Itálie 2016
2. Krajinou Chianti je Chianti
Tak jsme dorazili do chianti. Nebo Chianti? Ale co to vlastně je? Nahlédnutím do pramenů lze zjistit, že význam tohoto slova má několik rovin. Ta historicky první je kupodivu politická a vztahuje se k ustavení tzv. Lega del Chianti koncem 14. století, obranné organizace několika obcí v oblasti mezi Florencií a Sienou, které po příměří uzavřeném mezi oběma městy iniciovala Florencie. Jejich korouhev měla ve znaku černého kohouta. Ta druhá rovina je spíše zeměpisná a souvisí s pojmem Colline del Chianti, což je asi 20 km dlouhá pahorkatina táhnoucí se jihojihovýchodně od Florencie, jejíž vrchol Monte San Michele je vysoký 893 m a leží východně od Greve. A konečně Chianti je vyhlášené červené víno, které se vyrábí z hroznů v oblasti dozrávajících. V roce 1716 vydal velkovévoda toskánský Cosimo de Medici výměr, kterým vymezil oblast, která má právo chianti vyrábět. Byla to místa Radda, Greve, Gaile a Castellina. V roce 1932 a znovu 1967 však byla tato oblast zásadně rozšířena s tím, že vína z původní oblasti (modrá barva) a také rozšířené (červená) mohou být nazývána Chianti Classico, což je známka nejvyšší kvality, avšak všechna Chianti jsou DOCG (Denominazione di Origine Controllata e Garantita, česky kontrolované označení původu zaručeno).
 |
| Toskánsko a oblasti, jimž zákon dovoluje vyrábět Chianti |
K tomu samozřejmě musí splňovat požadavky na kvalitu použitých hroznů. Přesnou recepturu poprvé prozradil roku 1874 baron Bettino Ricasoli, a to v souvislosti s vinařskou výstavou v Paříži, kde Chianti získalo zlatou medaili. Ten uvádí 70 % odrůdy Sangiovenese, dnes zákon požaduje o 10 % víc. Ten kdo má Chianti spojeno s baňatou lahví opletenou orobincovým košíkem, však bude muset hodně hledat. Vína je moc, lidi málo.
Kopcovitá oblast mezi Florencií a Sienou byla dlouho odříznuta od světa, dokonce tak, že se tam ani neválčilo. Až v roce 1944 v ní německá armáda vybudovala obranné linie, které měly uchránit Florencii před americkou armádou. Boje tam trvaly asi 4 týdny, ale škody byly významné a trvalo léta, než se našlo řešení. Spočívalo mimo jiné ve vybudování moderní silnice spojující Sienu a Florencii v roce 1965 a také v zákonu rozšiřujícím možnosti produkce Chianti. Boom, který pak nastoupil, lze dokumentovat na příkladech dvou osob a dvou míst v údolí řeky Pesy nedaleko Raddy in Chianti, kterým vedly už etruské cesty.
To první je Castello di Monterinaldi ležící na jihozápadním svahu a obklopené vinicemi.
 |
| Castello di Monterinaldi |
V jeho blízkosti se údajně našly etruské zbytky, když buldozery upravovaly terén pro nové vinice. Ale Monterinaldi je zajímavé hlavně proto, že bylo sídlem mocného lombardského rodu šlechticů z Luco di Mugello a Monterinaldi, kteří měli rozsáhlé majetky v Mugello a Chianti. I když je pak věnovali opatství sv. Petra v Luco (které rodina založila), Monterinaldi muselo být v době krvavé bitvy u Montaperti (1260) mezi Sienou a Florencií guelfskou pevností, protože bylo jedním z hradů, který byl po bitvě vítěznými Ghibelliny pobořen. O osm let později, po bitvě u Colle Val d´Elsa, byli Ghibellini z Monterinaldi vyhnáni na příkaz florentského podesty z 12. prosince 1268. Po pádu vévodství athénského o 3/4 století později se řada šlechticů vzdala svých titulů a mezi nimi i vévodové z Monte Rinaldi. Hrad přešel do rukou patricijské rodiny Geppi (po které je pojmenována ulice ve Florencii). V roce 1686 byl Tomasso di Marcello Geppi pohřben v kostele S. Maria dell´Impruneta a v následujícím roce byla na základech starého hradu vybudována dnešní vila. Z původního hradu se dodnes zachovala věž a žalářní kobka, stejně jako kruhové opevnění a veliká zaklenutá nádrž na vodu, pod kterou je dnes zahrada. Kostel S. Martino, který nese zbytky fresek z 15. století, byl využíván dokud nebyl těžce poškozen během bojů v roce 1944. Farní kostel pak byl přenesen do Lucarelli.
"Místo zůstalo 19 let pusté a v dezolátním stavu, dokud nebylo v červnu 1965 koupeno pro mou matku a restaurováno." Toto napsal v roce 1978 anglický cestovatel, spisovatel a dobrodruh Raymond Flower v knize "Chianti: The Land, the People and the Wine". Ten ovšem nejen koupil hrad, ale z Říma do Chianti přivedl svého spolužáka z Oxfordu, architekta Williama Broadheada, který si nakonec také koupil nemovitost a hlavně založil svou kariéru na rekonstrukci starých budov v oblasti Chianti a nemýlím-li se, působí zde dodnes. Raymond Flower zemřel v roce 2015 ve věku 94 let.
Druhé místo je 800 let stará usedlost ležící na protějším svahu, kolem níž jsou jen olivové sady, a v 60. letech ji koupil mladý architekt Franco D'Ayala Valva (nar. 1928), který ji spolu s manželkou upravil na elegantní obytný dům podle svých představ. Uvnitř jsou místnosti propojeny širokými oblouky, centrem domu je zdroj domácího tepla - krb a interiér je propojen s okolím mnoha prosklenými vchody a v přízemí velikými okny zasazenými do obloukových okenních výklenků. Dům dnes vlastní jeho potomci a obchodní společnost, kterou vytvořili, ho pronajímá k rekreaci. Starý architekt žije o údolí dál, a přestože projektoval řadu krásných staveb po celé Itálii i jinde ve světě, starý dům, který si tam pořídil v 80. letech, je stále ve stavu zrodu. Jeden z jeho synů o tom všem natočil u příležitosti otcových osmdesátin dokument. Krátký šot naopak ukazuje ten první dům a jeho okolí jako místo stvořené pro prázdninový pobyt.
Ale byla by škoda si neukázat, jak vypadají zeměpisně zajímavá místa.
Radda in Chianti byla opevněná obec s radnicí z 15. století a kostelem. Také centrem oblasti Chianti.
 |
| radnice měla vlastní vězení až do roku 1944 |
 |
| kostel je na vrchu obce proti radnici |
 |
| nejen víno je tady barevné |
Volpaia je bývalá opevněná obec na vrcholu kopce pár kilometrů za Raddou, kam se stoupá silnicí obklopenou vinicemi a alejemi cypřišů. Jsou tam i oplocené rodinné farmy s krásnými bránami a dlouhými cestami k domu. A město má vše co potřebuje...
 |
| hospodu (již 300 let) |
 |
| hrad |
 |
| ...a kostel |
Panzano in Chianti má na vinařskou oblast obecní radu se skutečně originálními nápady jak zkrášlit náměstí.
Zato banka v tom musí umět chodit, když funguje už víc než půl tisícíletí.
Greve in Chianti je od Raddy vzdáleno asi 20 km a se 14 000 obyvatel je v oblasti Chianti Classico největší.
 |
| nákupní podloubí v Greve |
 |
| Chianti Classico slaví letos 300 let. |
Pokud jde o plastiku, Michelangelův David to není, ale v jistém smyslu ho překoná. Oblýskané partie připomínají sochu v Juliině veronském domě. Pro mnoho lidí je mozek zbytečná zátěž.
 |
| Giovanni da Verrazzano (1485-1528) |
Nejslavnější rodák gréveský, který si pirátstvím vydělal na cestu do Ameriky ve službách francouzského krále a stanul jak první Evropan v místech, kde později vyrostl New York. A kdo to ví?
Je ovšem dobré navštívit také některou z místních restaurací. Třeba Osteria Le Panzanelle v Lucarelli, kterou před 14 lety založily dvě nezkušené mladé ženy za účelem letního přivýdělku a dnes je to solidní celoročně působící podnik.
Nebo rodinný podnik Barucciových La Bottega ve Volpaia. Z terasy je nádherný výhled do krajiny, obsluha pod taktovkou nejstarší dcery Carly je přátelská leč neokázalá, zeleninová polévka kašovité konzistence je skvělá, a na vchodu do domu je nápis: "Prosím zavírejte dveře, létají sem ptáci a pak nemohou najít cestu ven." Majitelé, kteří mají takovou starost o zvířata, přece musí mít rádi i člověka.
A když je vám líto dát 20 € za oběd, cestou uvidíte nejedno vinařství, které za 5 € nabízí čtyři loky různých Chianty i s výkladem o výrobě, kvalitě, stáří a o tom, jaké ovoce byste měli cítit. Jen jednou jsem zahlédl ceduli "ochutnávka zdarma", což u mne vždycky vyvolá obrannou reakci. Jinak ovšem se mi potvrdilo, že to Chianti, které jsem kdysi dávno tátovi vypil a myslel si, že bylo zkažené, tak nebylo. Prostě někdo má rád holky a jiný vdolky a mně stačí třeba Rulandské šedé z Jižní Moravy.
Ovšem oblast Chianti má ještě jednu zvláštnost. Kam přijedete, tam se houfují muži různého věku v cyklistických dresech a na závodních kolech, kteří se pak pomalu rozjedou. Vyvolávali ve mně představu anglických klubů výhradně pro gentlemany nebo střeleckých spolků, jejichž členové soutěží o to, kdo dál dočůrá. Ale možná jim křivdím, třeba to byl jen dozvuk Giro d´Italia, jehož 9. etapa se letos jela jako časovka mezi Raddou a Greve. Že by to byli opozdilci bloudivší krajem nepředpokládám.
Kdysi mi někdo vyprávěl jak navštívil nemocného kamaráda a ptal se ho, co by chtěl. On odpověděl, že ženskou. A jakou? To je jedno, hlavně aby byla cizí. Tak tady ji máte, je cizí a navíc krásná. Trochu nezodpovědná, trochu zmatená, ale voní dálkou a romantikou. Ochutnejte krajinu Chianti.
Itálie 2016 - 1. Z Prahy do Chianti
Itálie 2016 - 2. Krajinou Chianti je Chianti
Itálie 2016 - 3. Zamořená Florencie
Itálie 2016 - 4. Ještě jednou Salcburk
Itálie 2016 - 2. Krajinou Chianti je Chianti
Itálie 2016 - 3. Zamořená Florencie
Itálie 2016 - 4. Ještě jednou Salcburk
Žádné komentáře:
Okomentovat