V 88 letech zemřel včera Ludvík Vaculík. Sršatý nepohodlný levicový samorost, původně komunista, kterého soudruzi z hloubi duše nenáviděli a ze svých řad vyvrhli. V červnu 1968 napsal varovný manifest 2000 slov. Stojí za to si ho připomenout v době, kdy ruské zbraně útočí na Ukrajině a Moskva vysílá signál, že to všechno, co se tehdy dělo, byly jen intriky Washingtonu, a že tanky nás přijely zachránit před fašisty. Tady jsou vybrané pasáže z onoho "fašistického" dokumentu:
Nejdřív ohrozila život našeho národa válka. Pak přišly další špatné časy s událostmi, které ohrozily jeho duševní zdraví a charakter. S nadějemi přijala většina národa program socialismu. Jeho řízení se však dostalo do rukou nepravým lidem. Nevadilo by tolik, že neměli dost státnických zkušeností, věcných znalostí ani filosofického vzdělání, kdyby aspoň byli měli víc obyčejné moudrosti a slušnosti, aby uměli vyslechnout mínění druhých a připustili své postupné vystřídání schopnějšími.
... Chybná linie vedení změnila stranu z politické strany a ideového svazku v mocenskou organizaci, jež nabyla velké přitažlivosti pro vládychtivé sobce, vypočítavé zbabělce a lidi se špatným svědomím.
Poměry v komunistické straně byly modelem i příčinou stejných poměrů ve státě. ...Nemohli jsme důvěřovat svým zástupcům v žádném výboru, a když jsme mohli, nedalo se po nich zas nic chtít, protože nemohli ničeho dosáhnout. Ještě horší však bylo, že jsme už téměř nemohli důvěřovat ani jeden druhému. Osobní i kolektivní čest upadla... Pokazily se vztahy mezi lidmi, ztratila se radost z práce, zkrátka přišly na národ časy, které ohrozily jeho duševní zdraví i charakter.
...Hlavní vinou a největším klamem těchto vládců je, že svou zvůli vydávali za vůli dělnictva. Kdybychom tomu klamu chtěli věřit, museli bychom dnes dávat za vinu dělníkům úpadek našeho hospodářství, zločiny na nevinných lidech, zavedení cenzury, která zabránila, aby se o tom všem psalo, dělníci by byli vinni chybnými investicemi, ztrátami obchodu, nedostatkem bytů.
... Pravda tedy nevítězí, pravda prostě zbývá, když se všecko ostatní prošustruje! Není tudíž důvodu k národní vítězoslávě, je pouze důvod k nové naději.
Čas, který nastává, bude rozhodující pro mnoho let.
... naši milí odpůrci si nedopřejí letního oddechu, budou mobilizovat své zavázané lidi a budou si už teď chtít zařídit klidné svátky vánoční! Dávejme tedy pozor, co se bude dít, snažme se tomu porozumět a odpovídat... Každý si bude muset udělat své závěry, na svou odpovědnost. Společné shodné závěry je možno najít jen v diskusi, k níž je nutná svoboda slova, která je vlastně jedinou naší demokratickou vymožeností letošního roku.
...Okresní a místní tisk, který většinou zdegeneroval na úřední troubu, proměňujme v tribunu všech kladných politických sil, žádejme ustavení redakčních rad ze zástupců Národní fronty nebo zakládejme jiné noviny. Ustavujme výbory na obranu svobody slova... Podporujme orgány bezpečnosti, když stíhají skutečnou trestnou činnost, naší snahou není způsobit bezvládí a stav všeobecné nejistoty. Vyhýbejme se sousedským hádkám, neožírejme se v politických souvislostech. Prozrazujme fízly.
Veliké znepokojení v poslední době pochází z možnosti, že by do našeho vývoje zasáhly zahraniční síly. Tváří v tvář všem přesilám můžeme jedině trvat slušně na svém a nezačínat si. Své vládě můžeme dát najevo, že za ní budeme stát třeba se zbraní, pokud bude dělat to; k čemu jí dáme mandát, a své spojence můžeme ujistit, že spojenecké, přátelské a obchodní smlouvy dodržíme: Naše podrážděné výtky a neargumentovaná podezření musí jen ztěžovat postavení naší vlády, aniž nám pomohou. Rovnoprávné vztahy si beztak můžeme zajistit jedině tím, že zkvalitníme své vnitřní poměry a dovedeme obrodný proces tak daleko, že jednou ve volbách si zvolíme státníky, kteří budou mít tolik statečnosti, cti i politického umu, aby takové vztahy ustavili a udrželi. To je ostatně problém naprosto všech vlád všech menších států světa!
...Máme znovu možnost vzít do rukou naši společnou věc, která má pracovní název socialismus, a dát jí tvar, který by lépe odpovídal naší kdysi dobré pověsti i poměrně dobrému mínění, jež jsme o sobě původně měli. Toto jaro právě skončilo a už se nevrátí. V zimě se všecko dovíme.
autor: Ludvík Vaculík, novinář
Vybraní signatáři manifestu ze dne 27.6.1968 (většina z nich to šeredně odskákala):
Beno Blachut, člen opery Národního divadla Praha
Věra Čáslavská, olympijská vítězka
Ing. Jiří Hanzelka, spisovatel
MUDr. Miroslav Holub, vědecký pracovník mikrobiologického ústavu ČSAV
Rudolf Hrušínský, herec a režisér
Jaromil Jireš, filmový režisér
Karel Kosík, filosof
Otomar Krejča, režisér
Karel Krautgartner, dirigent Tanečního orchestru Čs. rozhlasu
JUDr. Božena Pátková, advokátka, Praha
Jiří Menzel, režisér
Yvonne Přenosilová, zpěvačka
Alfréd Radok, režisér
Emil Radok, filmový režisér
Jiří Raška, olympijský vítěz
Jaroslav Seifert, básník
MUDr. Oldřich Starý, DrSc., rektor Karlovy univerzity v Praze
Jiří Suchý, herec
Jiří Šlitr, hudební skladatel
Jan Švankmajer, filmový režisér
Jiří Trnka, režisér a výtvarník
Marie Tomášová, herečka
Josef Topol, spisovatel
Jan Tříska, herec
Ludvík Vaculík, novinář a spisovatel
Jan Werich, národní umělec
Otto Wichterle, ředitel ústavu makromolekulární chemie ČSAV v Praze
Jaroslav Vojta, člen činohry Národního divadla
Emil Zátopek, olympijský vítěz
Dana Zátopová, olympijská vítězka
(Literární listy, č. 18/68, 27. 6. 1968, str. 3)
Je mrzuté, že už ho nebudu potkávat na Letné, je to jako kdyby se další kus té doby a jejího patosu odloupl jako kus ledovce, a zmizel v nenávratnu. Ale možná, že jsem zbytečný pesimista. Můj dospívající vnuk byl hluboce zasažen prolhaným dokumentem ruské televize NTV, přestože pro něj, a vlastně i pro jeho rodiče, je rok 1968 prehistorií.
Žádné komentáře:
Okomentovat