Narodil se v Texasu někdy v roce 1867. Jeho otec,
bývalý otrok, pracoval na farmě a brzo se přestěhovali do nového města
Texarcana na hranicích Texasu a
Arcansasu. Přístup ke klavíru nejspíš získal v domě bělochů u nichž
jeho matka uklízela. Toto téma se pak objevilo v opeře Treemonisha
(trímoniša) publikované v roce 1911. V Texarcaně získal jisté hudební
základy, když se ho ujal v Německu narozený místní učitel hudby. Nejspíš z jeho
důrazu na klasické formy včetně opery pramení Joplinova touha po uznání jako
skladatel klasické hudby.
V 80. letech žil jistou dobu v Sedalli, Missouri a
navštěvoval tam Lincolnovu střední školu. Zřejmě navštívil i St. Louis,
největší tehdejší centrum ragtimu.
První doklad o jeho hudební kariéře je novinová zpráva
z léta 1891, kdy působil v Texarkaně v černošské zábavní
skupině.
V roce 1893 hrál na kornet a vedl hudební skupinu
v Chicagu při přiležitosti světové výstavy. Po návratu do Sedalie
hrál v místní černošské skupině Queen City Cornet Band první kornet. Po roce založil vlastní kapelu,
které hrála na tancovačkách apod. V roce 1895 cestoval do Syrakus, New
York s vokální skupinou Texas Medley Quartette. To mu umožnilo najít
vydavatele dvou jeho písní. Pokud necestoval, hrál v Sedalii při nejrůznějších
příležitostech na klavír, včetně dvou společenských černošských klubů. Oba byly
založeny v roce 1898 a
jmenovaly se Maple Leaf (javorový list)
a Black 400. Učil také hudbě několik ladých muzikantů. Se Scott Haydenem a
Arthur Marshallem později spolupracoval. Sám však také navštěvoval hodiny hudby
na George R. Smith College, instituci pro černochy založené metodistickou
církví na pozemku věnovaném dcerou zakladatele města. Jak dlouho se však neví,
protože ústav i s archivem v roce 1925 shořely. Vyprávělo se však, že
ještě konce 90. let Joplin plně neovládal hudební notaci. Což mu jistě bránilo
ve skládání. V roce 1896 vydal dva pochody a walz. První 2 ragtimové
skladby se pokusil vydat v roce 1898, prodával se však pouze Original Rag. Tato zkušenost ho neuspokojila, protože o úspěch se dělil s aranžérem. Před další publikací
se spojil s mladým právníkem. S jeho pomocí vydal u místního
knihkupce Maple Leaf Rag, který se
stal nejlepší a nejhranější ragtimovou skladbou. Podíl na prodeji ve výši 1
cent z každé prodané skladby mu zajistil sice malý, ale stálý příjem do
konce života. Do roku 1909 se prodalo 500 tis. Exemlářů a prodej pokračoval
dalších 20 let.
Krátce nato Joplin dokončil Ragtime Dance, scénickou skladbu, jakýsi folk-balet pro hudebníky a
zpívajícího vypravěče. Ta byla v příštím roce provedena v Sedalii,
později pak i vydána.
Další vydaný rag, Swipesy,
Joplin napsal spolu se svým bývalým žákem Arthurem Marshallem a v roce
1901 se se svou novou ženou Belle, vdovou po starším bratrovi jiného žáka,
Scotta Haydena. Tam se spojil s ragtimovým průkopníkem a majitelem
restaurace Tom Turpinem a daším lidmi okolo ragtimu, ale spíš se věnoval
skládání a výuce než hraní. Do St. Louis se přestěhoval také jeho nakladatel
Stark. Jeho dcera, sólová klavíristka, měla na oba velký vliv. Nejspíš její
zásluhou se Joplin setkal s dirigentem Choral Symphony Society, sboru a
nejvýznamnějšího hudebního spolku. Ten ho pak v novinách označil za
geniálního skladatele ragtimu.
Mezi významné skladby publikované v St. Louis patří Sunflower Slow Drag (spolupráce se
Scott Haydenem), Peacherine Rag, The
Easy Winners (vše 1901); Cleopha,
The Strenuous Life (pocta presidentu Theodoru Rooseveltovi), A Breeze from Alabama, Elite Syncopations,
The Entertainer, and The Ragtime Dance (vše 1902).
V roce 1903 podal přihlášku k autorským právům
opery Guest of Honor (čestný host).
O několik měsíců později vytvořil 30člennou operní společnost s níž operu
nastudoval a vydal se na turné po Illinois, Missouri, Iowy, Kansasu a Nebrasky.
Někdy na počátku turné však někdo ze společnosti ukradl pokladnu s tržbou,
což otřáslo jejími funancemi.O pár týdnů později v Pittsburgu, Kansas turné
skončilo, protože Joplin neměl na výplaty. Navíc nebyl schopen platit ani nájem
a veškerý jeho majetek byl proto zkonfiskován. Včetně notových materiálů a
opera tak zcela zmizela. Z novinových komntářů však vyplývá, že osou opery
byla návštěva černošského předáka Booker T. Washingtona v Bílém domě a
oběd s presidentem Rooseveltem, což byla významná událost na níž byli
černoši hrdí, avšak národ byl názorově polarizován.
V témže roce Joplin publikoval Something Doing (spolupráce s Haydenem), Weeping Willow a Palm Leaf
Rag. Na několik měsíců pak odešel do Chicaga a po návratu se seznámil
v Arkansasu s 19letou Freddie Alexander, které věnoval skladbu Chrysanthemum. Nejspíš protože ragtime
byl vnímán jako pochybná hudba, označil ji jako afro-americké intermezzo. Zjara
1904 byla skladba vydána Starkem a v dubnu se Joplin vrátil do Sedalie,
kde dával několik koncertů a prodával nové noty. Odtud odejel do St. Louis na
zahájení světové výstavy, kde se poměrně hojně hrála jeho skladba Kaskády, Další ragtimové publikace roku
1904 byly Sycamore a Favorite.
V červnu skončilo jeho první manželství s Belle a
Joplin se vrátil do Arkansasu, kde se v Little Rock oženil s Freddie
Alexander. Odtud odejeli do Sedalie, kde Joplin koncertoval. Freddie však
onemocněla zápalem plic a 10 týdnů po svatbě 20. září zemřela. Po pohřbu Joplin
odejel ze Sedalie a nikdy se tam už nevrátil. Jeho kariéra v příštích
několika letech vázla a díky finančním ztrátám z operní produkce se mu
nevedlo dobře. Většinu času strávil v St. Louis, kde bral nevýznamné
klavírní joby za malé peníze. Jeho Binks
Walz byl napsán na zakázku místního obchodníka. Přesto vydal v toto
období několik vynikajících skladeb. V roce 1905, to byl ragtime waltz Bethena, the ragtimová píseň Sarah Dear, Leola, ve které rozvíjel
hudební myšlenky použité v Maple Leaf
Rose-Bud March (pochod růžové
poupě) věnovaný příteli Tomu Turpinovi, který provozoval Rosebud Bar. Z nich
byl pouze Rosebud vydán Starkem. V roce 1906 vydal Stark pochod Antoinette
a klavírní verzi Ragtime Dance. Významný rag Eugenia vyšel v Chicagu.
Tam strávil Joplin část roku 1907 a jistou dobu bydlel s Arthurem
Marshallem, přítelem ze Sedalie. V Chicagu napsal Heliotrope Bouquet společně s brilantním mladým klavíristou Louis
Chauvinem, kterého poznal v St. Louis. Ten o několik měsíců později zemřel a
tato okouzlujicí skladba byla jediným jeho publikovaným ragtimem. V létě
1907 odejel Joplin do New Yorku hledat kontakty s novými vydavateli a
získat finanční podporu pro operu Treemonisha, na níž již několik let pracoval.
V té době již žil v New Yorku i jeho bývalý nakladatel Stark, se
kterým obnovil přátelské styky. U něj také potkal mladého bílého skladatele
ragtimu Josepha Lamba, se kterým navázal přátelství a doporučil Starkovi aby
publikoval jeho Sensation (1908). Lamb se pak stal jedním z velkých
skladatelů ragtimu a po zbytek svých ragtimových let publikoval u Starka.
Joplin vydal u Starka v roce 1907 Nonpareil
a v roce 1908 Fig Leaf Rag a Heliotrope Bouquet. Současně však publikoval
u Jos. W. Sterna Searchlight Rag a Gladiolus Rag (další klon Maple Lea).
V roce 1908 vydal vlastním nákladem ragtimovou příručku School of Ragtime
(škola ragtimu), ale nakonec je prodávali Stark a další.
Nejvýznamnějším novým Joplinovým vydavatelem se však stal Seminary
Music, firma, která měla společnou kancelář a byla úzce spojena s Ted
Snyder Music, vydavatelem, který zaměstnával mladého Irvinga Berlina,
předurčeného k tomu, stát se největším americkým autorem písní. Seminary
vydali v roce 1908 Joplinovy skladby Sugar
Cane a Pine Apple Rag a
v roce 1909 Wall Street Rag,
Solace, Pleasant Moments, Country Club, Euphonic Sounds a Paragon Rag.
V roce 1910 vydal Joplin pouze Stoptime Rag u Sterna, ale
dokončil svou operu a hledal způsob, jak ji dostat na veřenost. Přátelům řekl,
že se obrátil na Irvinga Berlina ve Snyder/Seminary, ale ten ji po několika
měsících odmítl. Příštího jara publikoval Berlin dosud největší hit Alexander’s
Ragtime Band a Joplin si přátelům stěžoval, že píseň převzal
z Treemonisha. Joplin pak zmíněnou pasáž sám změnil a operu vydal sám
v květnu 1911.
Děj opery se odehrává v černé komunitě zemědělské
oblasti Arkansasu, nedaleko od míst, kde Joplin prožil dětství. Částečně je
oslavou jeho matky ve způsobu, jakým Treemonisha získal vzdělání, a také druhé
ženy Freddie, která se narodila v září 1884, tedy měsíci a roce, kdy se
opera odehrává. Příběh se týká toho, jak Treemonisha, jediný vzdělaný člen
komunity, vyvede městské lidi ze zajetí hlouposti a pověr. Příběh je alegorií
toho, jak Joplin chápal problémy afro-americké (černošské) komunity své doby,
jejichž cestu k rasové rovnosti viděl ve vzdělání.
Joplin dal kopii partitury vydavateli časopisu American
Musician and Art Journal, kde v červnu 1911 vyšla dlouhá recenze díla.
V ní autor napsal, že to bude největší americká opera, mnohem lepší než
Mona od Horatio Parkera, která právě získala od Metropilitní opery cenu
„Americká opera“ s premií 10000 USD
Povzbuzen tímto uznáním, snažil se Joplin zorganizovat
scénické provedení opery. V následujicích 4 letech ho několikrát ohlásil,
ale nic se nezdařilo. 2x se hrály fragmenty, celá opera za jeho života nikdy.
Marné úsilí o provedení opery odčerpávalo zřejmě jeho tvůrčí
síly. Stark publikoval v roce 1911 Felicity
Rag a 1913 Kismet Rag, které
Joplin napsal spolu s Haydenem o 10 let dříve. V roce 1912 vydal
Stern New Rag. V roce 1913
vytvořil Joplin se svou novou ženou Lottie vlastní vydavatelství a v roce
1914 vydali Magnetic Rag.
V dalších dvou letech složil Joplin několi ragtimů a písní, muzikál, jednoaktovou
veselohru, symfonii a klavírní koncert, ale nic z toho nebylo publikováno
a rukopisy se ztratily.
V roce 1916 byl fyzicky i mentálně devastován třetím
stadiem syfilis, nemoci, kterou se nakazil o nějakých 20 let dříve. V polovině ledna 1917 musel být
hospitalizován a krátce po převozu do blázince zemřel dne 1. dubna 1917.
Scott Joplin byl nejfundovanější a nejvkusnějších skladatelů
ragtimu své doby. Jeho aspirace však byly vyšší. Jeho cílem bylo stát se
úspěšným skladatelem lyrické scény a průběžně na tom pracoval.
Byl nazýván králem ragtimu, ale ne všechny jeho hudební
dovednosti byly na stejné úrovni. Jeho hra na klavír byla spíše průměrná a
ačkoli hrál i na housle a kornet, nikdy se zdokonalení své hry příliš
nevěnoval. Údajně měl i hezkou barvou hlasu a občas vystupoval jako zpěvák. Měl i dokonalý sluch a byl schopen
skládat bez klavíru.
Byl inteligentní, dobře vystupoval a mluvil. Byl též
mimořádně tichý, vážný a skromný. Kromě hudby měl jen málo zájmů. Velký důraz
kladl na vzdělání a velkoryse pomáhal mladším hudebníkům.
V době své smrti byl takřka zapomenut. Zájem o ragtime
se také rychla ztrácel, jak přicházel na scénu nový styl – jazz. Ale přesto
Joplin nikdy neupadl v totální zapomnění a jeho Maple Leaf Rag ovlivňoval
svým kouzlem další a další generace hudebníků a milovníků hudby. Ve 40. letech
zahrnula skupina jazzových muzikantů, kteří se snažili oživit své umění duchem
minulosti, ragtime do svého projektu „tradičního jazzu.“ To inspirovalo
„ragtime revival“ a ten pomalu získával nové příznivce. Vrcholu dosáhl
v 70. letech, kdy vyšly nové nahrávky Joplinovy hudby, New York Public
Library vydala dva svazky jeho skladeb a na scénu se dostala i Treemonisha,
která nakonec slavila úspěch na Broadway
Rychle rostoucí popularita inspirovala v roce 1976 filmového
režiséra k použití hudby ve filmu Podraz (The Sting), který se stal
ohromně populárním a obrátil k Joplinovi pozornost veřejnosti. Výsledek
nemá v hudební historii obdoby. Díky hudbě, kterou Joplin složil před půl
stoletím, stal se ragtime současnou a všeobecně oblíbenou hudbou. Při
klavírních recitálech se hrál vedle Chopinovy mazurky, tanečníci stepovali
v jeho rytmu na diskotékách a popoví zpěváci ho hráli na stadionech
zaplněných tisíci nadšených příznivců rocku. Nahrávky Joplinovy hudby dosáhly
na vrcholy prodejních žebříčků jak v klasické, tak i populární kategorii. Ragtime
byl zpět. A v roce 1976 ocenil výbor Pulitzerovy ceny ocenil posmrtně jeho
úspěchy cenou za přínos americké hudbě
Mánie revivalu 70. let je dávno pryč, ale Scott Joplin a ragtime
už zapomenuty nebudou.
Žádné komentáře:
Okomentovat