Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

středa 30. března 2016

GB 4. Londýn - Ach ty vlysy

Co je fascinující na mnoha zemích západního světa a jmenovitě v Anglii a Spojených státech, to je míra v jaké jednotlivci nebo firmy nejen vytvářejí jejich bohatství hmotné, ale podporují a spoluvytvářejí oblast nazývanou kultura. Vloni jsem o tom psal v souvislosti s New Yorkem. Ale první kulturní institucí tohoto typu, která je současně jednou z nejvýznamnějších na světě, je Britské muzeum.

Podnět k jejímu založení dal Hans Sloan (1660-1753), mimo jiné tajemník učené společnosti Royal Society a hlavně doktor mediciny, který léčil tři britské vladaře, a manžel majitelky třtinových plantáží na Jamajce. To vše dohromady mu umožnilo, aby za svůj dlouhý život vytvořil obrovskou sbírku knih, listin a kuriozit, celkem 71 000 položek, již odkázal národu. Ovšem za předpokladu, že parlament zaplatí exekutorům jeho nemalé dluhy, které však byly v porovnání s hodnotou sbírky zanedbatelné. Parlament tuto transakci akceptoval a současně v roce 1753 vytvořil instituci British Museum, která měla sbírku spravovat. To roku 1759 koupilo objekt, kde část sbírek zpřístupnila bezplatně veřejnosti. Palác zvaný Montagu House se nacházel na místě dnešního muzea, zůstala po něm jen Montague Street, a byl zbourán roku 1840, aby na jeho místě vyrostl objekt nový. Sbírky utěšeně rostly dary i nákupy a tak dnes British Museum se 7 miliony exponátů a téměř 7 miliony návštěvníků ročně patří mezi největší na světě.

British Museum (1857)
V roce 1881 byla zpřístupněna přírodovědná expozice v nové budově Natural History Museum, které je od roku 1963 na BM zcela nezávislé, stejně jako se v roce 1973 od Britského muzea oddělila jako nezávislá instituce British Library, jež uvolnila prostory v centrální budově v roce 1997.

British Library (1997)
Po odstěhování Britské knihovny bylo upraveno vnitřní nádvoří muzea. Velká dvorana Alžběty II. byla otevřena v prosinci 2000 a je největším zastřešeným prostorem v Evropě tvořeným 1656 skleněných panelů.V centru velké dvorany se nachází čítárna uvolněná Britskou knihovnou.

zastřešené nádvoří Britského muzea s čítárnou (2000)
Přestože má muzeum spoustu oddělení a exponátů, pro mne, a možná nejen pro mne, jsou jeho jádrem vlysy pocházející z athénského chrámu Parthenon. Ten byl vybudován v 5. století př.n.l. na vrcholu Akropole a později sloužil jako chrám křesťanský a ještě později, když se území Řecka stalo součástí Osmanském říše, byl přeměněn v mešitu. Každý z uživatelů chrám přizpůsobil svým potřebám a přitom ho částečně poškodil, ale největší ránu dostal v roce 1687, kdy turecká posádka obléhaného města přeměnila chrám v prachárnu a benátští obléhatelé ji zasáhli střelbou z děl.

Původní výzdoba, která přežila křesťanský chrám a mešitu, byla zčásti poškozena, zčásti zůstala na místě. V roce 1799 se stal velvyslancem britské koruny v Konstantinopoli 33letý Thomas Bruce, 7. hrabě z Elginu, který získal povolení ke katalogizaci, vykopávkám a opravám památek na Akropoli. A údajně také oprávnění si něco odvézt poté, co se ukázal skutečný rozsah poškození. Což bvývá zpochybňováno, protože originál povolení se ztratil. Faktem však je, že odvezl zhruba polovinu vlysů a další artefakty z Akropole i dalších míst v Řecku. Vlastně ne on, ale jeho lidé, on sám se prací ve vzdálených Athénách neúčastnil. Loď ovšem asi 200 km od Athén ztroskotala a trvalo další 3 roky, než byl náklad vyloven a dopraven do Elginova skotského sídla.  V Londýně se však strhl spor, řada lidí, m.j. excentrický lord Byron, považovala Elginovo jednání za sprostou loupež, a teprve po očištění Elgina zakoupila britská vláda sbírku a předala ji Britskému museu. Částka, kterou Elgin obdržel však byla zřetelně nižší než náklady s celou akcí spojené, takže i zde šlo o svého druhu charitu za cenu osobního bankrotu.

Na vlysy se přichází zdarma dívat lidé z celého světa, všech ras, náboženství a IQ a zírají. Žasnou o to víc, že tyto artefakty vznikly v období vlády Periklovy, kdy v Athénách panovalo relativně krátké, leč i z hlediska světových dějin významné období athénské demokracie.

Tím ovšem příběh nekončí. O vlysy se už řadu let, vlastně od vzniku moderního řeckého státu ve 30. letech 19. století hlásilo Řecko. Zdá se však, že vloni byl alespoň na určitou dobu spor uzavřen, když řecká vláda uznala, že Britské muzeum je zákonným vlastníkem Elginovy sbírky. Došlo k tomu poté, co tým londýnských právníků v čele s Amal Clooney, britskou právničkou libanonského původu a manželkou politického aktivisty a herce George Clooney, které levicová řecká vláda najala, aby hájili její zájmy v mezinárodním sporu, došel k závěru, že naděje na úspěch je pouze 15 %. Nejspíš rozumné řešení, protože v opačném případě bychom si třeba za asyrskými památkami museli zajet do válkou zmítaného Iráku. A národopisné muzeum by vrátilo kroje na Slovácko. Jen mi není jasné, kdo by obhajoval zájmy Siouxů ve sporu s Náprstkovým muzeem.

Žádné komentáře:

Okomentovat