![]() |
kvartet při koncertu v londýnské Wigmore Hall 16. září, v Praze pánové hráli v černém |
Schumannova skladba mne oslovila nejvíc v první větě, která nesla beethovenovské stopy, Brahms naopak virtuózní 4. větou Rondo alla Zingarese. Souhra čtveřice, kde Hope na klavírní židli byl klíčovou osobností, což zdůrazňoval i častou hrou polostoje, Wu Han své spoluhráče od klavíru pečlivě sledovala a na jejich hru reagovala, Finckelman na ně vrhal pohledy až ďábelské a Neubauer je naprosto spolehlivě doplňoval, byla pozoruhodná.
Velký potlesk přinesl dva zřejmě standardní přídavky, když v prvém se Paul Neubauer předvedl jako bavič přicházející z publika a druhý byla volná úprava taneční melodie.
Dvořákova Praha 2016
závěrečný koncert komorní řady
Pondělí 19. září, 20.00
Rudolfinum, Dvořákova síň
Daniel Hope housle
Paul Neubauer viola
David Finckel violoncello
Wu Han klavír
Gustav Mahler (1860-1911): Klavírní kvartet a moll
Robert Schumann (1810-1856): Klavírní kvartet Es dur, op. 47
Johannes Brahms (1833-1897): Klavírní kvartet č. 1 g moll, op. 25
Poznámky pod čarou:
1. Nevím zda u všech koncertů Dvořákovy Prahy v Rudolfinu, ale u některých se o přestávce na jevišti objevuje Jiří Vejvoda a zve na "Setkání po potlesku", kde slibuje klást hudebníkům otázky jménem návštěvníků koncertu. Nikdy mne to nelákalo, měl jsem pocit, že od místopředsedy rady ČRo je to poněkud trapné. Tentokrát mne však spontánnost projevu interpretů zlákala zůstat. Můj pocit se bohužel potvrdil. Pan Vejvoda předvedl jak všechno ví, každému položil jednu otázku, dostal banální odpověď a tím to skončilo. Už nikdy více. Muzikanti se mají projevovat hraním, uvaděčky také nezve na podium.
2. Část publika opět usilovně tleskala mezi větami nepoučena tím, že většina se k nim nepřipojila.
Žádné komentáře:
Okomentovat