Existují 2 slogany, které jsou
již mnoho desetiletí populární u levicových intelektuálů. Je to
"antifašismus" a "boj za mír". Jim vdechl kdysi dávno život rudý propagandista Willy Münzenberg a tak vlastně všechno, co je označováno jako goebbelsovské
lži, by měly být lži münzenbergovské. Nevěříte?
LENINŮV MUŽ V NĚMECKU
Žila byla ve Švýcarsku jedna príma parta
kolem Uljanova-Lenina, která před bezmála 100 lety dostala od Němců vagon a
peníze na cestu do Ruska. Jen kamarád Willy tam musel zůstat, protože byl
Němec, vyhýbal se vojenské službě a Němci by ho tudíž zavřeli. Bylo mu 28 let,
byl původně dělník, jeho otec byl nemanželským synem pruského junkera a jeho
rané básně byly věnovány konfliktu revolučního výrostka s autoritárním rodičem.
V okamžiku, kdy se setkal s Leninem, se už dávno změnil v revolučního byrokrata
- profesionála a stál v čele mládežnické internacionály. Hned po říjnovém
převratu v Rusku se pokusil o něco podobného ve Švýcarsku, za což ho sebrali.
Švýcarské úřady ho pak chtěly deportovat do Německa, kde by ho však okamžitě zavřeli, což plni
ohledů nechtěly připustit, a žádná jiná země nebyla ochotna ho přijmout. A tak
byl Münzenberg, cizinec, který usiloval o státní převrat, držen v přívětivé
vazbě. V kanceláři velitele věznice se stýkal s manželkou i milenkou, a zemi mluvil jako o reakční bestii, která pro nic za nic drží ve vězení
nešťastnou oběť. Do Německa ho poslali až když tam začala revoluce a nebezpečí
uvěznění pominulo. Münzenberg tak opouštěl Švýcarsko jako velmi známý politický
agitátor, který strávil rok mezi ruskou a německou revolucí v komfortním vězení
a za nepřetržitých stížností na krvavý režim. A to pro něj byla první lekce praktické agitace a
propagandy: není důležité, co se s vámi skutečně děje, pro potřeby
propagandy jste vždy nevinná oběť a vaši nepřátelé jsou krvaví mučitelé.
Ten rok ve vězení však nebyl
zbytečný i jinak. Protože kvůli němu se dostal do Moskvy až v červnu 1920, kdy se objevil na 2.
kongresu Kominterny. V té době už však byly vedoucí pozice obsazeny, a to přímo
jeho blízkými přáteli: Karlem Radekem a Grigorijem Zinovjevem. A tak se Münzenberg vrací z kongresu na Západ bez funkce, zato s podrobnými Leninovými instrukcemi co dělat s
"užitečnými idioty" a hromádkou briliantů zašitých do rukávu. A Lenin
mu prostě řekl: Chci, abys ty miliony utratil.
HAD HOOVER KRMÍ POVOLŽÍ
A hned příští rok k tomu Münzberg
dostává příležitost. Jeho první propagandistický úkol přišel v létě 1921, kdy
Rusko překvapil totální hlad poté, co první vláda dělníků a rolníků na světě
sebrala rolníkům všechno obilí, včetně osiva. Pokud objevila skryté zásoby,
zastřelila je. Rolníci se začali bouřit, rudé komisaře bili a současně přestali
sít. A tehdy komunistická vláda vyhlásila NEP a souhlasila také s pomocí od
American Relief Administration, která pod vedením Herberta Hoovera rozdělovala
potraviny v poválečné Evropě. Takže budoucí americký prezident pomáhal i
hladovějícímu Povolží, kde na jaře 1922 každý den nakrmil okolo 11 mil. lidí.
Je pochopitelné, že pomoc od prokletých imperialistů nebyla ideologicky
příjemná, když mladá sovětská moc současně tvrdila, že je imperialisté chtějí
zardousit. Navíc zmije Hoover nechtěl pomáhat penězi, ale rovnou lidi krmil.
Jenže sovětská moc potřebovala mnohem víc peníze, takže před Münzenbergem
vyvstal naprosto jedinečný úkol. Zorganizoval v Berlíně alternativní organizaci
Internationale Arbeiter-Hilfe a bylo by divné, kdyby jí šlo o skončení s
hladem, když ho sami bolševici způsobili. Münzenbergovy úkoly byly jiné:
1. Vybírat pod záminkou hladu
peníze od komunistů a "užitečných idiotů."
2. Vysvětlovat hlad jako důsledek
spiknutí světové buržoazie proti zemi sovětů.
Publikoval tak články vysvětlující,
že hlad v Povolží je součástí příprav na francouzsko-polský vpád do Ruska a
Hoovera vykresloval v karikaturách jako někoho, kdo se snaží z pomoci získat
výhodu pro kapitalismus. A nejpřekvapivější bylo, že v onom roce 1922 začal Münzenberg
dělat přesně to, z čeho propagandisté obviňovali Hoovera.
Totiž budovat na základě
Internationale Arbeiter-Hilfe obrovské imperium. Komunisté do ní měli předávat
konfiskované podniky a měli na oplátku dostávat techniku dováženou Münzenbergovou organizací. Teoreticky měla tuto techniku nakupovat za vlastní peníze v
zahraničí, ale protože Münzenberg tolik peněz nevybral, dávali je tam nakonec
sami komunisté. Takže sovětská moc nakupovala své vlastní podniky za své
vlastní peníze. Byl to korupční podnik nevídaného rozsahu.
Za takových podmínek by se schopný
člověk stal snadno milionářem, ale Münzenberg jako správný agitátor a
propagantista neuměl peníze vydělávat, dokázal je jenom někde sebrat a
rozházet. A tak se v roce 1923 moskevský štáb organizace nebývale rozrostl, měl
kanceláře, auta, prezentoval se v restauracích a utrácel obrovské peníze. A přestože s humanitární pomocí
hladovějícím dokonce čile kšeftovala, vytvářela nemalé dluhy, takže ji nakonec
stát musel vykoupit. V Berlíně však měl jednu kancelář na sovětském velvyslanectví,
jejíž provoz zajišťovali bezplatně dobrovolníci. A to všechno se nazývalo
"kolektivní pomocí světového proletariátu zemi, kde zvítězil
socialismus." Takže další princip úspěšně propagandy zní: Všechny své zločiny připisuj svým nepřátelům.
ZROZENÍ FAŠISMU
Ovšem 18. května 1923 byl pověřen
novým úkolem. Stal se předsedou "Protiválečného antifašistického
výboru". Současně vznikla také společnost "Ruce pryč od sovětského
Ruska". Skutečnost byla taková, že Rudá armáda stála na polských hranicích,
komunistická strana Německa urychleně vytvářela útočné oddíly, hlavní
komunistický deník "Rote Fahne" otiskl Stalinův dopis o blížící se
německé revoluci a v hladovějícím Petrohradu bylo připraveno obilí pro
revoluční Německo. Nakonec se nic nepovedlo, ale boj za mír byl vypuštěn.
A fašismus? Ten v té době
neexistoval. Zato Münzenberg kladl rovnítko mezi buržoazní demokracii a
fašismus, protože buržoa, aby se ubránil před komunismem, se mění ve fašistu. A
levý establishment dodnes vyráží proti svým protivníkům s fašismem vždy, když
nemá žádné argumenty. Proto před 7 lety Rusko bojovalo s gruzínským fašismem,
dnes bojuje s fašismem ukrajinským.
A dál? V roce 1927 vzdává Stalin
sen o rozšíření Sovětského svazu cestou národních revolucí a země se mění ve
zbrojní fabriku s cílem dobýt celý svět. Münzenberg opět nastupuje na scénu a
svolává do Bruselu "Celosvětovou protikolonialistickou konferenci",
na které nejrůznější lidé jako Nehrů nebo Čankajšek poslouchají řeči o hrůzách
kolonialismu. A konference probíhá pod heslem "Proti válce! Za SSSR!"
Přestože celý podnik financuje Moskva, Münzberger tvrdí, že to on do konference
vkládá své peníze, které mu vydělá mediální imperium. Ve skutečnosti Moskva
financuje i to.
VÝBORY UŽITEČNÝCH IDIOTŮ
Takže Münzenberg jednak pere moskevské
peníze a současně jimi podporuje levé intelektuály - od Henri Barbusse až po
Alberta Einsteina, který podepsal prakticky všechny rezoluce "užitečných
idiotů" Münzenbergem organizované. A Münzenberg tak odhalil
ještě jeden důležitý princip, že když se něco prezentuje jako zpráva
organizace, výboru, bez ohledu na obsah je to bráno jako kolektivní dílo a má
to větší váhu. Názor člověka, byť se jmenuje Einstein, to je jen názor jednoho
člověka. Ale vytvoříte-li výbor z několika desítek "užitečných idiotů",
z nichž alespoň jeden má jméno, z rezoluce, kterou jménem výboru napíšete, se
stává názor pokrokové veřejnosti. A napíšete-li jménem výboru zprávu, nikdo ji
nečte, ale novináři se odvolávají na její závěry.
A tohle všechno začalo tehdy,
protože umění psát absolutně angažované texty, které nikdo nečte, a
tvrzením, že jde o zprávy jim dodávat zdání objektivnosti, to učinil módním
právě Willi Münzenberg. A tak v roce 1927 začal organizovat desítky výborů
proti válce a fašismu. Bylo to gigantické imperium, skládající se z desítek
"prázdných" firem, přes které ovšem tekly naprosto reálné peníze. Ve
skutečnosti tyto výbory tvořila hrstka jedněch a týchž lidí. Byly to falešné
autority, užiteční idioti a nakonec i bezvýznamní pracovníci, kteří v Moskvě
razítkovali rezoluce.
Toto neuvěřitelné bohatství výborů
sloužilo nejen simulaci horečné aktivity a jednomyslného odsouzení
imperialismu, kolonialismu a fašismu společenským míněním, ale navíc míchalo
karty auditorům, protože nebylo možné v tom udělat pořádek a odpovědnost. Dokonce
ani hlavní sovětští pokladníci nevěděli, kolik peněz utrácel. Jeho ochránci
jako Zinověv žili v přesvědčení, že jeho mediální imperium vytváří skutečně
velké toky peněz. Ve skutečnosti Münzenberg, stejně jako současní tvůrci
veřejného mínění, peníze nevydělával, jen utrácel.
JEDNOTNÁ FRONTA S HITLEREM PROTI
SOCIÁLFAŠISTŮM
Takže v roce 1927 Münzenberg definitivně
formuluje systém světonázoru, kterého se od té doby drží každý levicový
intelektuál. Je to antikolonialismus, pacifismus, antifašismus. Je přitom
jasné, že v roce 1927, tím spíše 1923, žádné nebezpečí od Hitlera nehrozilo.
Takže kdo jsou ti fašisté? Buržoazie a socialističtí zrádci. Jen
připomínám, že v roce 1928 drželi moc ve Výmarské republice socialisté Hermanna
Mullera, takže on byl hlavní sociálfašista. A od toho roku jsou sociálfašisté
hlavním objektem boje, který Münzenberg podle pokynů z Moskvy vede. Vystupuje
proti nim v jednotné frontě s Hitlerem, což v podstatě přivedlo Hitlera k moci.
Proto také, když se Hitler v roce 1931 snaží uskutečnit plebiscit vyjadřující
nedůvěru vládě, jeho hlavním spojencem je bojovník proti fašismu Münzenberg.
A tento boj s fašismem a boj za mír, které
se od té doby vedou už mnoho desítek let, je jedna charakteristická zvláštnost.
Z jedné strany je celá ideologie postavena na odhalení kapitalistické agrese
proti SSSR, ale na straně druhé se Münzenberg netají tím, že se blíží válka. Je
to třídní válka za zničení buržoazie na celém světě, přičemž bude-li rudá
Moskva dostatečně silná, Rudá armáda přijde na západ.
Trik spočívá v tom, být na jednu stranu
krajně agresivní, a současně se tvářit dotčeně, pokud ti vytýkají
agresivitu, byť jen tím, že tě citují. Agresor, který se cítí být obětí.
To je ideální paranoidní schema, které je charakteristické pro všechny
masové ideologie 20. století, a masově ho na západě rozšířil právě Willi Münzenberg.
DOSTAL I HITLEROVY KOMPLICE
Jen připomenu, jak se dál vyvíjí
společenství proti sociálfašismu. To končí tím, že k moci přichází
skuteční fašisté a 27. února 1933 dojde k požáru Říšského sněmu. Mladý
holandský komunista Marinus van der Lubbe znal Münzenbergovská proroctví o
brzkém příchodu komunistické revoluce rozbil okno a vlezl do budovy
sněmovny vybaven zápalkami a nějakými hadry (když zápalky kupoval, žádal ty s
rudým znakem komunistů) a založil na 25 místech oheň. Použil i vlastní kabát a
košili, přestože venku bylo 30 stupňů mrazu. Prostě to byl klasický levicový
cvok. Původně chtěl přeplout La Manche, ale když slyšel, že v Německu přišel k
moci Hitler, odjel do Berlína, aby se učastnil komunistického povstání proti
němu. A když se žádné nekonalo, rozhodl se ho zahájit podpálením Reichstagu.
A Hitler, Goebbels a Goering automaticky
došli k závěru, že šlo o celosvětové komunistické spiknutí, což se hodilo jako
záminka pro likvidaci komunistické strany Německa. Takže Hitler vyhlašuje
mimořádný stav a Münzenberg utíká z Německa do Francie.
Ve Francii přichází jeho hvězdný čas,
protože vedle toho, že jeho antifašistické výbory začínají boj proti
Hitlerovi, on začíná pracovat na "Hnědé knize fašismu", která má
dokázat, že Reichstag podpálil sám Hitler. Metoda byla jednoduchá - všechno si
vymyslel. Třeba to, že holandský komunista a blázen Lubbe byl milencem Ernsta
Roehma, nebo svědectví o tom že Goering a Goebbels podpálili Raistag, přičemž
údajný svědek Ernst Oberhofen byl mrtvý. Navíc Münzenberg zorganizoval v
Londýně (sám však do Británie nebyl vpuštěn) proces, na kterém se sešli "užiteční idioti" ze 6 zemí:
Francie, Dánska, Holandska, Belgie, Švédska a USA. A ti došli k závěru, že
Reichstag zapálil Hitler. To byla jakási exportní varianta
trockisticko-bucharinských procesů. Důkazy byly zhruba takového charakteru, že
před soudce předstoupil muž se zakrytou tváří, který řekl, že Reichstag
podpálil nacistický poslanec za Slezsko Heines. Tímto svědkem byl vydavatel
"Rote Fahne" Albert Norden, přičemž Heines měl nevyvratitelné alibi: v době
požáru probíhalo ve Slezsku jeho setkání s voliči. Jiný svědek v masce řekl, že
viděl seznam 30 milenců Ernsta Roehma, mezi nimiž bylo jméno Marinus van der Lubbe.
Je pozoruhodné, že z pohledu většiny dobromyslných idiotů dodnes platí,
že požár založili fašisté.
Podívejme se na tu prostou taktiku, kterou
dodnes používají všechny komise na světě, protože v době masmedií nikdo nečte,
co je napsáno v textu. Nikdo nečte, co je napsáno v "Hnědé knize o požáru Reichstagu a o nacistickém teroru",
nikdo nečte zápisy ze zasedání soudu. Není důležité, co je tam napsáno,
důležité je, který závěr ocituje tisk. A ten řekl: "Londýnský soud
dokázal, že Reichstag zapálili fašisté." Že šlo o naprosto klaunský
proces, že si to vymysleli stejně jako družicové snímky sestřeleného
Boeingu, které ukazuje ruská televize, to naprosto nikoho nezajímalo. A protože
londýnský "soud" trval jen týden a skončil dříve než německý, museli
Goebbels a Goering nakonec dokazovat, že nejsou velbloudi.
Proč to všechno říkám? Chvástavý Goebbels
se stavěl jako mistr propagandy, ale v procesu Požár Říšského sněmu byl
loutkou, která tancovala, jak Münzenberg pískal. Takže Münzenberg a ne jeho
neúspěšný napodobitel Goebbels je tvůrcem geobbelsovské propagandy. A především
Willy Münzenberg vymyslel a mistrovsky využil postupy, které dosud
ve své propagandě používají všechny nátlakové skupiny, leví intelektuálové,
diktátoři všech barev a teroristé. Ty postupy jsou velmi jednoduché. Vždy
obviňuj druhé z vlastních zločinů. Vždy připisuj svým protivníkům to, co děláš
ty sám. Čím méně je lež pravděpodobná, tím ochotněji jí masy uvěří. A vždy ze
sebe dělej oběť, zvlášť, když chystáš agresi.
Takže je jasné, že všechny hlavní metody
současné masové propagandy
• vydávání zločince za obět
• připisování všech svých zločinů nepřátelům
• totální ignorování fakt
to vše, co dnes
používají darebácké státy a islámističtí teroristé, bylo vytvořeno ve 20.
letech Willy Münzenbergem, stejně jako praxe vytváření nekonečných komisí a
výborů pro přidání statusu společenského názoru otevřeným lžím.
POSLOUŽIL A BYL ZLIKVIDOVÁN
Po londýnském procesu ještě Münzenberg organizoval agitační cestu pražského rodáka E.E. Kische do Austrálie, sám odejel agitovat a sbírat peníze do USA a později tam ještě vyrazila jeho pravá ruka Otto Katz, rodák z Čech, aby zorganizoval "Hollywood Anti-Nazi League", komunistickou buňku v Hollywoodu. Po roce 1936 se však Willy Münzenberg, který žil ve Francii, dostával do stále větších rozporů se Stalinem a v létě 1940 ho zavraždili
stalinští agenti v lesíku u Grenoblu. Otto Katz byl odsouzen ve "Slánského" procesu a popraven o 12 let později v Praze. E.E. Kisch stačil umřít v Praze přirozenou smrtí v roce 1948. Ale ochránci lidských práv dodnes bojují
s izraelským fašismem; putinští propagandisté s fašismem ukrajinským. A ruská
televize dosud ukazuje důkazy toho, že malajzijský Boeing setřelili
"ukrajinští fašisté", které byly spleteny podle stejného metru jako
londýnský proces v roce 1933. Willy Münzenberg je mrtev, ale Reichstag hoří
dodnes.
Žádné komentáře:
Okomentovat