Svět po bolševikovi

Tvrdím, že bolševik, ten zparchantělý plod křesťanství a kapitalismu, je minulostí, stejně jako spor bolševika s kapitalistou. Jak tedy vypadá planeta Země z mírného odstupu?

Svět islámu vře zmítán mnoha obrovskými rozpory. Ne jedné straně se v Turecku téměř dotýká demokracie, na straně druhé je absolutistická theokracie a na třetí mizející a se socialismem koketující úřední nevěrectví. Na jedné straně nesmírné bohatství a zlaté paláce a na druhé nezměrná bída utečeneckých lágrů. Na jedné straně šiité a na druhé straně sunité, kteří se navzájem vášnivě pobíjejí. Na jedné straně lidé, kteří získávají vzdělání v elitních školách Cambridge a Oxfordu, na druhé straně takoví, kteří jsou vzděláváni ve školách koránu medresách, Anachronické vnímáním světa prismatem koránu, které tyto školy vytváří ve vědomí svých žáků, je přitom podporováno a bráněno těmi, kdo disponují oním obrovským bohatstvím. To vše vyhřezá v kruté boje plné nenávisti dovnitř islámského světa a hledání nepřítele uvnitř i vně.

A pak je tady subkontinent Rusko. Země kulturně v zásadě evropská, včetně převažující křesťanské religiozity, se však metodami vládnutí a mentalitou mocenské elity pohybuje někde mezi středověkem a orientem. Dnešní Rusko je škaredá nevěsta s bohatým věnem, která věří, že by jí měl celý svět ležet u nohou, ale kromě evidentních loserů nemůže najít chlapa, který by se s ní třeba jen vyspal. Nejspíš proto, že se chová jako děvka. Evropu a Ameriku kvůli tomu s hořkostí nenávidí. Během posledních 100 let však Rusko zavraždilo desítky milionů svých občanů a je trvalým zdrojem obav a nejistoty pro své okolí.

Pestrobarevná rodina národů a nárůdků miniaturního evropského kontinentu na jedné straně počínaje renesancí nahromadila obrovské bohatství znalostí a artefaktů, a na straně druhé jen v minulém století porodila komunismus a nacismus a dvě světové války. A dnes se chová jako banda věčně pubertálních spratků, kteří pomlouvají své americké příbuzné, aby na ně současně spoléhala a dožadovala se jejich bezpečnostního deštníku roztaženého nad Evropou. A někteří z nich naopak koketují s mesaliancí páchnoucím svazkem s ruskou děvkou.

A Spojené státy americké, které před 230 lety založili zběhlí Evropané, jež se staly nejrozvinutější částí světa, v posledních 100 letech rozhodly vstupem do dvou světových válek o jejich výsledku ve prospěch demokracie a ne zcela nezištně pečují o Blízký Východ a Evropu. A dlouhodobě, přičemž dnes silněji než kdy dříve, ztrácí chuť nést dále toto břemeno na svých bedrech.

Vlastně jedinými stabilní oblasti ve světě se v tuto chvíli zdají být asijští obři - Čína a Indie. Ale je to pouhých 40 let, co skončil děsivý marasmus "velké proletářské kulturní revoluce", do které vehnal Čínu senilní šílenec - komunistický vládce Mao. Revoluce, která stála život statisíce lidí zavražděných Rudými gardami, nenávratně zničila významné kulturní dědictví a rozvrátila čínskou ekonomiku,

A co teď s tím. Dá se vůbec něco předpovědět? Samozřejmě že dá, problém je však v tom, že existují stovky variant toho, co může udělat každá ze strana hrajících o svou kuličku uválenou z těsta moci a bohatstvi a současně o osud lidstva. A jen při zpětném pohledu se zdá, že to, co se stalo, musel každý očekávat. Život je ve skutečnosti složitější, rozhodování je proces často iracionální a každý krok, jenž kterýkoli z velkých hráčů udělá, mění výchozí podmínky pro to, co bude následovat. Jedno se však dá odhadnout vždy. Jestliže se v zemi ustaví totalitní moc, její kroky nakonec povedou ke katastrofě, ať už v podobě vnitřního krachu nebo vnější agrese, která je sebeničivá.

Přestože západní svět jako celek se tomu brání jako anachronismu, evropský rozum říká, že dohodou mezi Spojenými státy, Evropou a Ruskem by šlo současný problém snadno vyřešit. Ale lze uzavřít dohodu s Ruskem, které je totalitní a postavené na lži a nenávisti? Které se dožaduje kontroly nad Evropou, rozpoutává nesmyslné války a vraždí lidi? Není jeho vůdce druhý Hitler nebo Stalin? Ruský establishment po takové dohodě evidentně touží a jeho svérázné kroky, kterými chce zvýšit svou váhu prostředky, které jeho soupeř vnímají jako nelegitimní, včetně vyhrožování jadernými zbraněmi, k tomu jakoby směřují. Ale není to ve skutečnosti tak, že tím možné řešení spíš oddalují? Vždyť jsou v tomto trojúhelníku evidentně nejslabším článkem, který si sotva může dlouhodobě poroučet. A při pohledu z druhé strany, je Donald Trump, který má v USA reálnou šanci stát se prezidentem, a který něco podobného navrhuje, osobou, jíž lze důvěřovat?

Je tady ovšem druhá varianta, spočívající ve sblížení USA a Číny nebo spíš vzájemně výhodné toleranci s tím, že kontrolu nad zbytkem světa by si mohli rozdělit, jmenovitě USA nad Evropou a Čína nad Ruskem.

Jedna věc mi však není ani trochu jasná. Podívejte se na tu tabulku

oblast	HPD (PPP)    mld. $	mil. obyvatel
USA	17,3	323
EU	18,6	508
Čína	18,0	1375
Rusko	3,6	147

Proč není politika Západu schopna eliminovat sice agresivní, ale z hlediska uvedených čísel málo významné Rusko? Jsme opravdu tak zdegenerovaní, že ocas může vrtět psem, nebo jen netrpěliví a vše vidíme, i díky masivní ruské propagandě, příliš dramaticky? Protože tomu nevěřím, považuji za možné, že Rusko neustojí novou studenou válku [1], kterou pyšně rozpoutalo, zaujme ve světě místo, které odpovídá jeho ekonomickému potenciálu, a Evropa bude konečně schopna řešit své i tak veliké problémy bez ohrožení z východu.

V každém případě však, s ohledem na chování lidstva po celou jeho historii, bude budoucnost jiná, než by si všichni přáli a rozhodně se nevrátí téměř idylická 90. léta 20. století nebo kterákoli jiná, jako se nevrátila minulost po překonání kterékoli z mnoha krizí 20. století.

[1] Toto jsem odposlechl 13.3.2016 na tvrain.ru: "V 90. letech se rodilo svobodné Rusko. Dnes jsme svědky a žijeme ve velké epoše rozpadu ruského imperia, v jehož nitru je ruská civilizace. Ale téma ruské svobody, svobodného Ruska nikam nezmizelo. Toto téma je v podzemí. A vrátí se, až znovu padne neživotaschopné, dinosaurovi podobné imperium, až ten dinosaurus znovu pojde. A těch 10 let ruské svobody ještě přinese své ovoce." (Viktor Šenderovič)