Mahler kontra Obecní dům

V pátek 22. května se konal v pražském Obecní domě koncert pro přátele Pražského jara. A říkám rovnou, že ten večer se nepovedl. Mezi sponzorskými vítači jsem sice proplul bez újmy, ale jakýsi funkcionář čehosi se jmenovkou na krku mne málem srazil ze schodů, když sunul svou 150kg tělesnou schránku nekompromisně nahoru, chodby v 1. patře byly vyhraženy sponzorům, takže veškeré publikum se tísnilo kolem velkého baru před vstupem do sálu, v němž se starší žena asertivně dožadovala na mladíkovi přede mnou, aby jí postoupil své místo a muž za mnou dobře posazeným hlasem šeptal jakési nesmysly na celý sál. Skoro se začínám bát, že jsem misantrop, aniž tuším, že to hlavní teprve přijde. Jestli v neděli mdloby v sále nezastavily Petrohradskou filharmonii, tentokrát to vyšlo. Sotva Česká filharmonie s Jiřím Bělohlávkem rozjeli kouzelný roh hojnosti Mahlerovy 3. symfonie, ozvalo se zasténání, shon a ležící stará žena v uličce před podiem hudbu zastavila. Po téměř 10minutové pauze mi trvalo dobře 20 minut, než jsem to ze sebe setřásl. Škoda. Naštěstí ta zbývající třičtvrtěhodina byla mahlerovsky poutavá.

No ale zpátky k symfonii. Do jejího psaní se Mahler pustil již v roce 1892, dokončena byla v létě 1896. Má 2 části, resp. 6 vět, první část tvoří 1. věta. Jednotlivá provedení se liší délkou, ale hraje se bez přestávky okolo 95 minut. První a šestá věta trvají zhruba 1/2 hodiny, naopak 5. věta cca 4 minut.

1. Kräftig entschieden ("Pan se probouzí, přichází léto", cca 32 min.)

2. Tempo di Menuetto. Sehr mäßig ("Co mi vyprávějí květiny na louce", 10 min.)

3. Commodo, Scherzando. Ohne Hast ("Co mi vyprávějí zvířata v lese", 17 min.)

4. Sehr langsam. Misterioso ("Co mi vypráví člověk", 10 min.)

5. Lustig im Tempo und keck im Ausdruck ("Co mi vyprávějí andělé", 4 min.)

6. Langsam, ruhevoll, empfunden ("Co mi vypráví láska", 27 min)

Ony programní názvy ovšem byly pouze pracovní. Čtvrtá a pátá věta obsahují vokální složku. První na text z knihy Friedricha Nietzche, i když ne pro knihu typický, druhý je ze sbírky písní uspořádané do knihy Chlapcův kouzelný roh.

[4. věta] Píseň nočního poutníka (Friedrich Nietzsche: Tak pravil Zarathustra)

Altové sólo Ó člověče! Pozor dej! O čem to mluví půlnoc hluboká? Já spal! Já spal -, Z hlubokého snu jsem se probudil! Svět je hluboký! A hlubší, než den by pomyslel! Hluboko, hluboko je bolest! Rozkoš, hlubší ještě než srdcebol! Bolest říká: Odejdi! Rozkoš chce přece věčná být! Chce hlubokou věčnost, hlubokou!

[5. věta] Chlapcův kouzelný roh

Dětský sbor Bim bam, bim bam...  Ženský sbor Zpívala sladce andělů trojice v nebi od radosti blaženě znějíce, vesele při tom jásali pro radost, že Petr je hříchu všeho prost. A když Ježíš ke stolu zasedl, s dvanácti druhy večeři pojedl. Tu řekl Ježíš slova Pána: Co tu tak stojíš uplakán? Proč pláčeš, když na tě pohlédnu jen? Altové sólo Jak nemám plakat, Bože dobrotivý... Ženský sbor Ty nesmíš plakat! Nesmíš! Altové sólo Já přestoupila deset přikázání; Proto jdu a pláču hořce. Ach přijď a smiluj se nade mnou!

Ženský sbor Vždyť nesmíš plakat! Nesmíš!  Altové sólo Ach přijď a smiluj se! Ach přijď a smiluj se nade mnou!  Ženský a dětský sbor Bim bam, bim bam... Když desatero jsi tedy přestoupil, na kolena padni, by ses pomodlil! Miluj Boha po všechny časy! Tak dojdeš božské spásy! Božské radosti a města blaženého; božské radosti, jež konce nemá svého, Petrem připravené božské radosti skrze Ježíše a všem ku blaženosti. Bim bam, bim bam...  český překlad: Vlasta Reittererová, 2001

Stejně jako 2. symfonie byla skladba uváděna postupně. V roce 1896 v prosinci 2. věta, o rok později 2., 3. a 6. věta. Celá skladba pak byla uvedena až v roce 1902 v Krefeldu. Přestože jde o Mahlerovu nejdelší symfonii, a možná nejdelší symfonii vůbec, patří dnes mezi klíčové skladby skladatelovy. Ovšem která ne?

Jiří Bělohlávek připravuje nahrávání Mahlerových symfonií pro DECCA a koncert 3. symfonie s tím zřejmě souvisí. Je to monumentální dílo, nádherná muzika. Pokud jde o provedení, nezaregistroval jsem nějaké kazy, přesto se mi zdálo, že mu chyběla jiskra i v porovnání s 2. symfonií počátkem dubna v Rudolfinu a to mi ani ta nepřipadala 100%, i když spíš z jiného důvodu. Netvrdím, že by pan Bělohlávek dílo teprve studoval, i když dirigoval z partitury, ostatně před 8 roky symfonii dával spolu s BBC Orchestra v Londýně, ale rozhodně nebylo provedení takové, že by člověka vtáhlo a úplně vycucnutého pustilo, až když začne potlesk. Spíš jako předpremiéra. Mahlerova 3. symfonie je v několika provedeních k dispozici i na youtube. Zdá  se mi, že pojetím je Bělohlávkovo provedení blízké Bernsteinově nahrávce s Vídeňskými filharmoniky z roku 1973 s neuvěřitelným 0,5 milionem zhlédnutí (ale všechny záznamy 2. symfonie dávají dohromady téměř 4 miliony). Ovšem Abbadovo podání s Lucernským festivalovým orchestrem v roce 2007 mi připadá poněkud niternější. Je zajímavé, i když jde možná o náhodnou shodu okolností, že na rozdíl od koncertu v Obecním domě i Bernsteinově nahrávce, kde publikum po hřmotném finále reaguje ještě dřív než dozní poslední tóny, v Lucernu setrvává s dirigentem v rozjímání, dokud ten nedá najevo, že se vrátil do reálného světa.

V pondělí 8. června má ČF tuto skladbu na programu v Ostravě, a kdo má cestu nebo sídlo na severní Moravě, neměl by si tuto příležitost nechat ujít. Jinak ovšem v programu abonentních řad ČF v příští sezóně jsou jen symfonie 4. (listopad, Ticciati) a 1. "Titán" (leden, Bělohlávek).

Festival Pražské jaro

Smetanova síň Obecního domu

22. května 2015 20:00

Gustav Mahler

Symfonie č. 3 d moll

pro sólový alt, chlapecký sbor, ženský sbor a orchestr

Elisabeth Kulman - alt

Kühnův dětský sbor, sbormistr Jiří Chvála

Pražský filharmonický sbor, sbormistr Lukáš Vasilek

Česká filharmonie

dirigent Jiří Bělohlávek

-----------------------------------

Poznámky pod čarou:

1. Nedávno jsem viděl zásah personálu frankfurtské galerie Städel, když tam omdlela žena. Nevím, zda v Obecním domě zasahovali pouze poblíž sedící lékaři, ale když tu nebohou ženu táhli středovou uličkou přes celý sál za dohledu celého orchestru a dirigenta, připadalo mi to dost amatérské.

2. Přestože konkurz České filharmonie na obsazení místa druhého koncertního mistra houslí dávno skončil, na jeho místě seděla opět anonymní tvář. Nahlédnutím na stránku ČF, do jejího blogu, facebooku i twitteru jsem jen zjistil, že informace v nich vesměs nejsou příliš aktuální. Stále mám dojem, že přes proklamované otevření směrem k publiku jsou po této stránce dost uzavření.