Jestli platí, že orchestr stojí a padá s osobností, která je v jeho čele, pak pro Budapeštský festivalový orchestr to platí beze zbytku. U jeho zrodu v roce 1983 stál tehdy útlý mladík s hlavou plnou černých vlasů a zkušeností z právě skončeného amerického turné s London Symphony Orchestra - 32letý dirigent Iván Fischer, který je duší BFO i po uplynutí dalších 32 let. Kromě toho byl a je po celém světě žádaným dirigentem, takže měl angažmá u orchestrů v Cincinnati, Washingtonu, v operních domech v Kentu a Lyonu, a dnes je spojen s Orchestra of the Age of Enlightenment a především berlínským Konzerthausem, kde je hudebním ředitelem a šéfdirigentem. Obdivované jsou nejen jeho interpretace a nahrávky orchestrálních děl Liszta nebo Bartóka, ale i klasické operní inscenace, které nastudoval v různých velkých i menších divadlech po celém světě, a také poloscénické inscenace oper z dílny Mozart - Da Ponte realizované v Budapešti, resp. newyorském Lincolnově centru, při nichž působil v dvojroli režisér-dirigent.
Přesto zůstává Fischerovým hlavním angažmá Budapeštský festivalový orchestr, který je díky němu považován za jedno z předních světových symfonických těles. Diriguje dobře polovinu jeho domácích koncertů i bohatá turné po celém světě. Je také duší záříjového festivalu "Bridging Europe", o kterém říká: “Závazkem náležet k rodině Evropanů jsme se rozhodli stát členy společenství. To není skupina sobeckých zemí malicherně se navzájem hašteřících a svářících, ale rodina národů, které se mají rády a respektují se a my musíme náš slib naplnit." První ročník v září 2013 byl věnován hudbě české. Zhruba stejný počet koncertů jako s BFO diriguje i s orchestrem Konzerthaus Berlin. Na Pražském jaru vystupoval s BFO v roce 2005 a 2008.
Pro páteční koncert vybral Iván Fischer 3 skladby. První byla předehra k Mozartově Kouzelné flétně. Je to třetí Mozartova opera, kterou provedl v poloscénické formě, jednak již v roce 1991 a nově v letošním roce v Budapešti (a znovu v květnu 2016 s Konzerthausorchester v Berlíně). A zněla téměř stejně bezprostředně, samozřejmě a svěže jako o den dříve předehra k Síle osudu v podání římského orchestru s Antonio Pappanem.
Druhá skladba byla opět Mozartova - klavírní koncert Es dur, když za klavír usedla Maria João Pires, drobná 70letá žena, která je nejen skvělou klavíristkou se zkušeností s nejvýznamnějšími festivaly, orchestry a dirigenty, ale i mnohonásobnou matkou, zčásti adoptivní, a iniciátorkou sociálních projektů pomáhajících dětem. Křehká žena trochu připomínající svou životní silou a vitalitou jinou mimořádnou klavíristickou osobnost - Marthu Argerich. Mozart zněl v jejím suverénním podání ve 2. větě až meditativně, ale dirigent ustoupil do pozadí, i když myslím, že i on by nebyl proti trochu rychlejšímu tempu. Ve třetí větě se pak rozezněl klavír i orchestr naplno gejzírem radostné Mozartovy hudby. Nemá smysl o tom psát, na youtube je několik jejích nahrávek tohoto koncertu.
Po přestávce zahrál plně soustředěný orchestr 1. symfonii Johannese Brahmse. Sebejistě a s radostí. Brahms patří k základnímu repertoáru orchestru, Fischer sám zinstrumentoval kompletní řadu Uherských tanců a 1. symfonii má orchestr ještě v živé paměti, protože letošní abonentní řada byla věnována Brahmsovi a 14 dní před pražským koncertem ji hráli 3x v Budapešti.
Je skvělé pozorovat práci dirigentů takovéto kvality a orchestru zblízka z empory. A protože na youtube existuje serie klipů ke 25. výročí orchestru a mezi nimi i zcela první koncert z prosince 1983, lze porovnat, jakým vývojem prošel dirigent od mladické potřeby kontrolovat a řídit každý detail po velkorysou důvěru v orchestr a hudbu.
Publikum reagovalo na poměry Pražského jara neobvykle přátelsky a uvolněně a orchestr s dirigentem ho překvapili naprosto originálním přídavkem. Nebyla to orchestrální skladba, ale sbor Johannese Brahmse - Es geht ein Wehen durch den Wald, Op. 62, No. 6 zazpívaný orchestrem a cappella. Lucie Silkenová ho umístila na svůj facebookový profil.
Tento přídavek Ivána Fishera perfektně charakterizuje. Je inovativní a kreativní a jeho záběr je mnohem širší než jen samotná interpretace hudby. Třeba projektem Bridging Europe se dotýká politiky. Bezpochyby není náhodné ani to, že hlavní postavou konference o Česku v rámci prvního ročníku byl Jacques Rupnik. A na druhé straně dokáže podat naprosto kvalifikovaný výklad problematiky financování kultury srovnávající jednotlivé systémy, včetně návrhu jak věci řešit. Ostatně ani Fischerův starší bratr Adam, také uznávaný dirigent, se nebojí vyjádřit svůj názor. Před několika lety odstoupil z funkce ředitele maďarské státní opery na protest proti nacionalistické až rasistické politice Viktora Orbána. Aspoň má víc času na MET.
Pražské jaro 2015
Smetanova síň Obecního domu
29. května 2015 ve 20:00 hodin
Interpreti:
Budapest Festival Orchestra
Iván Fischer - dirigent
Maria João Pires - klavír
Program:
Wolfgang Amadeus Mozart: předehra k opeře Kouzelná flétna
Wolfgang Amadeus Mozart: Klavírní koncert Es dur KV 271
Johannes Brahms: Symfonie č. 1 c moll op. 68
Žádné komentáře:
Okomentovat