Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

neděle 27. března 2016

GB 3. Hudební zvuky Londýna

Bylo to sice náročné, ale během krátké návštěvy Londýna se mi podařilo nahlédnout hned třikrát pod pokličku londýnské hudební scény. Věhlasný muzikál Les Misérables v Queen´s Theatre, nádherný balet Giselle v Covent Garden a posléze show-estráda z klasické hudby v Royal Albert Hall nazvaná "Classical Spectacular". Ale po řadě.

Původně francouzský muzikál Alaina Boublila a Claude-Michel Schönberga Les Misérables (1980) je zdramatizovaná verze románového příběhu bývalého galejníka Jeana Valjeana, který napsal Victor Hugo a vydal ho v roce 1862 tiskem. Dostal i řadu filmových podob pyšnících se zvučnými jmény interpretů, asi nejslavnější z nich je ta s Jeanem Gabinem z roku 1958. Zhudebněná verze je podle někoho nejlepší muzikál vůbec, podle jiných až padesátý, což je však v podstatě jedno, protože důležité je, že od premiéry anglické verze v roce 1985 se hraje v Londýně bez přerušení, posledních 13 let v Queen´s Theatre, a je nejdéle nepřetržitě uváděným muzikálem vůbec.


Nejsem bezvýhradným příznivcem tohoto žánru, i když dvě představení mne už ohromila - před pár lety West Side Story v berlínské Deutsche Oper a vloni Chicago na Broadway. Jednak fantastická a strhující džezující muzika, jednak absolutní profesionalita všeho, co bylo vidět a slyšet. Mimochodem v květnu hraje a zpívá Marii na velikonočním festivalu v Salzburgu Cecilia Bartoli. Mimořádně odvážné v 50 letech, ale zpívající a tančící ředitelka festivalu nese kůži na trh bez bázně a hany.

exteriér Queen´s Theatre
 Queen´s Theatre postavené na počátku minulého století uvnitř neoslňuje elegancí a jeho zázemí včetně šatny je pro 1200 diváků poněkud stísněné a omšelé, takže většina návštěvníků má kabát na kolenou nebo kolem ramen. Nikdo se nad tím nepozastavuje, ostatně to není žádná velká kulturní událost, ale jen skvělá zábava pro vstřícně naladěné publikum. 

interiér Queen´s Theatre
Při návštěvě třeba pražského Národního divadla nebo Rudolfina pak tito lidé považují za šikanu, jsou-li uvaděčkami hnáni do šatny. Nicméně i toto představení je do největších detailů naprosto dokonale a maximálně profesionálně nastudované. Dokonce až tak, že občas to vyvolává pocit jistého odlidštění. Jenomže ty poněkud sentimentální hity jako "I dreamed a dream" (... but the tigers come at night with their voices soft as thunder...), “Bring Him Home”, “One Day More” nebo “On My Own”, které člověk zná a má je v uších, aniž by se o to snažil, ho chtě nechtě vtáhnou a je jejich. Prostě je to skvěle napsané, skvěle udělané a stojí za to představení navštívit.

Les Miserables
Queen´s Theatre
18. března 2016, 19:30

Osoby a obsazení
Jean Valjean PETER LOCKYER
Javert JEREMY SECOMB
Fantine PATRICE TIPOKI
Thénardier PHIL DANIELS
Madame Thénardier KATY SECOMBE
Eponine DANIELLE HOPE
Cosette ZOË DOANO
Enjolras BRADLEY JADEN
Marius CRAIG MATHER


Covent Garden je pojem, Royal Opera House je pojem, Royal Ballet je další pojem a Giselle je jeden z nejpůvabnějších romantických baletů a jeho choreografie je klasika klasiky. K baletu samotnému v provedení jednoho z nejlepších baletních souborů na světě, který disponuje téměř 90 tanečníky, a má vynikající tradici skvělých choreografií a slavných interpretů, proto není co dodat. Výkon nemůže být jiný než bezvadný, a to nejen tanečníků, ale i orchestru a dirigenta. Co snad trochu překvapí je opulentní realistická scéna a podobné kostýmy, a také to, že zhrzená Giselle nezemře žalem, ale probodne se mečem, což obojí je ovšem v podstatě druhořadé. 


Divadlo samotné, tedy budova s hledištěm co do počtu sedadel srovnatelným s pražským Národním divadlem, vlastně není vizuálně až tak mimořádné, ale mezi původní budovu a navazující objekt je zabudována prosklená konstrukce s restaurační halou nahoře a vchodem z náměstí Covent Garden, pokladnami a šatnou dole. Imponující je ovšem královský znak nad jevištěm a plastiky osobností s divadlem spojených v chodbě obepínající přízemní část jeviště.

opona s královským erbem nahoře
Paul Hamlyn Hall Champagne Bar - hlavní občerstvovací prostor;
místo a přestávkové občerstvení lze objednat až 3 dny předem
Iana Salenko (Giselle) a Steven McRae se děkují
Giselle (balet)
19. února 2016 ve 12:30
Royal Opera House Covent Garden

Choreografie: Marius Petipa podle Jeana Coralli a Julese Perrota
Hudba: Adolphe Adam, úprava Joseph Horovitz
Scénář: Théophile Gautier podle Heinricha Heine
Režie: Peter Wright
Další choreografie: Peter Wright
Scéna: John Macfarlane
Původní osvětlení: Jennifer Tipton
Upravené osvětlení: David Finn

Dirigent: Barry Wordsworth
Koncertní mistr: Peter Manning
Orchestra of the Royal Opera House

Obsazení
Giselle: Iana Salenko (principal of Berlin State Ballet)
Albrecht: Steven McRae (principal of the Royal Ballet)
Hilarion: Valentino Zucchetti (first soloist of the Royal Ballet)
Myrtha, Queen of the Wilis: Helen Crawford (first soloist of the Royal Ballet)
Baletní soubor Royal Ballet


A nakonec show Classical Spectacular v Royal Albert Hall. V zásadě je to koncert-představení provedené s vkusem, i když na hraně. V obrovské hale pro 7000 diváků se konají jak seriózní koncerty včetně prestižního závěrečného koncertu PROMS, tak také boxerská či tenisová utkání. Akustika ovšem není nic moc. Ani vybavení není žádný výstřelek modernosti, v přízemí je však řada hojně navštívených barů pro diváky-pijáky.

Royal Albert Hall z roku 1871 pojme 7000 diváků
Před 19:30 nastupuje kapela, jejímž středem je pestrobarevná dechová sekce vojenské hudby elitní Household Cavalry. Dirigent John Rigby je uvítán velikým potleskem a ukáže se, že je také zdatným speakerem, což předvádí celý večer. A pak spustí hudba pádící gallop z předehry k Rossiniho Vilému Tellovi a ve stejném duchu večer pokračuje: Straussův valčík Na krásném modrém Dunaji, Ravelovo Bolero, píseň toreadora z Carmen, Chačaturjanův Šavlový tanec. Ale také Händel, Pucciniho Nessun Dorma a před závěrem známá Rule, Britannia. Tisíce lidí ji zpívali s sebou a mávali britskými vlaječkami, ve vlajce byl zahalen i zpěvák a obrovská vlajka se spustila podél varhan. Jásot. řev, potlesk, opakování poslední části. A pak Čajkovského Předehra 1812 se všemi efekty, o kterých skladatel snil. Z galerie stříleli vojáci v historických ruských uniformách z pušek, bouchaly granáty, ozývaly se rány z děla, ani ohňostroj nechyběl. Nekonečným potleskem si publikum vysloužilo přídavek v podobě kankánu z Offenbachovy operety "Orfeus v podsvětí" a tanečnice, jež vtrhly do hlediště, odhalovaly zadky. Pak teprve vše skončilo. Nepovznášelo to ducha k výšinám, ale publikum vytvořilo radostnou atmosféru. A pak to pestrá směs lidí od strejců z vesnic, kteří nastoupili do autobusů, přes solidní občany, co šli pěšky k metru, až po mládež, která možná vyrazila do centra, zmizela a antický amfiteátr přípomínající budova zhasla.




Classical Spectacular
Royal Albert Hall
19. března 2016, 19:30

Royal Philharmonic Orchestra
Royal Choral Society
Band of the Household Cavalry
John Rigby dirigent
Jeffrey Gwaltney tenor
Wyn Pencarreg baritone
Classical Spectacular Dancers
Muskets and Cannons of the Moscow Militia
Durham Marenghi lighting designer

Takže tři představení, tři nabité sály plné vstřícného publika, žádný nablýskaný luxus, 3 profesionální výkony, skvělý kontakt hlediště a jeviště. Nějaký závěr? Možná to o Anglii vypovídá víc než řeči politiků a politologů. Tohle je jedna z tváří země, které se rozpadlo imperium, přestože zvítězilo ve 2. světové válce. Proč to dokázala Anglie, zatímco Rusko podobným problémem ohrožuje celý svět?

Žádné komentáře:

Okomentovat