Hudební drby - březen/duben 2017

Na větší podrobnosti už nezbyl čas, tak jen v krátkosti:

Česká filharmonie - Manfred Honeck
22. března 2017
Rudolfinum

Interpreti
Christiane Karg - soprán
Manfred Honeck - dirigent

Wolfgang Amadeus Mozart: Symfonie č. 33 B dur KV 319
Richard Strauss: Čtyři poslední písně
Antonín Dvořák: Symfonie č. 8 G dur op. 88

Christiane Karg a Manfred Honeck

S Manfredem Honeckem nelze šlápnout vedle, ale vrcholem byla bezpochyby skvěle podaná Dvořákova symfonie. Jedna z nejlepších, jaké jsem slyšel
--------------------------------------------------------------------------------------------

Brno - Láska na dálku
26. března 2017
Janáčkovo divadlo

Nedlouho poté, co Metropolitní opera pustila do světa přímý přenos opery finské skladatelky Saariaho, pochlubilo se premiérou téže opery Brno. Tam i tam zajela i skladatelka.

Pořád se mi vracela myšlenka, že tato hudba mi něčím připomíná Janáčka. On v ní samozřejmě není, ale přesto skladatelka sama prohlásila: "...jelikož jsem velkou obdivovatelkou Leoše Janáčka, jsem ráda, že mohu být v Janáčkově divadle a ve městě, které je s ním tak výrazně spojené."
Neyorské představení bylo vlastně výrazně realistické, zatímco brněnské bylo poetičtější a obsahovalo, jak je u Heřmana typické, hodné symbolů. Zpočátku se mi zdálo, že je téměř nehybné, ale druhá půle dostala obdivuhodnou dynamiku. A znovu jsem byl osloven onou zvláštní krásnou hudbou. Když jsem ji pustil vnukovi, pustil mi něco ze svého okruhu hudebních zájmů a pocit jsem měl podobný.

Ze zpěváků byli vynikající Pavol Kubáň a Lucie Hájková. Veronika Hajnová Fialová, ať už z jakéhokoli důvodu, nezvládala plně dolní část rejstříku a jakmile se pak octla mimo otevřenou část jeviště, nebylo ji takřka slyšet. Skvělé byly i obě části Pěveckého sboru Masarykovy univerzity. Klidně bych mohl vidět ještě jednou.

skladatelka, dirigent, režisér

Láska na dálku

Kaija Saariaho / Amin Maalouf

autor: Kaija Saariaho 
libreto: Amin Maalouf 
hudební nastudování: Marko Ivanović 
dirigent: Marko Ivanović, Pavel Šnajdr 
režie: Jiří Heřman 
scéna: Tomáš Rusín 
kostýmy: Zuzana Štefunková-Rusínová 
světelný design: Daniel Tesař 
dramaturgie: Patricie Částková 
sbormistr: Michal Vajda 
asistent režie: Otakar Blaha 

Pěvecký sbor Masarykovy univerzity
Orchestr Janáčkovy opery NdB

Osoby a obsazení
Jaufré Rudel: Pavol Kubáň j. h. 
Poutník: Veronika Hajnová Fialová 
Clémence: Lucie Hájková j. h. 
-----------------------------------------------------------

Zapomenutý mezi titány
1. dubna 2017
Rudolfinum

PKF, dirigent Jiří Bělohlávek a houslista Ivan Ženatý

Hned v úvodu programu vystřihl umělecký ředitel PKF Emanuel Villaume poklonu dirigentovi, když napsal: "Jiří Bělohlávek a Jakub Hrůša vybudovali výborný ansámbl, který je mezinárodně uznávaný pro svou hudební preciznost, styl a smysl pro detail. Obou si velice vážím."

Jiří Bělohlávek vedl orchestr do roku 2005, kdy se stal jeho čestným hudebním ředitelem a každoročně se k němu vrací alespoň na jeden koncert, stejně jako Jakub Hrůša, který shodou okolností diriguje koncert následující.

Program:
Gioacchino Rossini: Předehra k opeře Vilém Tell
Josef Bohuslav Foerster: Koncert pro housle a orchestr č. 2 d moll, op. 104
     Andante sostenuto
     Andante moderato
     Allegro
Wolfgang Amadeus Mozart: Symfonie č. 39 Es dur, KV 543

Jakýmsi "intelektuálním" středem koncertu byl Foersterův koncert. Mně skladba připomínala stavebnici s vetknutými virtuozními pasážemi pro sólové housle. Není to hudba, která na první poslech zaujme, a potřebovala by víc poslechů, aby ji člověk vstřebal. Skladba je to prakticky neznámá, odhlédneme-li od toho, že byla před 10 lety ve studiu nahrána týmž sólistou a dirigentem, pouze orchestr byl jiný - BBC Symphony Orchestra, a vydána Supraphonem na CD spolu s autorovým prvním houslovým koncertem, živě nahraným v Londýně. Partitura nikdy nevyšla tiskem a originál vlastní archiv Pražské konzervatoře.

Ovšem skutečným vrcholem byla Mozartova symfonie. Už dlouho jsem neviděl Jiřího Bělohlávka tak zřetelně dobře naloženého jako při této symfonii. Mozart zněl naprosto přesvědčivě, zářivě a radostně.

Předehra k Vilému Tellovi tak zůstala stranou, přestože její první část je lyrická a melodická, zatímco druhou zahajuje fanfára, která přejde do vítězného závěrečného pochodu. To zná snad každý (i když neví, že je to Rossini), hraje ho i dechový orchestr Májovák z Karviné.
----------------------------------

Dirigent Jakub Hrůša byl jmenován jedním ze dvou nových hlavních hostujících dirigentů Philharmonia Orchestra od sezony 2017/18. Vypadá to, že počet jeho hudebních funkcí je naplněn.