Rusko nejsou jen putinoidi - A.B. Zubov

Jméno Andrej Borisovič Zubov (nar. 1952) se v letošním roce dostalo do popředí zájmu medií díky tomu, že jeho nositel, ruský historik, byl pro své vyhozen z Moskevského státního institutu mezinárodních vztahů (MGIMO), protože publikoval svůj kritický názor na anexi Krymu Rusou federací. Jeho publikační činnost je však mnohem širší, je vedoucím katedry dějin náboženství na Ruské pravoslavné univerzitě a hlavním redaktorem dvousvazkových Dějin Ruska 20. století. Jde vlastně o sborník, na němž se podílelo 40 autorů a jeho první část zahrnuje období 1894-1939 (1024 stran), zatímco druhá léta 1939-2007 (848 stran). V ruštině kniha vyšla v roce 2009.

15. října seznámil prof. Zubov se svými názory auditorium ve velké aule filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze na přednášce nazvané "Dějiny Ruska jako součást dějin Evropy". Ta navazovala na jeho účast na konferenci Forum 2000 a současně byla spojena s vydáním českého překladu 1. svazku "Dějin" a prvního překladu vůbec. Moderátorem akce byl Libor Dvořák, který rovněž vedl překladatelský tým.

 Záznam přednášky v ruštině a navazující diskuse

Dějiny Ruska jsou součástí dějin Evropy, řekl Zubov, a pokračoval: „Popírat tento historicky doložitelný fakt tím, že Rusko představuje specifický civilizační okruh v jakémsi pojetí střetu civilizací, to je bezesporu jen politický nástroj. A spočívá v současnosti v rukou Vladimíra Putina, spolu s okolo něj soustředěnou politicko-ekonomickou garniturou,“

Rusko se počátkem 2. tisíciletí pokřesťanštilo stejně jako Polsko nebo Skandinavie, avšak po pádu Konstantinopole vyhlásila církev v Moskevské Rusi absolutní nezávislost, která přivedla Rusko k úplné izolaci od evropského vývoje. „Tato izolace trvající zhruba sto let měla ale pro ruskou říši zhoubné důsledky. Prolomit se ji pokusil na konci 16. století Boris Godunov, ale v tehdejší složité politické situaci neuspěl. Z historického hlediska to znamenalo jeden z důvodů, proč evropská renesance nepronikla na ruské území,“

Historickým ohlédnutím zpět tak Zubov pomohl ve své přednášce hledat a ukázat to, že sen Ruska ‚být evropský‘ je dlouhodobý a dlouholetý, a to ve většinovém ruském kolektivním vědomí. „Bohužel je o něj z důvodu mnoha historických okolností, které znamenaly úhyb z této tendence, neustále veden politický boj,“ shrnul Zubov. A připomenul vystoupení exprezidenta SSSR Michaela Gorbačova v červenci 1986, který ve svém projevu z Vladivostoku prohlásil, že v současné fázi civilizačního vývoje je potřeba radikálně změnit systém mezinárodní politiky. „Pro Rusko jako jádro Sovětského svazu to neznamenalo nic jiného než opětovné přitakání evropskému směřování, a to po mnoha desítkách let mlčení. V čase, kdy to vyžadovalo velkou politickou prozíravost. Boris Jelcin toto přibližování Evropě jen podtrhl, ale jakákoliv legitimita jeho vlády byla naprosto podemleta korupcí,“ konstatoval též Zubov.

A pokračoval: Rusko uzavřené samo do sebe je příliš nebezpečné pro celý okolní svět. Když zdivočí kulturně, stane se agresivní politicky. Před námi je společný úkol - jednat tak, aby se Rusko nestalo obludou, od které je třeba se oddělit kamennou stěnou. Rusko není jiná civilizace. Je třeba, aby ho Evropa na jednu stranu přijala do své náruče, ale současně trvala na tom, aby trvale dodržovalo evropské principy. Stejným způsobem bylo denacifikováno Německo, které je dnes jedním z pilířů Evropy. Pokud by k tomu nedošlo, máme zde 3. světovou válku. V případě Ruska je to hluboká dekomunizace, detotalitarizace. Potom se stane součástí Evropy od Lisabonu po Vladivostok. Pokud k tomu nedojde, můžeme očekávat nové strašné 20. století.

Já nechci, aby se to stalo, říká Zubov. A proto byla napsána kniha "Dějiny Ruska jako součást dějin Evropy" jako varování, analýza a naděje.