České filharmonii se podařilo získat v roce 2013 Semjona Byčkova, který v programu nahradil dirigenta Neeme Järviho, odřeknuvšího kvůli nemoci své koncerty s Českou filharmonií. Tehdy jsem si poznamenal, že je jedním z mála dirigentů, který dokáže dodat orchestru "přidanou hodnotu" v podobě nadprůměrného výkonu.
Česká filharmonie tehdy začala uvažovat o druhém nahrávacím projektu a podařilo se jí dohodnout se na tom, že to budou kompletní Čajkovského symfonie, které nahraje Semjon Byčkov, celosvětově vyhledávaný mistr na ruský repertoár, který předtím odmítl několik jiných orchestrů. Později k tomu Byčkov řekl: „Vždy jsem věděl, že chci Čajkovského symfonie natočit, jen jsem čekal, až na to budu mít ideální podmínky,“ říká dnes Byčkov. „Ty mi nabídla Česká filharmonie. Důležité je, že má od každé kultury něco. Patří do země, která je součástí východní i západní Evropy. A když jsem orchestr v Praze před několika lety dirigoval, u jeho členů i v managementu jsem našel dost pozitivních a tvořivě smýšlejících lidí.“
Těch testů ale bylo zřejmě víc, protože jinde dirigent o orchestru prohlásil: „Když jsem spatřil, jak jsou vzrušení a zároveň nervózní z toho, že hrají Beethovena v Londýně (BBC Proms, 7. symfonie, srpen 2014), zcela mě to dojalo. Bylo to krásné připomenutí, že nejdál člověk dojde s pokorou,“ tvrdí Byčkov, který filharmonikům na nabídku natáčení kývl krátce poté. V rámci České filharmonie mu proto přísluší titul umělecký ředitel Čajkovského projektu.
Natáčení probíhá ve studiu, ale předchází mu zkoušky, mimopražské koncerty (zatím České Budějovice, Bad Kissingen, Liberec a letos v červnu Litomyšl) a 2-3 koncerty orchestrální řady. V minulé sezóně to bylo v září a lednu, v této sezóně následovaly dubnové koncerty o nichž je řeč a další v červnu. V příští sezóně proběhnou koncerty v únoru/březnu a v prosinci v Rudolfinu. Celý projekt bude uzavřen v roce 2020.
 |
| Semjon Byčkov v Rudolfinu |
Koncerty a natáčení s Českou filharmonií však nepředstavují jediné Byčkovovy aktivity v rámci jeho Čajkovského projektu. Pod souhrnným názvem Beloved Friend jsou jeho součástí také festivaly v Londýně a New Yorku, rezidence ve Vídni a v Praze. Je evidentní, že pro Prahu to je veliký úspěch a mimořádná pocta.
Ale zpátky ke koncertu. Jeho dramaturgie byla dost zvláštní, protože vedle sebe postavila skladby diametrálně odlišné. Na jedné straně klasickou programní romantickou symfonickou skladbu z 80. let 19. století vycházející z dramatické básně lorda Byrona, která vyšla tiskem roce 1817, na straně druhé Koncert pro 2 klavíry napsaný na objednávku kněžny Edmond de Polignac (mecenáška umění a dědička vynálezce šicího stroje Singera). Jistou logiku do dramaturgie vnáší skutečnost, že jedna z interpretek, jimiž byly sestry Katia a Marielle Labeque, je dirigentovou manželkou.
Skladba je psána v lehkém duchu typickém pro "pařížskou šestku" s četnými citacemi děl jiných skladatelů jako Ravel či Mozart, ale obsahuje i jazzové pasáže. Premiéra se uskutečnila 5. září 1932 v Benátkách, kde měla objednatelka palác, a sólisty Francise Poulenca a Jacquese Févriera doprovázel orchestr milánské La Scaly. (Ostatně Itálie přitahuje i sestry Labequeovy, které si pořídily palác v Římě.) Klavíristky skladbu provedly s jistotou až bravurou a obecenstvo je odměnilo potleskem, za který se naopak klavíristky odvděčily svěže zahranou jazzovou pasáží z úpravy Bernsteinovy West Side Story pro dva klavíry. Pro klavíristky, které hrají a nahrávají skladby od Scott Joplina až po Philipa Glasse, a Kattie hrála i v jazzové kapele Johna McLaughlina, je to majstrštyk nacházející se kdesi uprostřed jejich záběru.
Symfonie Manfred zůstává stranou běžně hraného Čajkovského repertoáru, ale po vyslechnutí toho, co předvedla Česká filharmonie s Byčkovem se domnívám, že neprávem. Nemá smysl rozebírat jak a co hráli, avšak z porovnání tohoto provedení se záznamem orchestru hessenského rozhlasu (viz dole) je zřejmé, že Byčkov má pravdu, když tvrdí, že Česká filharmonie, která vstřebala jak západní, tak i východní kulturní vlivy, je k provedení Čajkovského nejpovolanější. A já bych dodal - pod takovým dirigentem, protože se znovu ukázalo, jak Byčkov dokáže filharmoniky motivovat. Ostatně jeho chování k nim po skončení koncertu jasně ukazuje, že si navzájem padli do oka.
Rudolfinum
19. dubna 2017, 19.30
Program
Francis Poulenc: Koncert pro dva klavíry a orchestr d moll
Petr Iljič Čajkovskij: Symfonie Manfred op. 58
Interpreti
Katia a Marielle Labèque - klavír
Semjon Byčkov - dirigent
Česká filharmonie
Záznam Manfreda v provedení Frankfurt Radio Symphony s dirigentem Vasily Petrenko, designovaným nástupcem Simona Rattlea u Berlínských filharmoniků
Žádné komentáře:
Okomentovat