Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

čtvrtek 4. června 2015

Liverpoolské (spíš semi)finále PJ

Na závěr letošního ročníku festivalu zahrál ve Smetanově síni pražského Obecního domu Royal Liverpool Philharmonic Orchestra, nejstarší hrající symfonický orchestr ve Velké Britanii. Letos už druhý takový na Pražském jaru, Petrohradská filharmonie je zase nejstarší v Rusku. K Česku má vazby, protože mezi roky 1987 a 2001 ji vedli čeští dirigenti. Nejprve Libor Pešek a po něm Petr Altrichter. A v roce 1993 orchestr Pražské jaro zahajoval, zatímco před 3 roky ho zahajoval jeho šéfdirigent.

Letos ovšem ještě před pražskými koncerty 2. a 3. června, vystoupil v pondělí 1. června v rudolfinském nokturnu ve 21:30 hodin britský klavírista Paul Lewis a zahrál 3 poslední sonáty Ludwiga van Beethovena - 109., 110. a 111. Hubený černovlasý muž celý v černém nezůstal své pověsti nic dlužen. Jsou různé způsoby participace posluchače na konečném dojmu z koncertu, pokud tedy hudbu vnímá. Většinou ji slyší a rozumem oceňuje výkon interpretů. Pak ale existují různé možnosti citového vtažení posluchače do interpretem produkované hudby. Může to být pocit krásna, který tlačí slzy do očí. Spolehlivě funguje arie Lascia ch'io pianga z Händelova Rinalda. Nebo pocit, třeba u Beethovenových symfonií nebo Dořákova Stabat Mater, že hudba stoupá vzhůru někam do nekonečna vesmíru, jindy že orchestr se vznáší... Tady jsem měl pocit, jako kdybych se já ocitl v jakémsi prostoru bez tíže, zcela obklopen hudbou.

dirigent Vasilij Petrenko a klavírista Paul Lewis
Středeční závěrečný koncert s orchestrem vedeným šéfdirigentem Vasilijem Petrenkem zahajoval právě Paul Lewis, tentokrát Brahmsovým 1. klavírním koncertem. Všichni hráli dobře, orchestr, klavírista, dirigent dirigoval, ale zůstal jsem sedět a přihlížel zvenku. Existují záznamy o dost působivějších provedení. Po přestávce hrál orchestr Dvořákovu sedmou symfonii opět dobře, a opět ne skvěle. Jestli Němci nahrazovali při zahájení Pražského jara lyriku Mé vlasti pomalým tempem, Liverpoolští v jeho závěru vsadili na fortissimo, až se sál otřásal. Ale Dvořák to v podstatě byl. Nakonec by člověk začal pochybovat o své vnímavosti, kdyby orchestr nezahrál v přídavku polonézu z Čajkovského opery Evžen Oněgin. Muzikanti ožili, dirigent také, a hráli jako vyměnění. Jako kdyby to bylo v Mariinském. Takže jestliže orchestr zjevně umí, byl problém v dirigentovi?

3. června 2015 ve 22:30 - odtroubeno
Rozhodně tedy RLSO nebyl vyvrcholením jinak celkem povedeného 70. ročníku festivalu. Ono to tak spíš vyšlo, že hrál poslední koncert, protože dnes, 4. června, už zase koncertuje v Ostravě. A tak trubači z balkónu odtroubili festival, technici naložili nástroje na cestu do Ostravy, celebrity si užily raut RWE a vedení festivalu odešlo shánět 10milionový sponzorský příspěvek pro příští ročník, aby zacelilo díru po odchodu České spořitelny k České filharmonii. Potlesk pro management ČF.

Tohle vážně projede Prašnou bránou? Zlaté 15. století. Postavili bránu sice zbytečnou, ale s předvídavostí.
Zato ve 21. století nedokázali vybudovat ani eskalátor na Veleslavíně.


Žádné komentáře:

Okomentovat