Start komorní Dvořákovy Prahy

Září je takové zvláštní kulturní mezidobí. Letní hudební festivaly skončily, sezóna koncertů v rámci předplatného začne až v říjnu a Národní divadlo prodává zlevněné vstupenky.  Právě do těchto pár týdnů vstupuje v Praze už řadu let festival Dvořákova Praha.

A v jeho rámci se již potřetí konají i koncerty komorní řady, kde je vždy jeden špičkový muzikant zběhlý v tomto oboru pověřen sestavením programu. Jen připomenu, že předloni to byl violoncellista Jiří Bárta, jemuž se dramaturgie dvakrát nepovedla, vloni klavírista Ivo Kahánek jenž uspěl, a včera se v Rudolfinu odehrál úvodní koncert třetího ročníku, jehož kurátorem je britský houslista Daniel Hope. A protože je od letošního roku současně hudebním ředitelem Curyšského komorního orchestru, přijeli do Prahy společně.

švihák Daniel Hope

Na programu koncertu v úterý 6. září 2016 byly tři navzájem značně odlišné skladby. Tou první byla serenáda G dur Wolfganga Amadea Mozarta "Malá noční hudba". Tato skladba z roku 1787 nemůže nepotěšit a zná ji snad každý, alespoň první větu. Orchestr ji zahrál s lehkostí a zjevnou radostí, prostě tak, jak se hrát má, za což se mu část publika odvděčila potleskem po každé větě. Protože ti lidé byli většinou oblečeni sportovně a na taškách měli plyšové medvídky a tak, soudím, že nešlo o běžné koncertní publikum. Možná že ho měla agentura, která zajišťovala naplnění sálu, upozornit na místní a vlastně i evropské kulturní zvyklosti.

Jako druhá skladba večera zazněl třívětý Dvojkoncert Erwina Schulhoffa pro flétnu, klavír a smyčcový orchestr z roku 1927 v provedení s houslemi a klavírem, když sólové party hráli Daniel Hope a Ivo Kahánek, tedy současný a minulý garant komorní řady. Zřídka slyšená skladba byla jednoznačným vrcholem večera a troufám si tvrdit, že i jedním z vrcholů festivalu. Byl to virtuózní výkon, kterým zvláště sólisté vtiskli skladbě duši. Autor byl vrstevníkem a zřejmě i spolužákem Bohuslava Martinů, ovšem s jiným kulturním a intelektuálním zázemím, ale ve 20. letech je oslovily stejné impulzy - jazz a Stravinský. Na rozdíl od Martinů však byl Schulhoff explicitně politicky angažovaný, zhudebnil Komunistický manifest a získal čestné občanství SSSR. To, spolu s jeho židovským původem nejspíš přispělo k tomu, že místo plánované emigrace na východ šel do koncentračního tábora, kde roku 1942 zemřel. Dvojkoncert však ukazuje, že i vyznavač pochybných politických idejí může být skvělý umělec.

Po přestávce následovala známá Serenáda Antonína Dvořáka pro smyčcový orchestr E dur. Orchestr ji hrál bezpochyby s radostí, ovšem romantické zpěvnosti, se kterou ji mám spojenou, tam moc nebylo. Netvrdím, že je to špatně, ale prostě mi to nezapadlo do šuplíku v paměti, kde mám tuhle skladbu pevně uloženou. Předpokládám, že s tímto pro někoho handicapem se počítalo.

Po skončení se Jiří Vejvoda, místopředseda rady Českého rozhlasu, ptal sólistů - za diváky, jak sám řekl - na jejich názory, ale tam jsem nebyl, připadalo mi to nemístné a trapné, i když to dělá pravidelně. Český rozhlas také koncert v přímém přenosu vysílal.

Curyšský komorní orchestr, Daniel Hope v šedém obleku uprostřed

A toto říká program: Britský houslista Daniel Hope se narodil roku 1973 v Jihoafrické republice do rodiny básníka a prozaika Christophera Hopea. V dětském věku se s rodiči přestěhoval do Londýna, kde mj. studoval u Yehudi Menuhina. Od roku 2002 byl členem proslulého Beaux Arts Tria (až do roku 2008, kdy se těleso rozpadlo), od roku 2011 působí jako profesor houslové hry na Královské hudební konzervatoři v Londýně. Pětkrát byl oceněn prestižní cenou ECHO Klassik, roce 2006 jako Instrumentalista roku. V roce 2013 se stal hlavním aktérem dokumentárního filmu Tajemství houslí, mapujícího historii výroby tohoto hudebního nástroje od Stradivariho po současnost. Na svém kontě má více než dvě desítky CD s hudbou Bacha, Mozarta či Mendelssohna, ale také málo hraných autorů Fouldse, Irelanda, Korngolda nebo Waxmana. Od roku 2007 nahrává exkluzivně pro prestižní hudební vydavatelství Deutsche Grammophon. Daniel Hope od letošního roku působí jako umělecký ředitel Zurich Chamber Orchestra a na letošním ročníku festivalu Dvořákova Praha je kurátorem jeho komorní řady.

Ivo Kahánek je všeobecně znám, takže jen připomenu, že ve 25 letech se stal absolutním vítězem soutěže Pražského jara a předloni hrál s Berlínskými filharmoniky pod taktovkou Simona Rattlea.

Dvořákova Praha 2016
Komorní řada
Daniel Hope (housle)
Ivo Kahánek (klavír)
Zurich Chamber Orchestra
6. září 2016 Dvořákova síň Rudolfinum Praha

program:
Wolfgang Amadeus Mozart: Serenáda G dur, KV 525, „Malá noční hudba“
Erwin Schulhoff: Dvojkoncert
Antonín Dvořák: Serenáda pro smyčcový orchestr E dur, op. 22, B. 52

přídavky:
Antonín Dvořák: Sonatina pro housle a klavír
Antonín Dvořák: Valčík
Wolfgang Amadeus Mozart: Kasace