za jméno zázračně zachráněnému římskému bojovníkovi/úředníkovi, který se zvrhl v křesťana a císař Nero poslal jeho bezhlavé tělo loďkou z Pisy po proudu Arna spolu s kohoutem a psem, kteří ho měli sežrat. Ti však zklamali, 300km plavbu po moři hladověli, až dopluli k dnešnímu hřbitovu. A protože se onen křesťanský mučedník, později svatý, jmenoval Torpéz, městečku se dnes říká Saint-Tropéz.  Ani zvířátka nepřišla zkrátka, na počest kohouta nese nedaleká vesnice název Cogolin a pes dal jméno městečku Grimaud.

O mnoho set let později tady vystřelil režisér Roger Vadim na hvězdnou dráhu svou ženu, 22letou herečku Brigitte Bardot, která se díky filmu "A bůh stvořil ženu" stala na 20 let celoplanetárním sexsymbolem.

Ovšem o celoplanetární slávu Saint Tropez se zasloužil až o pár let později Louis de Funés. Ten hrál ve filmu Četník ze Saint-Tropéz z roku 1964 malého vzteklého strážmistra místní policie Ludovica Cruchota a během následujících 18 let ještě v dalších 5 dílech líčících dobrodružství tohoto iniciativního trouby.

V domě na náměsti Blanqui, kde fiktivní strážnice stála, je dnes policejní muzeum a zanedlouho se proti němu objeví i socha Brigitte Bardot. Nebude to však 82letá ochránkyně zatoulaných a odložených zvířat, ale nahá kráska v mušli, která jako kdyby z oka vypadla Afrodité.

Ale nejen herci a filmaři zanechali v Saint-Tropez svou stopu. V roce 1904 zde například strávil jistou dobu Henri Matisse u Paula Signaca, který zde měl dům a kotviště plavidla, se kterým obrážel pobřeží Evropy.

Do městečka se lze dostat buď silnicemi lemujícími pobřeží nebo z vnitrozemí. V tom druhém případě možná dobrodružnější nátury pohrdnou novou silnicí D25 a jedou po silničkách kopírujících strmá úbočí masivu Maures zvedajícího se nad pobřežím. Jsou úzké, často bez krajnic a svodidel, s varováním, že vozovka je zvlněné. Zvláště veselé je setkání s nákladním autem nebo autobusem.

Protože Saint Tropez je původním povoláním přístav, je tam i dnes spousta lodí, jejichž domovské přístavy jsou převážně na Maltě a v Gibraltaru. Ty nejluxusnější kotví ve Starém přístavu v samotném srdci města a nejlépe se na ně dívá z Café de Paris.

jachty ve Starém přístavu Saint-Tropez 

admirál hrabě Pierre André de Suffren de Saint Tropez je také přehlíží

Hned vedle na přístav dohlíží socha admirála hraběte Pierra André de Suffren de Saint Tropez. Ač mnohokrát slavně zvítězil ve službách francouzského krále, zemřel v 59 letech potupně na následky dny. Jiné prameny tvrdí, že to nebyla dna, ale chlapštější souboj, což ovšem nic nemění na faktu, že zemřel.

Z náměstí můžete projít přes rybí trh nebo spíš tržík ke květinovému tržíku

a po 500 m vystoupat k citadele nebo volně bloudit úzkými romantickými uličkami

a pak se vrátit dolů na náměstí Place des Lices se šesti řadami platanů, kde nejspíš narazíte na hráče koulené neboli pétanque, což jsou smrtelně vážně pojímané "kuličky" pro dospělé, ve kterých se koulí i mistrovství Francie. Pokud si chcete zakoulet i vy, petanqový vercajk koupíte ve stánku na okraji náměstí.

Také můžete zaskočit do restaurace, mně osobně se líbí třeba Auberge des Maures, kde na všech stěnách visí obrázky levandulových polí.

A nebo můžete městské ulice opustit a odebrat se na nějakou pláž ve městě či jeho okolí, což je při 38 st. C sebezáchovná nutnost. Ta která je nejznámější, se nachází jižně od Saint-Tropez, jmenuje se Pampelonne a patří k městečko Ramatuelle. Zátoka Pampelonne představuje 4 kilometry písku a desítky restaurací s propachtovaným úsekem pláže. Boulevard Patch vás přivede k parkovišti za milosrdnou cenu necelých 5 euro. Tím spíš ovšem musíte dát pozor, kudy na pláž vstoupíte, zvlášť pokud nejste připraveni zaplatit za propůjčení lehátka se slunečník euro 25.

A což teprv, když vás přepadne hlad...

Pláž má ovšem i svou národněosvobozeneckou historii, neboť byla jedním z míst, kde se v srpnu 1944 vylodili spojenci a vytvořili tak ve Francii "druhou frontu". Naštěstí tady nejsou žádná betonová monstra zbylá z mobilních přístavů, která byla z piety ponechána třeba v normandském Arromanches. Je ovšem fakt, že Němci to zde vzdali už po pár dnech. Pláž je sice také obklopena, ale desítkami jachet zakotvených v uctivé vzdálenosti od břehu. Jejich posádky sem vyrážejí z přístavů za koupáním nebo třeba jen na oběd a na břeh je dopravuje taxičlun, který má vyhrazený přístupový koridor mezi těmi pro brouzdaly a plavce.

Na pláži se pohybují nejrůznější postavy od vyžilých starců po svěží krásky, které se nemají za co stydět a také to vyzývavě dokazují.

A také neodbytný plážový prodavač tretek nebo snad dokonce šperků, jehož míra sebeúcty musí limitovat k nule a kůže připomínat hrocha. A nad tohle všechno pouští dýdžej v restauraci něco jako extraterestriální muziku a nad hlavou má zavěšen nápis, který celý tenhle svět charakterizuje.

Nemyslete na zítřek, nechte tady všechny prachy, bereme i hodinky. Tak nějak je ten nápis myšlen.  (Ach, ten proradný kapitálizmus. Nemyslete, od toho jsme tady my, radí sociálizmus. Až se naplní mé noční halucinace, bude líp, slibuje bureš.) Něco na tom je, v tom horku se lze jen ponořit do moře a na nic nemyslet.

Jenomže všechno jednou končí, tady tím, že slunce zapadne za vrcholy masivu Maures, jachty se vrátí do přístavů a vy také musíte domů. Pokud to máte přes kopce do vnitrozemí, nenechte se zmást navigací. Po D559 a D25 je to i přes zácpy rychlejší než po starožitných horských silničkách z hloubi minulého století.

Den 1. Provence
Den 4. Provence - víno
Den 6. Saint-Tropez
Den 8. Staré Aix a nový Don Giovanni
Den 9. Festivaly na Rhoně
Den 10. Paříž
Den 11. Musée d´Orsay a Orangeriey
Den 11. Opera Garnier
Den 12 Král muzeí - Louvre
Den 13. Rodin jako živý
Den 14. Francie semper viva