Itálie 2016
3. Zamořená Florencie
Je spousta zajímavých míst na světě, ale ne každý musí vidět všechno. Mne třeba neoslňuje to co všemohoucí, nebo kdo to byl, stvořil přímo - skály, rozervaná údolí, sopky, jezera a oceány, ale to co je jeho produkt jaksi sekundární, co stvořil prostřednictvím lidí. To první je tady - měřeno lidským životem - napořád, zatímco to druhé... jestliže člověk dokázal vytvořit krásu jednou, dokáže ji vytvořit i nějaký jiný člověk, někdy jindy a jinou. V čase, který se vejde do lidského života. Nebo podle Karla Čapka: "Nejkrásnější na světě nejsou věci, ale okamžiky." Takže krása ve stavu zrodu. Hudba?
Vlastně je to vrcholně optimistické. I když, bohužel, se ta možnost opakování týká i zla. A jsou místa, ve kterých se sbíhaly silokřivky lidských mocí a emocí, kde se lámaly dějiny a navíc se tam koncentrovaly ony zhmotnělé lidskobožské výtvory. Některým nerozumím, jiné, z kulturní sféry, která představovala svět ve kterém jsem žil a žiji, znám a rád se tam vracím (spíš bych se vrátil). Jsou to třeba Jeruzalém, Athény, Řím, Benátky, Paříž, Vídeň, New York a v jistém smyslu především Florencie.
Čímž jsem se poněkud kostrbatě dostal k městu uprostřed Apenin ležícímu na řece Arno, které lámalo dějiny v době renesance, kdy moc ve florentské republice na sebe strhla rodina Medicejských. V tom městě je spousta úžasných věcí jako Dóm, medicejská bazilika San Lorenzo, františkánský chrám Santa Croce, most Ponte Vecchio, četné galerie, ale asi nejvíc přitahuje pozornost Michelangelův David na Piazza della Signoria a to co skrývá galerie Uffizi hned naproti.
David je volně přístupný na náměstí plném soch, mnohé jsou možná efektnější, ovšem David to není jen obrovský a dokonalý mramorový panák, kterého dokázal Michelangelův génius vyloupnout z hrubě otesaného kamene. On se navíc stal mnohonásobným symbolem. Třeba toho, jak pohledný mladík, který nerezignuje a neprosí o spásu, který toho možná ještě neví moc o světě, se dokáže svou odvahou a odhodláním postavit mnohem silnějšímu sokovi. Tudíž ví možná mnohem víc než ten, kdo ví moc. Vlastně do něj 27letý Michelangelo promítl i sám sebe, když se postavil mocnému papeži i Medicejským, kteří tehdy ztratili moc. A nikdo později nenašel sílu odstranit tento symbol od Palazzo Vecchio, sídla moci. Takže tam stojí už 412 let.
A galerie Uffizi? Nerozumím tomu, proč tato instituce připouští, aby na předprodeji parazitovali kšeftaři, kteří prodávají vstupenky s téměř 100% přirážkou. Ostatně totéž platí pro La Scalu. To jsou ty zvláštnosti italské kultury. A pak brečí, že jim stát málo přispívá. Leč k věci.
 |
| Palazzo Vecchio z terasy Uffizi |
Ten objekt dal v roce 1560 postavit první velkovévoda toskánský Cosimo I. jako "office building" a když byla stavba roku 1581 dokončena, jeho syn a následník splnil otcův sen a ve 2. patře vytvořil ve veliké osmiboké místnosti galerii umění a pamětihodností zvanou Tribuna. Tu si mohli zájemci na požádání prohlédnout a později se stala jednou ze štací kavalírských cest Evropou, jakési formy postgraduálního studia, na kterých mladí mužové z lepších rodin získávali znalosti, zkušenosti a kontakty. Když však rod Medici vymřel po meči, poslední dědička rodiny Anna Maria Luisa (1667–1743) rozhodla o tom, že umělecké předměty Medicejských se stanou majetkem toskánského státu a zůstanou ve Florencii. Díky tomu jsou součástí florentských galerií včetně Uffizi, kde je dnes soustředěno tolik krásy, že ji nestačí popsat obsáhlá monografie, takže jen několik ukázek:
 |
| Fillippo Lippi: Panna s dítětem a dvěma anděly (1465) |
 |
| Leonardo da Vinci: Zvěstování Panny Marie (1472) |
 |
| Sandro Botticelli: Zrození Venuše (1484-6) |
 |
| Michelangelo Buonarotti:Tondo Doni (1504-6) |
 |
| Raffael Santi: Papež Leo X. s kardinály (1517) |
Všechny tyto obrazy, které dnes visí na stěnách paláce Uffizi, vznikly během pouhých 50 let a jejich autoři tvořili ve Florencii. To jsou ty silokřivky dějin. Zlí jazykové ovšem tvrdí, že Lorenzo I., il Magnifico (1449-92), pod jehož vládou se Florencie stala centrem renesančního umění, to všechno dělal z vypočítavosti. Jako kdyby na tom dnes záleželo, jako kdyby to bylo souměřitelné. Vždycky mě udivuje, jak se ti moudři kritici dokážou přenést do duše člověka staletí mrtvého a trochu ho zostudit.
Tak tohle jsou ty dva výseky z bohaté nabídky výtvorů lidského genia, který Florencie nabízí. Pak jsou tady ještě technikálie. Karel Capek, tentokrát v roce 1923 napsal: "Jinak Florencie je úžasně zamořena cizinci. Domácí lid pak hlavně jezdí na velocipédech a méně než jinde čmárá na zdech ´Viva il fascio´." Jestli to platilo před téměř 100 let, kdy hlavním dopravním prostředkem byl vlak, dnes má ono zamoření zcela jinou dimenzi, což relativizuje smysl slov. Vlak ustoupil do pozadí a na jeho místo nastoupila letadla, autobusy a auta. Těmi posledními pohodlně vyjedete na Piazzale Michelangelo s bronzovou kopií Davida a nafotíte nepřekonatelné panorama města na druhém břehu Arna.
Mnohem složitější však je dostat se do centra města. Stejně jako jinde v Itálii vás brzdí zákazy vjezdu do ZTL, a když po zkušenostech odjinud do nich přes výhružné nápisy a červené světlo otrle vjedete, musíte najít garáž, kde vás přijmou. Nejlepší je si rezervovat místo předem, ovšem 30 € je sazba na den, na kratší dobu nelze. Tak tomu říkám Florencie zamořená cizinci já. Šťastnou cestu.
Itálie 2016 - 1. Z Prahy do Chianti
Itálie 2016 - 2. Krajinou Chianti je Chianti
Itálie 2016 - 3. Zamořená Florencie
Itálie 2016 - 4. Ještě jednou Salcburk
Itálie 2016 - 2. Krajinou Chianti je Chianti
Itálie 2016 - 3. Zamořená Florencie
Itálie 2016 - 4. Ještě jednou Salcburk
Žádné komentáře:
Okomentovat