Trumpovo prezidentování je v bryndě
Donald Trump vyhrál prezidentské volby díky představě, že vládnout je snadné. Na rozdíl od demokratického oponenta, který svou kariéru věnoval politice, Trump byl obchodník, který může dosáhnout toho, že věci jdou. Dostatek voličů rozhodl o tom, že chvástání, jedovatost, lhaní a "balení" žen jsou druhořadé. Někteří Trumpovi příznivci v tom dokonce viděli vlastnosti skutečného zachránce schopného vysoušet bažiny.
Je lákavé cítit úlevu proto, že Trumpovo presidentství se setkává s problémy. Pro ty, kdo silně pochybují o jeho programu a bojí se jeho nedostatku respektu k institucím, je snad nadějí to, že dosahuje jen málo. Avšak tato logika i když lákavá, je špatná. Po letech patových situací je mnoho toho, co by měl Washington udělat. Nadcházející jednání s čínským prezidentem ukáže, jak moc je Amerika nepostradatelná. Slabý prezident může představovat nebezpečí - obchodní války, krize v Pobaltí nebo konflikt na Korejském poloostrově.
Vládní byznys
Pan Trump není první magnát, který zjišťuje, že byznys a politika se řídí různými pravidly. Jestliže vám nevyjde nějaká dohoda týkající se majetku, vždy můžete najít dalšího důvěřivce. V politice to tak snadno nejde. Dokonce i když se teď pan Trump dívá spatra na republikánskou frakci, která se odvážila mu vzdorovat v otázce zdravotní péče, kongres je jediné místo, které může schvalovat jeho zákony.
Podstata politické moci je také odlišná. Jako majitel a ředitel svého podniku měl nad ním pan Trump absolutní kontrolu. Ústava však těm, kdo by se chtěli stát samovládci, staví do cesty překážky. Kde pan Trump jednal správně – jako v případě nominace principiálního, konzervativního právníka na uvolněné místo soudce Nejvyššího soudu – zaslouží si uspět. Ale když soudy zpochybňují zákonnost jeho příkazu k omezení cestování, dělají jen svou práci. Stejně tak neschopnost republikánů dát dohromady většinu ve věci zdravotní péče odráží nejen rozdíly mezi umírněnými a zastánci tvrdé linie, ale i vady návrhu zákona, který by vedl ke zhoršení péče nebo dokonce žádné péči pro desítky milionů Američanů, aniž by přinesl daňovým poplatníkům úsporu. Ředitel Ameriky nemá dost síly, aby vzal Washington útokem. Umění kompromisu je pro něj novinkou. Míchá své vlastní zájmy se zájmy národa. Dohled nad úřadem skřípe. Štvou ho omezení bránící mu být nejmocnějším mužem na světě. Vy máte pouze sledovat neustávající proud tweetů, abyste pochopili paranoiu a ješitnost pana Trumpa: tisk o něm lže; ve volebních výsledcích podvodně chyběly miliony hlasů pro něj; bezpečnostní služby nejsou loajální; jeho předchůdce mu odposlouchával telefony. Není to ani slušné, ani prezidentské.
Že hlavní obětí tohoto spílání byl dosud hlavní tvítař osobně, je důkazem síly americké demokracie. Ale instituce mohou erodovat a země je zoufale rozdělena. Pokud pan Trump nezmění kurz, nebezpečí poroste. Dalším testem bude rozpočet. Jestliže republikánská strana nedokáže schválit přechodná opatření, 29. dubna začne vláda ztrácet funkčnost. Nedávná nervozita na trzích je známkou toho, že investoři počítají s tím, že pan Trump a jeho strana začne schvalovat zákony.
Nejvíc čekají na daňovou reformu a plán budování infrastruktury. Je velká příležitost nastavit účinnější a spravedlivější daňovou politiku. Americké firmy jsou vystaveny vysokým sazbám daní a nejsou motivovány k tomu, aby zisk nechávaly doma. Osobní daně jsou labyrintem výsad a mezer, z nichž většina přináší prospěch těm bohatším. Také přeplněná letiště a rozbité dálnice omezují produktivitu. Pan Trump by měl opravdu ukázat, že se chce do daní pustit. A ve snaze získat podporu demokratů by se měl ve stejné době vypořádat s infrastrukturou.
Ale politika daňové reformy je stejně zrádná jako politiky zdravotní péče. A to nejen proto, že vyvolá zuřivé lobbování. Většina republikánských plánů je otřesně regresivní, navzdory tomu, že pan Trump spoléhá na dělnickou základnu. Aby dosáhli i mírných reforem, budou muset pan Trump a jeho tým ukázat schopnost zvládnout detaily a tvořit koalice, jíž se jim zatím nedostává. Kdyby popularita pana Trumpa dále klesala, vítězství nad vzpurnými republikány by se stávalo obtížnějším.
Otráven situací v Kongresu, prezident by se jistě stáhl do oblasti, kde má volné ruce. Už teď naplno využívá příkazů a slibuje, že využije byrokracie k prosazení svého programu. Teoreticky by mohl deregulovat části ekonomiky, jako jsou finance, kde vláda někdy zasahuje až příliš silně. Nicméně jeho prováděcí předpisy byly dosud hrubě divadelní - jako zrušení ekologických pravidel Baracka Obamy, jež nepovede k obnovení hornických pracovních míst, která neupřímně sliboval uhelným oblastem. Totéž se týká obchodu. Pan Trump může k otevření nových trhů využít Světovou obchodní organizaci. Mnohem pravděpodobnější však je, že navrch budou mít ekonomičtí nacionalisté z jeho týmu. Pokud ano, Amerika dá přednost bilaterálnímu přístupu, ochrana obchodu poroste a zahraniční politika bude stále více konfrontační.
Otázka charakteru
Američané, kteří hlasovali pro Trumpa, buď přehlédli jeho nabubřelost, nebo v něm viděli magnáta, který věří tomu, že změní Washington. Ačkoli je jeho prezidentství na začátku, zdá se, že jde o chybný úsudek. Jeho taktika, zdravotní péčí počínaje a imigrací konče, byla špatná a neprošel ani malým testem, který by ocenili Trumpovi voliči. Nejvíce znepokojující pro Ameriku a celý svět je otázka, jak rychle se ukáže, že byznysmen v Oválném kabinetě není způsobilý vykonávat tuto práci.
Žádné komentáře:
Okomentovat