Po dvou letech se v Praze, převážně na scénách Národního divadla koná přehlídka vybraných operních představení premiérovaných v předcházejícím roce na všech 10 operních scénách České republiky a několika scénách experimentálních. K nim se poprvé přidaly i 3 slovenské operní scény Štátná opera Bánská Bystrica, Štátné divadlo Košice a SND Bratislava. Neviděl jsem všech 17 představení, ale i těch 6, která jsem stihl, představovalo skvělý zážitek. Tady píši stručně o pěti, další představení, které festival 22. ledna ve Státní zahájilo, premiéra Boitova Mefistofela, a také Fibichův Pád Arkunu, stojí za to pojednak samostatně.
Voják a tanečnice - inscenace divadla JK Tyla v Plzni
29. ledna 2015, Národní divadlo Praha
Nejde ani tak o první operu Bohuslava Martinů jako spíš o kabaret se spoustou hudebních čísel nejrůznějšího charakteru, která odpovídají pozoruhodné době - 2. polovina 20. let 20. století - a místu, kde Martinů již 3 roky žil a vstřebával jeho hudební impulzy - Paříži. Režisér Tomáš Pilař to vše zabalil do jakéhosi dětského snu oživlých hraček, proč ne, i když já bych radši viděl nějakou "syrovou" verzi, která by dokumentovala nejen dobovou hudbu, ale ukázala i inscenační praxi té doby. Hudba byla podána naprosto autenticky a jen dokládá šíři skladatelova talentu a kvalitu interpretů, v první řadě orchestru a dirigenta. Pro toho, kdo se zajímá o Bohuslava Martinů, je zhlédnutí této jeho jevištní prvotiny bezpochyby zajímavé.
Hudební nastudování Petr Kofroň, dirigent Jiří Štrunc, režie Tomáš Pilař, scéna Aleš Valášek, kostýmy Ivana Miklošková, světelný design Daniel Tesař, choreografie Richard Ševčík, sbormistr Zdeněk Vimr, dramaturgie Zbyněk Brabec
Šimon, občan athénský Pavel Horáček
Paní Malina, jeho choť Jana Foff Tetourová
Kalidorus, jejich syn Tomáš Kořínek
Pseudolus, jejich sluha Jiří Brückler
Bambula, městský radní a majitel tančírny Pavel Klečka
Fenicie, tanečnice Radka Sehnoutková
Aloisie, milenka Pseudolova Michaela Kapustová
Černoška Dasha
Harpax, vojenský sluha ze Sparty Jan Ondráček
Kuchař / Měsíc Jan Adamec
Domovnice Iveta Koppová Žižlavská
Socha Michael Kubečka
Cato Vladimír Müller
Molière, Kritik Jaroslav Someš
Režisér Antonín Kaška
Nápověda na jevišti Jakub Hliněnský
Premiéra 25. ledna 2014 Velké divadlo Plzeň
V této souvislosti, i když to do tématu nepatří, stojí za to zmínit pozdní (1952) jednoaktovou operu Martinů, kterou v koncertním provedení předvedla v předvánočním týdnu Česká filharmonie s hlavními zpěváky Ivanem Kusnjerem, Janem Martiníkem, Lucií Silkenovou a Ester Pavlů a Josefem Špačkem jako vypravěčem. Anglický scénář What Men Live By napsal sám Martinů podle povídky LN Tolstého Pohádka o ševci a do češtiny se překládá jako Čím lidé žijí. Laskavý pastorální příběh o čekání na Krista a dobru, které je v každém člověku, propojený s půvabnou muzikou, byl podán s citem a profesionální dokonalostí a přesně zapadl do předvánoční atmosféry.
Leoš Janáček: Výlety páně Broučkovy - ND moravskoslezské Ostrava
1. února 2015, Národní divadlo Praha
Stejně jako Voják a tanečnice je inscenace až přesycena akcemi, měnícími se scénami, pestrými kostýmy. A stejně tak je hlavní složkou úžasná hudba a zpěv, i když si lze představit optimálnější volbu představitelů hlavních rolí. Ovšem příběh sám, v němž jsou i ozvěny skutečností aktuálních ve 2. polovině 19. století, by bez újmy snesl zkrácení o 15 min. v každé části.
Dirigent Robert Jindra, režie SKUTR
scéna Jakub Kopecký, kostýmy Simona Rybáková, choreografie Jan Kodet, sbormistr Jurij Galatenko, dramaturgie Daniel Jäger
Matěj Brouček Jorge Garza
Mazal, malíř / Blankytný / Petřík Jérôme Billy
Sakristán u sv. Víta / Lunobor / Domšík od Zvonu František Zahradníček
Málinka, jeho dcera Jana Sibera
Würfl, hostinský na Vikárce / Čaroskvoucí / Konšel Alexandr Beň
Číšníček / Zázračné dítě / Žák Martina Šnytová
Hospodyně pana Broučka / Kedruta Yvona Škvárová
Skladatel / Harfoboj / Miroslav Zlatník Martin Šrejma
Básník, Jiný hlas / Oblačný / Vacek Bradatý Aleš Jenis
Malíř, Hlas profesorův / Duhoslav / Vojta od Pávů Josef Moravec
I. Táborita Michal Onufer
II. Táborita Petr Němec
Svatopluk Čech Ivan Kusnjer
Pegas Jindřich Panský
Dále účinkuje orchestr a sbor opery Národního divadla moravskoslezského Ostrava
Premiéra 16. října 2014 v Divadle Antonína Dvořáka
Nastudování v českém originále s anglickými titulky.
Giacomo Puccini: Tosca - Severočeské divadlo Ústí n.L.
6. února 2015, Stavovské divadlo Praha
Notoricky oblíbenou operu s tragickým koncem režijně připravil Tomáš Pilař. Jednoduchá scéna, kde režisér kompenzuje omezenost prostoru zajímavou prací se světly a dalšími vizuálními prvky (mlha), byla nejefektnější ve 2. jednání a dobře ladila s elegantními a bohatými kostýmy. Ze zpěváků působil nejlépe Richard Haan, v jehož podání se stal Scarpia téměř hlavní postavou a zcela rovnocenným partnerem hlavních hrdinů - milenců. Není to obvyklé, nevím, jestli to byl režijní záměr, ale myslím, že to tak má být. Výborná byla i Lucia Albrechtová jak zpěvem, tak i emotivním hereckým projevem a zjevem, i když její artikulace možná nebyla vždy nejlepší.
Snad jen orchestr mohl ubrat na dynamice, což ovšem v prostoru s nevyzkoušenou akustikou nemusí být až tak jednoduché odhadnout. Uvážíme-li, za jak obtížných finančních podmínek divadlo pracuje, lze říci pouze: klobouk dolů. Jen na doplnění: Režisér představení Tomáš Pilař (nar. 1988) je od loňského roku šéfem plzeňské opery (viz Voják a tanečnice) a zdá se, že Richard Haan a Luisa Albrechtová budou mít příležitost s ním i nadále spolupracovat. Ovšem nebude to mít lehké, některé starší dámy, které nechodí na opery pro radost, ale aby realizátorům ukázaly, kdo tady rozumí divadlu, ho nejspíš nemají zcela v lásce. Myslím, že stojí za to do Plzně občas zajet, což ostatně platilo i dřív.
Dirigent Miloš Formáček, režie Tomáš Pilař, scéna a kostýmy Josef Jelínek
Floria Tosca Luisa Albrecht
Mario Cavaradossi Richard Haan
Baron Scarpia Nikolaj Někrasov
Cesare Angelotti Pavel Švingr
Spoletta Tomáš Christian Brázda
Kostelník Serguei Nikitine
Sciarrone Radek Krejčí
Pasáček Anna Klamo
Žalářník Andrey Styrkul
Sbor a orchestr opery Severočeského divadla.
Premiéra 16. května 2014 v Severočeském divadle
Uvedeno v italském originále s českými titulky
Josef Bohuslav Foerster: EVA - Divadlo F.X. Šaldy Liberec
8. února 2015, Národní divadlo
JB Foerster napsal v roce 1897 uznávané dílo na námět sociálně laděného citového dramatu Gabriely Preissové "Gazdina roba", jehož inscenace tak, jak ji vymyslela Linda Keprtová, je určitě pozoruhodná a působivá. Navíc všichni 3 protagonisté - Lívia Obručník Vénosová, Josef Moravec a Svatopluk Sem zpívali skvěle, i když nejvíce mne zaujala prvně jmenovaná sopranistka nejen nádherným vyrovnaným zpěvem, ale i celkovým dramatickým hereckým projevem. A orchestr řídil Martin Doubravský citlivě, tak aby umožnil vyniknout zpěvákům. Přesto mi připadalo, že množství slov libreta a veršování není v souladu s dramatickou stavbou, nebo možná že je hudba příliš lyrická, v každém případě hudební a herecká složka dominovaly. Nebo to zkusím říct jinak: jsou opery, kde ani průměrný výkon orchestru a zpěváků či režie nemohou setřít pocit mimořádnosti díla. V případě Evy se obávám, že by se opera mohla proměnit v nudně se odvíjející melodrama. Národní divadlo shodou okolností v rámci festivalu uvedlo i Fibichovu operu pád Arkuna ze stejné doby, která na mne působila lépe.
Dirigent Martin Doubravský, režie Linda Keprtová, scéna a kostýmy Marie Blažková, sbormistr Tvrtko Karlovič
Eva Lívia Obručník Vénosová
Mánek Josef Moravec
Mešjanovka Jitka Zerhauová
Samko Svatopluk Sem
Zuzka Blanka Černá
Rubač Pavel Vančura / Josef Škarka
.
Sbor a orchestr opery Divadla F. X. Šaldy Liberec
Premiéra 26. září 2014 v Divadle F. X. Šaldy Liberec
Giacomo Puccini: Bohéma - Slovenské Národné divadlo Bratislava
9. února 2015, 19.00, Státní opera
V jakémsi českém komentáři jsem četl posměšnou poznámku, že v Bratislavě dělá Konwitschny vousatou inscenaci Bohémy, když oprášil svou práci z roku 1991. Jenomže pokud je to jedna z nejlepších Bohém, které jsem viděl, je to snad hřích? Ostatně na Konwitschneho se lze dívat různě, jeho režie jsou možná překvapivé, ale vždy smysluplné a dívatelné. Což třeba o hvězdami nabité salzburské inscenaci Damiano Michielettiho před 3 roky říct nemohu. V té bratislavské ústřední dvojici představují Eva Hornyáková a Kyungho Kim. Představitel Rodolfa absolvoval akademii berlínské státní opery, divadlo však potom po krátké době opustil, nejspíš proto, že byl obsazován do malých rolí. Zde však předvedl excelentní výkon, jímž zastínil i svou partnerku, které má sice nádherně znělé a barevné výšky, ale o prsním rejstříku to říci nelze. Výborná naopak byla Andrea Vizvári jako Musetta, a jak zjišťuji, totéž jsem konstatoval již po listopadovém Donu Giovannim v Bratislavě. Dirigent se přesně shodl na odromantizované nepřesladkobolněné interpretaci, ostatně ty úžasné Pucciniho arie to zjevně ani nepotřebují.
 |
| Mimi - Eva Hornyaková a Musetta - Andrea Vizvári |
Dirigent Friedrich Haider, režie Peter Konwitschny, režijní nastudování Verena Graubner, scéna a kostýmy Johannes Leiacker, sbormistři Pavol Procházka, Magdaléna Rovňáková, Jana Rychlá
Rodolfo Kyungho Kim
Marcello Pavol Remenár
Schaunard Daniel Čapkovič
Colline Jozef Benci
Mimi Eva Hornyáková
Musetta Andrea Vizvári
Benoit Juraj Peter
Alcindor František Ďuriač
Parpignol Igor Pasek
Seržant Daniel Hlásny
Celník Martin Smolnický
Prodavač Jiří Zouhar
Akrobatka Dorota Letenajová
Horolezec Milan Jamrich
Bratislavský chlapčenský zbor, Pressburg Singers
Premiéra 31. ledna. 2014 v Sále opery a baletu, nová budova SND v Bratislavě
Nastudováno v italském originále se slovenskými titulky
--------------------------------
Bohémou skončilo 13 představení festivalu na scénách Národního divadla, zbývají ještě 3 představení brněnských souborů a jednoho olomouckého na menších scénách. Jsem zvědav na hodnocení porot, já z těch 7, která jsem viděl (o inscenacích pražských píši/napíši jindy), bych typoval mezi 3 nejlepší Pád Arkuna SO Praha, libereckou Evu a bratislavskou Bohému, režii Lindy Keprtové a hudební nastudování a provedení bratislavského šéfa Friedricha Haidera.
Je ještě jedna zkušenost, kterou si člověk při takto koncentrované konfrontaci nejen jednotlivých provedení, ale i různých oper uvědomí. Že totiž nenávratně pryč je doba národního obrození, kdy platilo ono z dnešního pohledu poněkud prostoduché: Co je české, to je hezké. České opery nejsou špatné, ale hrají se málo, protože nabídka je tak velká, že v ní většinou neobstojí. Ne každý je ochoten dívat se na příběh Šárky, když může vidět Annu Bolenu. To neznamená, že by je měl člověk zavrhnout, ale zvlášť kulturträgeři a kritici by před tím rozhodně neměli pokrytecky zavírat oči. Ostatně to není jen otázka divadla, ale i, a možná ještě víc, dramaturgie hudebních festivalů. Rozhodně mi připadá lepší konfrontovat třeba několik odlišných provedení téhož díla (Její pastorkyňa, Příběhy lišky Bystroušky - festival Janáček Brno) než stavět proti sobě mladistvé nebo nezralé opusy slavného krajana s vrcholy světové hudební tvorby (Dvořákova Praha).
Což je ovšem svým způsobem druhořadé, protože to všechno, co bylo k vidění, je jen zlomek obrovské práce spousty lidí, za mnohdy až nedůstojných finančních podmínek. Je v tom veliký podíl mnohasetleté hudebně-reprodukční a pedagogické středoevropské tradice a ohromné nadšení lidí, kteří představení realizují a bez nějakého extra patosu je to jedna z tváří evropské civilizace. Když člověk vezme v úvahu sólisty, tak jejich školení je až na výjimky nákladné a snad nejdelší ze všech odborných příprav vůbec, přičemž výsledek není ani zdaleka zaručen, vrcholný výkon většina z nich nepodává víc než 20 let a také mohou skončit mnohem dříve. Takže to řemeslo, při kterém jde jistě i o prestiž, profesionální dokonalost a peníze, není především možné dělat bez velkého zaujetí, přičemž hlavní odměnou je potlesk diváků. A proto také patří k těm nejúžasnějším chvílím oněch strašně vzácných pár minut společně projevené radosti po skončení představení.
Ať žije Festival 2017.
PS: Editě Gruberové po jejím gala koncertu ke 45.výročí spolupráce s Vídeňskou státní operou prý minulý týden tleskalo celé divadlo 45 minut!!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat