Jaro vtrhlo do koncertních síní

Uprostřed Velikonoc vtrhlo do Čech jaro. A nejen pokud jde o počasí. Také v Rudolfinu dozněl Handelův Mesiáš a Dvořákova Stabat Mater a zazněla jarní hudba. Za PKF přijel z Frankfurtu její bývalý šéfdirigent Jakub Hrůša a skoro jí vrátil onu atmosféru společného hledání a objevování nejlepšího tvaru muziky, kterou spolu tvoří. Začalo to Rousselovou Malou suitou, kde v první části flétna štěbetá jak ptáci.

Jakub Hrůša a Ivo Kahánek

Druhé číslo programu byl snový klavírní koncert č. 2, který Chopin napsal ve 20 letech. Ten je ovšem hlavně exhibicí klavíristovy virtuozity, při níž orchestr spíš přihlíží a přihrává. A protože je koncert plně zasazen do romantiky (Beethoven byl 3 roky po smrti a Schubert dva), stylově se mi vybavoval průhled parkem v Pavlovsku v kombinaci s Puškinem a jistý běloruský Polák s romanticky rozervanou a vodkou otevřenou duší, který ve vlaku z Moskvy do Paříže tvrdil už za Brestem, že má v Polsku dva zámky a do žádné Paříže vlastně nechce, jen zpátky za Táňočkou. Ivo Kahánek, nejspíš nejcharismatičtější z mladších českých klavíristů hrál výborně, což se od něj očekávalo. "Ivo Kahánek je v první řadě vynikající pianista a velice speciální osobnost" řekl o něm Simon Rattle. V předchozích měsících skvěle vedl komorní řadu Dvořákovy Prahy, absolvoval japonské turné, hrál v Německu, Číně a řadu koncertů doma.

A po přestávce přišel vrchol večera, tři třináctiminutové Dvořákovy rapsodie, a z nich především ta první v D dur. Virtuózní, zpěvná, skvělá instrumentace, nadšeně zahrané. To je poloha, která orchestru i dirigentovi zřejmě naprosto sedne. Ostatně společné CD s Dvořákovými skladbami vydali již na počátku Hrůšova působení u orchestru, vloni v září vyšlo CD s jejich společnou nahrávkou Dvořákova violoncellového koncertu a minulý měsíc pět Dvořákových předeher.

Jakub Hrůša sice na konci minulé sezóny od PKF odešel, ale pokračuje dál v impozantní kariéře. Nejen že se stal hudebním ředitelem Bamberských symfoniků, stálým hostujícím dirigentem České filharmonie a k tomu absolvoval vystoupení s londýnským Philharmonia Orchestra, amsterdamským Royal Concertgebouw Orchestra, Orchestra Filarmonica della Scala, Los Angeles Philharmonic atd. Po dubnovém nastudování Dvořákovy Rusalky v Paříži následovala v prosinci Janáčkova Věc Makropulos ve Wiener Staatsoper, v tomto měsící Pucciniho Trittico v Opeře Frankfurt, odkud si mezi dvěma představeními odskočil na tento koncert s PKF a příští týden podobně s Českou filharmonií.  A v létě ho čeká Liška Bystrouška v Glyndebourne.

Je skvělý pocit patřit tak trochu k těmto perspektivním muzikantům, byť jen jako posluchač či občan. A to už se klube nová dirigentská hvězda 24letý Jiří Rožeň, asistent šéfdirigenta BBC Scottish Symphony Orchestra, který s PKF vystoupí na Pražském jaru. Po této stránce mi připadá rozložení sil na frontě v pořádku. Jen si nejsem tak docela jist, jak PKF do budoucna obstojí v nelítostné tlačenici u peněženek státních a polostátních sponzorů. Na druhou stranu v Číně hrála už před 3 roky...


Jakub, Ivo a Chopin
6. koncert orchestrálního cyklu A
Rudolfinum, 27. března 2016, 19:30

PKF, Ivo Kahánek (klavír), Jakub Hrůša

Albert Roussel: Malá suita pro orchestr op. 39
Fryderyk Chopin: Koncert pro klavír a orchestr  č. 2 f moll, op. 21
Antonín Dvořák: Slovanské rapsodie (č. 1–3) op. 45 (souborné provedení)