Geniální otrok Érota

Roku 1918 skončila nejen 1. světová válka a s ní Rakousko-Uherská říše, ale i přes 3 generace sahající proud umělecké inspirace, který pramenil ve Vídni. Vůdčí architektonická postava Otto Wagner (nar. 1841) zemřel 11. dubna, duše rakouského hnutí Secese a vynikající malíř Gustav Klimt (nar. 1962) zemřel 6. února a dalšího bohem nadaného malíře Egona Schiele (nar. 1890) skosila 18. října španělská chřipka. Znamená to, že sté výročí v příštím roce bude mimo jiné důvodem pro organizaci četných výstav, z nichž ty v Leopold Museu a Dolním Belvederu budou věnovány právě Egonu Schiele. Avšak Albertina si pospíšila a rozsáhlou retrospektivní výstavu uspořádala už letos, možná proto, že v jejích sbírkách chybí olejomalby, které jsou soustředěny v Belvederu a Leopold Museu.

Egon Schiele (EN) from AlbertinaMuseum on Vimeo.

Životní příběh Egona Schiele je dosti dokonale popsán v knize „Smrt a dívka. Egon Schiele a ženy“ autorky Hilde Berger, jež se stala předlohou pro film, který byl vloni na podzim uveden i v Česku pod názvem Egon Schiele. Jen krátce: V 15 mu zemřel na progresivní paralýzu otec (údajně se nakazil, když si o svatební noci odskočil do veřejného domu), který stačil spálit před smrtí akcie c.k. železnice - jediný majetek rodiny, o rok později byl Schiele přijat na Akademii, v 17 se seznámil s Klimtem, který ho pak otcovsky podporoval, v 19 školu opustil, ve 20 letech a znovu o rok později pobýval v Českém Krumlově (odkud pocházela jeho matka rozená Soukupová a měl tam příbuzné), který musel opustit, když se rozkřiklo, že maluje nahé školačky, ve 22 byl uvězněn pro podezření ze styku se 14letou dívkou v jehož vyvrácení mu velmi pomohla 17letá milenka Wally Neuzil, v roce 2015 se oženil se sotva sedmnáctiletou Edith Harms a vzápětí narukoval do armády, kde byl skoro 3 roky, ale nikdy na frontě, a větší část ve Vídni, kde byl posléze pověřen kreslířskou dokumentací vojenských skladů s možností bydlet doma.

Jeho život i práci určovaly dva faktory: zcela mimořádný talent pro kresbu, zkratku a využití barev v duchu expresionismu a všudypřítomná posedlost erotikou. Tu charakterizuje už jeho vztah k mladší sestře Gertie, který byl podle více autorů incestní, ale také život s Wally a později s manželkou Edith Harmsovou a její sestrou Adele. K tomu je třeba přičíst ještě velký počet nejen modelek.

Tohle si zapsal 22letý Schiele ve vězení: "Zapomněli snad dospělí na to, jak jako děti byli štváni sexem a vzrušením? Zapomněli, jak strašná vášeň je spalovala a mučila, když byli dětmi? Já jsem nezapomněl, jak strašně jsem tím trpěl." To nesvědčí ani tak o zapomínání dospělých, jako spíš o problému, který ho pronásledoval i v dospělosti.

Schiele je obvykle líčen jako člověk trpící nedostatkem financí, přestože již před 1. světovou válkou získal pomoc sponzorů, jeho obrazy se objevovaly ve sbírkách významných sběratelů jako Gustav Lederer a byl zván na výstavy nejen ve Vídni.[1]  Po soudním maléru cestoval po Evropě, od konce roku 1912 měl vlastní ateliér nedaleko místa, kde pracoval Klimt, později ještě další, kde maloval větší obrazy, a v roce 1918 sklidilo velký úspěch 50 kreseb, akvarelů a olejů, které představil na 49. výstavě Secese, jejíž organizace se po Klimtově smrti ujal. Ostatně namalovat 334 olejů a všechny menší formáty nebylo ani zdaleka lacinou záležitostí.

Schieleho plakát na výstavu Secese v roce 1918

Albertina vlastní velkou sbírku písemných dokumentů a také Schieleho kreseb a akvarelů [2], kterých malíř vytvořil více než 2500. Výstava ukazuje 160 z nich uspořádaných do chronologických souborů v jednotlivých sálech. Každý ze souborů je pak opatřen textovým panelem s výkladem a mezi exponáty jsou umístěny i citáty Schieleho a o Schielem.

theartVIEw – Egon Schiele at ALBERTINA from theartVIEw on Vimeo.

Velká část exponátů jsou akty a kresby s erotickou tematikou, jejichž agresivní charakter pobuřoval a nakonec ho dostal i do vězení. Ty, které nejvíce  dráždily, byly kresby mladých dívek jako například tato:

Oskar Kokoschka, který v 60. letech organizoval jeho retrospektivní výstavu, ji označil za pornografickou. Řekl bych, že ani dnes by ministerstvo školství netrvalo na tom, aby podobnými kresbami byly vyzdobeny školní chodby. Uměnovědci ovšem tvrdí, že jen zkoumal lidské tělo. Někteří malířští puntičkáři tak činili v pitevně. Je ovšem pravda, že postupem času se krajní polohy Schieleho prací obrušovaly, až ke konci života namaloval na př. obraz Rodina. Níže je pár obrázků z Schieleho neerotické tvorby:

Stojí za připomenutí, že ta dívka v zelené jupce objímající své levé koleno je zápůjčka z pražské Národní galerie, což pravděpodobně nesouvisí s tím, že Schiele se k Praze hlásil, snad proto, že jeho dědeček tam dlouhodobě pobýval, když se stavěla železnice. Na výstavě jsou však i jiné exponáty, na příklad dobová umělecká botka z Wiener Werkstätte, jakou nosila Edith Schiele.

Uvážíme-li, že tato výstava je jen úvod do 100. výročí malířova narození, výstavy v Belvederu a Leopold Museu v příštím roce, budou bezpochyby velikou událostí výstavní Vídně 2018.

------------------------------------
[1] Ostatně i W.A. Mozart trpěl nedostatkem peněz a přitom měl příjmy na úrovni příslušníka vyšší šlechty.
[2] Rakouská muzea už beztak většinu pláten, která zbyla ze sbírek Ledererových, měla: ... 47 kreseb a akvarelů Egona Schieleho, které spadly do klína muzeu Albertina za to, že nebránilo vystavení vývozního povolení na Klimtovy portréty Erichovy matky a sestry... Lederer byl bez sebe vzteky a zhnusením. Jeho matka a sestra jsou po smrti, teta Aranka a její dcera zavražděné, a on má žebronit, aby směl ze země vyvézt obrazy, které patří rodině? (Anne-Marie O´Connorová: Dáma ve zlatém, Metafora Praha 2012, str. 333)