Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

pátek 25. března 2016

GB 2. Plinthy na Trafouši

Vlastně to začalo tímhle podivným koněm:


Vidět ho lze na Trafalgar Square, nejspíš nejznámějším londýnském náměstí. A nejen v Anglii, ale i za Kanálem, pročež kdysi dávno se Václavskému náměstí v Praze říkalo Trafouš a ten se dokonce dostal do písní: "Jak tak stojím na Trafouši na rohu, šláp mi jeden pásek rovnou na nohu, venku prší já mám nohu bolavou, jak mě kluci do tý Boule [1] dostanou" nebo "Ruce v kapsách, jezdecký krok zkouší, maďarama [2] trsá po Trafouši." Přestože jiné písně zmiňují další slavná londýnská místa, třeba: "Goodbye, Piccadilly, Farewell, Leicester Square!", nekomplikujme to a zůstaňme u Trafalgarského náměstí.

Uprostřed něj stojí 44 m vysoký sloup a na jeho vrcholu 5,5m socha admirála Nelsona, kteréžto rozměry svědčí o tom, že to nebyl jen tak nějaký admirál. Tenhle se proslavil především tím, že ač mu chybělo jedno oko a měl dřevěnou zubní protézu, odloudil Williamu Hamiltonovi, starému britskému velvyslanci v Neapoli, mladou a krásnou manželku. Ale to hlavní, čím je dodnes slavný, bylo, že jako velitel britského loďstva porazil v roce 1805 nedaleko mysu Trafalgar na jihu Španělska spojené loďstvo francouzsko-španělské, což mělo řadu následků. Ten bezprostřední byl, že vyvrátil všechna pravidla vedení námořních bitev, kdy dvě souběžné řady plavidel po sobě střílely a kdo měl lepší kanóny ten vyhrál. Nelson si to s velitelskou lodí namířil kolmo proti nepřátelské flotile a vnesl takový zmatek do jejích řad, že loďstvo britské koruny vyhrálo, on sám však přitom zahynul. Zakonzervován v sudu brandy pak byl doručen do Anglie a tam vyhlášen národním hrdinou. Británie se díky tomu stala na dlouhá desetiletí vládkyní moří a oceánů, což bylo jednou z příčin jejího bohatství v době viktoriánské, a lady Hamiltonová propadla alkoholu. A uprostřed náměstí, které po něm bylo pojmenováno, a kde kdysi stála Admiralita a stáje, byl v roce 1843 vztyčen Nelsonův sloup, později doplněný čtyřmi bronzovými lvy. Ty autor kvůli věrnosti modeloval podle chcíplého lva dodaného londýnskou ZOO, jenž však začal zahnívat a musel být zlikvidován, takže některé partie prý nejsou dost věrně vymodelovány. Pak jsou na náměstí dvě kašny a v jeho rozích byly vybudovány čtyři mohutné sokly, určené pro sochy významných britských osobností. Jezdecká socha krále George IV. a, sochy generálů Charlese Napiera a Henry Havelocka zdobí 3 z nich. Na zvěčnění dalšího krále Williama IV. se celých 150 let nenašly peníze.

A tímto poněkud rozvleklým historickým exkurzem se dostávám zpátky k tomu, proč to celé vlastně vyprávím. Chci totiž poukázat na váhu, kterou tato místa mají a význam toho, co se stalo s prázdným čtvrtým soklem neboli plinthem. Koncem minulého století se totiž objevilo řešení - udělat ze soklu permanentní výstavu současného sochařství. Vývoj toho, co se na čtvrtém plinthu objevilo je poučný a příznačný.

Za 17 let se tam vystřídalo 10 sochařských výtvorů. Tím prvním artefaktem byla socha Ecce Homo Marca Wallingera znázorňující Krista v pouze životní velikosti, vzhledem k rozměrům podstavce vlastně neúměrně malého, a s korunou z ostnatého drátu na hlavě. Bývá interpretována jako poukaz na zkreslenou představu o velikosti člověka.


Mezi dalšími exponáty byly na příklad:

Mac Plynn: Alison Lapper Pregnant (2005)
Michael Elmgreen and Ingar Dragset: Powerless Structures, Fig. 101 (2012)
Katharina Fritsch: Hahn/Cock (2013)
Konečně v březnu 2015 odhalil svérázný londýnský starosta Boris Johnson na čtvrtém soklu sochu Darovaný kůň od Hanse Haacke. Zatímco všeobecně je socha vnímána jako drsná kritika kapitalismu a zničujícího působení trhu - po mašli na noze běhají burzovní zprávy, Johnson ji s humorem sobě vlastním pojal zcela jinak.


"V této skvělé trubkovité konstrukci vidíme symbol životně důležité infrastruktury. Potrubí, které musí běžet pod povrchem každého velkého a krásného města. Díky našemu ministrovi financí byla tato konstrukce obdařena fantastickými investicemi... které hrají roli v největším ekonomickém zotavení, jež toto město kdy vidělo, a které je hnací sílou ekonomiky Spojeného království a vlastně i evropské." Do voleb zbývaly dva měsíce. Pak se obrátil k autorovo díla a řekl: "Doufám, že sdílíte mou uměleckou interpretaci".

Ovšem ani úvahy o definitivním osazení podstavce neskončily v koši. Nejčastěji se objevují jména Margaret Thatcherové, současné královny Alžběty II. a Wallis Simpsonové. To byla ta dvakrát rozvedená žena, kvůli níž se vzdal Edward VIII. britského trůnu. A právě za to by jí měl být pomníkem vyjádřen vděk, neboť jen díky ní byl z trůnu odstraněn příznivec nacismu.

Mám za to, že je skvělé, jestliže nějaká země je tak silně zakořeněná, že si může dělat legraci sama ze sebe jaksi shora, aniž by se bála, že ji to vyvrátí. Jako když královna sehrála žertovnou scénku při zahájení olympiády 2012. Nebo když na tento ctihodný trafalgarský sokl postaví svůj antisymbol. A rozhodně mi to připadá stylovější, než když prezident láme konvence a zakládá novou tradici opileckými obrazy u korunovačních klenotů.


-----------------------------------------------------
 [1] Boule - taneční kavárna Alfa, kdysi Boulevard v pasáži U Stýblů na Václavském náměstí
 [2] maďary - polobotky se silnou podrážkou a prošívanými okraji

Žádné komentáře:

Okomentovat