Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

středa 4. února 2015

K jedné derniéře v Národním divadle

Po přejití vichřic hněvu..., dalo by se říct. Někdy dávno, možná v červnu, napsal Adam Plachetka dopis řediteli Národního divadla, že už nikdy... Ono nikdy skončilo 20. prosince, kdy Adam Plachetka nastoupil po boku své manželky Kateřiny Kněžíkové na scénu Národního divadla za zvuků hudby Gaetana Donizettiho, aby zazpívali ústřední dvojici Adiny a Dulcamara v poněkud potrhlé opeře Nápoj lásky. Adam zpíval roli v Praze poprvé, Kateřina poprvé po porodu. Že bude dobrý on se čekalo, jistým překvapením však byl výkon Kateřiny Kněžíkové, jejíž hlas se dosti výrazně změnil. Je plnější a jistější a chvílemi jsem měl lehké brnění, jako když zpívá opravdu špičkový soprán. Ostatně ona sama v jakémsi rozhovoru potvrdila, že změna nastala. Co se ostatních zpěváků týče, Svatopluk Sem a Lucie Silkenová jsou sázka na jistotu, ale musím říct, že jsem překvapivě ocenil také solidní zpěv a hlavně komický talent pana Březiny, kterého jsem viděl dosti často a zařadil jsem si ho do kategorie tenorů, při jejichž zpěvu člověk trne, aby to ve zdraví přežili a neudusili se. A i když Pavarotti byl určitě lepším zpěvákem, neodradilo mne to, a šel jsem se podívat i na derniéru. Jsou mnohem horší způsoby, jak se zbavit tisícovky. Škoda, že tahle opera končí, radostných dvouhodinových představení je jako šafránu, ale chápu, že ND není žádný Karlín a musí dělat i "umění", i kdyby to bylo jen na 2-3 reprizy. Ale třeba teď dostane paní Kateřina v Národním zase nějakou práci (a zaplať pánbůh se ukáže i pan Plachetka), protože ten štěk, co jí zůstal po derniéře Elixíru, je na takovou zpěvačku až ostudně málo. 


Zleva: Březina, Silkenová a Plachetka
Zleva: Horváth, Hájek, Švec, Kněžíková, Březina, Silkenová a Plachetka

Gaetano Donizetti:
Nápoj lásky (L’elisir d’amore)

Hudební nastudování a dirigent: David Švec
Režie: Simone Sandroni
Scéna a kostýmy: Lenka Flory
Sbormistr: Martin Buchta
Orchestr, operní sbor a balet Opery Národního divadla
Premiéra 15. prosince 2010 Národní divadlo
(psáno z reprízy 20. prosince 2014 a derniéry 11. ledna 2015) 

Adina – Kateřina Kněžíková
Nemorino – Jaroslav Březina
Belcore – Jiří Hájek/Svatopluk Sem
Dulcamara – Adam Plachetka
Giannetta – Lucie Fišer Silkenová
Sluha – Zdenek Horváth

A jako odškodnění těm, kdo to nestihli nebo nesehnali peníze na vstupenku, nabízím kompletní nahrávku představení. Není to žádná šmíra, v hlavních rolích vystupují Anna Netrebko, Rolando Villazon, Leo Nucci a Ildebrando d´Arcangelo. Ve Wiener Staatsoper vše diriguje Alfred Eschewe, který nechal Rolanda Villazona pro velký úspěch zopakovat arii "Una Furtiva Lacrima". Když si to pustíte, určitě vás nenechá chladnými ani dvojzpěv, který tehdy - v roce 2005 - excelentní pár Villazon (ještě nepostižený hlasovými problémy) a Netrebko (ještě štíhlá a nezatížená vztahovými a politickými konflikty) prokládali prodlouženými líbačkami. A také si jistě všimnete, že Dulcamare Adama Plachetky je jasně lepší než d´Arcangelův.



A když už je řeč o Adamovi Plachetkovi. Ten právě dnes v 19:30 EST, resp. zítra v 1:30 pražského času zpívá první z 10 představení v newyorské Metropolitní opeře jako Masetto v Mozartově majstrštyku Don Giovanni, který měl premiéru před 228 lety v Praze. 

Žádné komentáře:

Okomentovat