Okolí Neapole, to je především Neapolský záliv s Vesuvem chrlícím čas od času lávu a Pompejemi na úpatí jeho odvrácené strany. Ale než se k tomu dostanu, ještě něco o Neapoli. Tak především hotel. Jak jsem říkal na začátku, byl takový starosvětský. S onou mladou dámou se v recepci střídal tichý muž středních let s výrazem i vzhledem zneuznaného intelektuála. To ovšem jen do jednoho pozdního večera, kdy za ním přišel přítel a řešili fotbalové utkání místního superklubu SSC Napoli. Hlasy se začaly proplétat, řeč se zrychlovala a byla stále hlasitější, až se změnila v řev. Když jsem otevřel dveře a zařval "Quiet, please", dotčeně se na mne podívali, ale ztichli. Bohužel jen na chvíli. Poučení? Když jde v Itálii o fotbal, všechno musí stranou. Možná i revoluce.
A potom je tady doprava. O taxících jsem již mluvil, ale co se aut týče, tak všechna mají nějaký šrám z bitvy řidičů se sebou samými, s autem i jinými auty. Skoro jsem nakloněn věřit tomu, že pravé italské auto musí mít tu a tam šrám jako standardní výbavu od výrobce. Boj řidič - řidič jsem ale neviděl. A podobně se vlastně chovají i chodci, kteří se odvážně vrhají mezi auta ve chvíli, kdy se vyděšený Středoevropan krčí u chodníku. Je s podivem, že počet obyvatel neklesá, nebo si nás úředníci vychovali tak, že trpně snášíme jejich každoroční strašení, že nejpřirozenější smrt číhá na vozovce a návazně přílepek zákona, který má chránit životy dalších chodců a řidičů, ale ve skutečnosti chrání jen jejich ministerské židle a poslancům dává povznášející pocit, že konečně schvalují něco, čemu rozumí, takže diskutují jako o život.
 |
| Neapolské zátiší nedaleko archeologického muzea |
Veřejná hromadná doprava v Neapoli je především značně chaotická, vyznačuje se velkolepými projekty, které se nedaří naplnit a jsou proto nahraženy projekty ještě velkorysejšími. Historicky nejstarší jsou příměstské vlakové spoje, z nichž jeden, tzv. linka metro 2, je veden vlastním tunelem severně od středu města. Podél pobřeží a od nádraží k severu, tedy v rovinatém terénu, vedou 3 linky tramvaje (1, 2 a 4), celkem asi 12 km kolejí. V kopcovité severozápadní části města jsou naopak v provozu 4 pozemní lanovky s celkem 16 zastávkami. Poměrně rozsáhlá je síť autobusů a konečně jsou zde 2 linky skutečné podzemní dráhy - metra. Linka 6 vede od východu podle pobřeží, před několika lety byla vybudována konečná a 3 stanice směrem k centru, zbytek se staví. Klíčovou linkou je metro 1, které se motá severně od centra a pak ho objede po západním a jižním obvodu a dojede k nádraží. Za 5 let prý budou vybudovány další 4 stanice až k letišti. Cílem je, aby minimálně 70 % Neapolitánců mělo k zastávce méně než 500 m. Ale co s těmi 30 %? Současně se investují obrovské peníze do umělecké výzdoby nových stanic v rámci projektu "100 stanic umění", takže stanice Toledo vyzdobená slavným Williamem Kentridgem byla několikrát vyhlášena nejkrásnější v Evropě. A pak že nejsou peníze.
 |
| Neapol - mozaika Williama Kentridge ve stanici metra Toledo |
Jedním z pravidelně opakovaných cílů při formulování nových, ještě lepších projektů, je zvýšit efektivnost výběru vstupného. Kdy zvyšování začalo nevím. Ale dnes to vypadá takhle: koupíte jízdenku, přijdete k turniketu, jízdenku vsunete do otvoru, ona na druhém konci vyjede a turniket se otevře. Vedle je ovšem vchod bez turniketu, nic nikam nestrkáte, nikdo nic nehlídá. Asi po páté jízdě jsem pochopil, že ta vstupenka se má označit datem ve strojku umístěném na zdi před turnikety. Koho by to napadlo, když to nikdo nedělal. Několik mladíků v uniformách dopravního podniku mělo evidentně úplně jiné starosti než obtěžovat cestující, revizory jsem neviděl. Lidský faktor si nerozumí s velkými cíli.
 |
| Neapolský záliv - úplně nahoře uprostřed je Caserta a zcela dole ostrov Capri |
Neapolský záliv má tvar U a je široký i hluboký asi 25 km. V levém rohu je Neapol, uprostřed Vesuv, vpravo Pompeje, pak otočka o 90° do prava, skoro na konci je Sorrento a z něj se po 15 km jízdy dostanete lodí na ostrov Capri. kde prý byly ony krásné Sirény, jež se svým zpěvem snažily vehnat do záhuby Odysea. Dopravu do těchto míst z Neapole obstarává železniční systém Circumvesuviana, který má asi 5 variant tras, ta hlavní je linka podle pobřeží Napoli – Pompei Scavi – Sorrento. V podzemí nablýskaného neapolského nádraží má své vlastní pokladny a nástupiště, jízdenku vám zkontroluje zřízenec a ve špičkách vlak vyráží každou půlhodinu.
 |
| Vesuv tyčící se nad pompejskými vykopávkami |
Dominantou celého kraje je dodnes živá je sopka Vesuv vysoká 1280 m. Ten utvářel po tisíciletí celé široké okolí a sama Neapol stojí na vysoké vrstvě tufu vzniklého z materiálu vyvrženého Vesuvem. Římané v něm dokonce vykopali rozsáhlý systém podzemních akvaduktů a studní. Ovšem nejznámější je erupce k níž došlo 24. srpna roku 79. Ta byla tak silná, že pohřbila pod vrstvou popela a lávy celá města a zahubila tisíce lidí.
Událost je známa jednak díky tomu, že římští současníci ji podrobně popsali, jednak proto, že významné části pohřbených sídel znovu spatřily světlo světa. Začal s tím zřejmě francouzský vévoda d´Elboeuf, který se znelíbil králi Ludvíku XIV., a žil v Neapoli. Roku 1711 si nechal postavit vilu v nedalekém Portici, kterou vyzdobil mramorovými památkami staletí pohřbenými pod zemí. A když to viděl roku 1738 tehdy 22letý král Neapole a Sicilie (a později král španělský) Karel III., který v Portici stavěl královský palác, bylo rozhodnuto. Odkrývání se stalo státním zájmem, i když zpočátku šlo jen o vykopávání jednotlivostí. Postupem času bylo odkryto divadlo a bazilika a fresky s portrétem Hercula, odtud název Herculaneum. Místo je sice vzdálené necelý 1 km od paláce v Portici, je poměrně malé, ovšem památky jsou skryty pod vrstvou ztvrdlé lávy, což činí jejich odkrývání pracnějším, ale na druhé straně jsou budovy v relativně dobrém stavu. Teprve o 10 let později byly zahájeny vykopávky na vzdálenějším místě, které bylo později identifikováno jako Pompeje. Ty byly kdysi rozloženy na ploše 66 ha, a dodnes bylo odkryto jen asi 40 % z nich. Ovšem sotva bude víc, protože ten zbytek je soukromý majetek. Vykopávky se brzo staly světovou senzací a římské stavby, které tam byly odhaleny, ovlivnily i architektonický neoklasicismus. Později byly objeveny zajímavé stavby i na jiných místech, včetně vily císaře Nerona v Oplontis.
 |
| Vykopávky Pompeje - divadlo |
Dnes jsou tato místa přístupná, vlak Circumvesuviana má zastávku jak v Herculaneu, kam z Neapole dojede za 20 minut, tak i v Pompejích, kam vás za 3,20 € doveze za necelých 40 minut. Je ovšem třeba mít na paměti, že prohlídka jenom Pompejí, pokud chce návštěvník vidět a prohlédnout si vše, je prakticky celodenní záležitost. Audioprůvodce má nahrány informace o více než 60 stavách a uvádí dobu prohlídky 6 hodin. Vstupné je 11 €.
Král Karel III. ukládal vykopané artefakty v paláci v Portici, dnes tento objekt slouží univerzitě a exponáty jsou přeneseny do Národního archeologického muzea přímo v Neapoli. Díky tomu jsou mnohem snáze dostupné a muzeum je otevřeno do 19:30 hodin (kromě úterý).
A je ještě jedno místo spojené s králem Karlem III., kam jsem se bohužel nedostal. Je to palác v Casertě inspirovaný francouzskými Versailles, kde na zastavěné ploše 247 × 184 m je 1,200 místností včetně 24 státních apartmá, velká knihovna a divadlo napodobující neapolské San Carlo.
O důvod víc, proč se do Neapole vrátit.
Žádné komentáře:
Okomentovat