Dirigent Jakub Hrůša (nar. 1981) vyrostl s PKF, jejímž šéfdirigentem se stal v roce 2008, a oslavil s ní její 15. i 20. narozeniny a své třicáté. I díky tomuto tělesu se stal uznávaným a žádaným dirigentem s neuvěřitelně širokým záběrem, i díky jemu se PKF stala uznávaným a žádaným tělesem s neuvěřitelně širokým záběrem.
Navštívil jsem nebo viděl mnoho koncertů, které dirigoval, ale bezprostředně se mi vybavují tři v průběhu posledních 7 let. V září 2009 dirigoval Českou filharmonii jako mladý 27letý dirigent a Čajkovského houslový koncert hrála ještě mladší 22letá Nicola Benedetti. Úžasný kontrast mezi úctyhodným tělesem a dvěma nadšenými mladými muzikanty vyústil v neopakovatelný zážitek. O rok později dirigoval v květnu PKF, když Smetanovou Mou vlastí zahajovala Pražské jaro. Opět ten kontrast mezi ikonickou hudbou a festivalem na jedné straně a orchestrem a jeho šéfdirigentem, kteří právě vstoupili do hudebních dějin země. A nakonec právě před rokem dirigoval Dvořákovu Stabat Mater v Saint-Denis v těsném sousedství Paříže. Úžasná skladba českého genia a Pražský filharmonický sbor v úžasném prostředí staré gotické katedrály, pohřebišti francouzských králů. (Což Hrůša završil svým vlastním okouzleným vyprávěním na operaplus.cz, typicky přesahujícím úplně jinam.)
 |
| Jakub Hrůša v Saint-Denis |
V neděli 14. června se Jakub Hrůša rozloučil jako šéfdirigent s orchestrem i diváky. Bylo to opět příznačné. Koncert se konal uprostřed 3denní pauzy ve šňůře 15 představení Carmen v anglickém Glyndebourne, která diriguje. Na programu byla Haydnova koncertantní symfonie pro hoboj, fagot, housle, violoncello a orchestr a po přestávce 3 koncertní předehry Antonína Dvořáka: V přírodě, Karneval a Othello. Sólisté byli z vlastních řad, všechno bylo zahráno skvěle a nebýt toho, že dirigent oznámil, že předehry budou hrát tak trochu jako symfonii, po strhujícím Karnevalu by se jistě ozval hromový potlesk a veliký jásot. Ten byl na konci i tak veliký, stejně jako vstávání, potřásání rukama, předávání květin, objímání a proslovy. A na úplný závěr orchestr svému dirigentovi zahrál konec Haydnovy symfonie "Na odchodnou", a když zůstal na podiu sám se dvěma houslisty, koncert a jedna etapa jejich existence definitivně skončily.
Přestože to bylo s PKF a Jakubem Hrůšou skvělých 7 let a orchestr má díky tomu právem nejvstřícnější publikum z pražských těles připomínající fanklub, není tak úplně na škodu, že hlavní zodpovědnost za orchestr převezme někdo jiný. Už nějaký čas mám občas pocit, že přes vrcholnou kvalitu chybí koncertům jakási euforie z hledání nového, impulz z jiné strany. Je ovšem výborné, že Hrůša zůstane s orchestrem ve spojení, protože dirigentů jeho kalibru je málo nejen doma, ale i ve světě. A je příjemné vědět, že takoví jako on nebo zpěvák Adam Plachetka zůstávají s námi přesto, že by mohli být kdekoli jinde. Je lepší poslouchat jejich hudbu a nabíjet se jí ke vztyčení vlastní hlavy, než znovu a znovu spoléhat na pomíjivé plky mluvících hlav politiků.
A9 | Rozloučení s šéfdirigentem Jakubem Hrůšou se členy orchestru (a papa Haydnem) V přírodě, životě a lásce
Orchestrální cyklus (A)
HAYDN III
Joseph Haydn
Koncertantní symfonie pro hoboj, fagot, housle, violoncello a orchestr B dur, op. 84, Hob. l:105
Antonín Dvořák
"Příroda, život a láska", cyklus tří koncertních předeher pro velký orchestr
V přírodě op. 91, B. 168
Karneval op. 92, B. 169
Othello op. 93, B. 174
Účinkující:
Jakub Hrůša - dirigent
Tomáš Františ - fagot
Jan Fišer - housle
Lukáš Pospíšil - violoncello
Jan Souček - hoboj
Žádné komentáře:
Okomentovat