Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

neděle 15. února 2015

Neapol 2 - královská



Piazza del Plebiscito je veliké náměstí, kde se skutečně konal v roce 1863 plebiscit, který rozhodl o připojení Neapole k italskému království. Na jeho východní straně stojí královský palác a proti němu na druhé straně náměstí kostel San Francesco di Paola inspirovaný římským Pantheonem. A mezi nimi jsou ještě jezdecké sochy bourbonských králů 18. století Karla III. a jeho syna Ferdinanda IV. A v průčelí paláce je osm výklenků, ve kterých jsou umístěny sochy neapolských vladařů. Jinak je náměstí, jež je o polovinu větší než Staroměstské v Praze, prázdné a pokud tam neprobíhá nějaká veliká sláva nebo koncert (třeba Eltona Johna), prohánějí se po něm děti, některé i na skůtrech.


San Francesco di Paola
Královský palác je rozlehlý, ale celkem nudný komplex budov a nádvoří, který byl postaven v prvních letech 17. století. Jeho dnešní podoba je však výsledkem různých oprav a přestaveb, jsou v něm místní úřady a také muzeum a Národní knihovna.

Královský palác
Mnohem zajímavější je budova divadla San Carlo, které bylo postaveno roku 1737 a stalo se na několik desetiletí jedním z center určujících vývoj evropské opery. Velké úspěchy tam slavil český skladatel Josef Mysliveček, jehož 9 oper tam mělo v letech 1767-1779 premiéru. Byl dokonce kamarád s Mozartem, leč jen do té doby, než se ukázalo, že mu nedokáže zajistit od divadla zakázku. Ale i později si divadlo udržovalo vysokou úroveň, když se jeho hudebním ředitelem v roce 1815 stal Gioachino Rossini. A poté, co Neapol opustil i s ředitelovou milenkou zpěvačkou Isabelle Colbran, nastoupil na jeho místo na celých 16 let další velikán belcanta Gaetano Donizetti. Ze slavných oper zde měly světovou premiéru na př. Rossiniho Alžběta, královna anglická, Donizettiho Lucia di Lammermoor či Verdiho Luisa Miller. V Neapoli se také roku 1873 narodil Enrico Caruso a o 48 let později i zemřel. Přesto tam od roku 1901 nezpíval, zasažen tím, že ho část publika vypískala. Dnes však toto nádherné divadlo pro 3200 diváků hraje jen sporadicky, pár měsíců v roce, a to přesto, že město má přes 3 miliony obyvatel. Za divadlem je královská zahrada, na níž zrovna probíhal výcvik místních skautíků, a je tam nainstalována i velká moderní plastika "Hora soli" místního rodáka Mimmo Paladino.

Královské divadlo San Carlo
Proti vchodu do divadla se otevírá mohutná Galleria Umberto I., což jsou 4 vysoké pasáže s proskleným zastřešením a vysokou prosklenou kopulí uprostřed. Je možné, že po jejím vybudování koncem 19. století byla rušným obchodním centrem, dnes však působí poněkud opuštěným dojmem.

Galleria Umberto I.
Nedaleko od divadla a královského paláce stojí další vladařské sídlo - Castel Nuovo vybudované koncem 13. století, avšak opakovaně přestavěný. Hrad chránil vodní příkop a jeho nejpopulárnějšími částmi jsou renesanční vstupní brána a veliká Hala baronů, kde dnes zasedá městská rada.

Castel Nuovo
Na sever od Piazza del Plebiscito se táhne elegantní Via Toledo a vlevo od ní na svahu pod dalším hradem Castel Sant´Elmo se rozkládá pitoreskní Španělská čtvrť, vybudovaná v 16. století pro ubytování španělských vojáků. Přes její úzké uličky jsou opravdu natažené šňůry s prádlem, z ulice se vchází přímo do kuchyně přízemních bytů a na každém druhém rohu je malý oltáříček s panenkou Marií. Pro turistu půvabné, ale žít tam určitě není velká radost.

Španělská čtvrť
V těsné blízkosti Piazza del Plebiscito jsou ještě 2 pozoruhodné gastronomické podniky. Ten první je slavná kavárna Gambrinus na náměstí Piazza Trieste e Trento se secesním interiérem a atmosférou "fin de siècle", kterou navštěvují jak běžní občané a turisté, tak i slavní intelektuálové, prezidenti a papežové.

Gran Caffé Gambrinus
Tou druhou je Pizzeria Brandi, která se pyšní tím, že v roce 1889 zde upekli první pizzu margherita na počest návštěvy královny Markéty Savojské, manželky Umberta I. Pizza s červenými rajčaty, bílou mozzarellou a zelenou bazalkou má barvy italské vlajky a je snad nejznámějším druhem této pravé italské fastfoodové krmě. Neapolská pizza je vůbec pojem a její výrobci sdružení v Associazione Vera Pizza Napoletana se zavazují používat pouze tradiční suroviny, především neapolskou mozzarellu vyrobenou z mléka bůvolů polodivoce žijících v oblasti Neapole. Z českých pizzerii se touto kvalitou může pochlubit pouze pražská Ambiente.

Pamětní deska na stěně pizzerie Brandi připomíná 100. narozeniny pizzy margherita

Bude pokračováno



Žádné komentáře:

Okomentovat