Vídeň - 3rd level radosti

Když přijíždíte do cizího města, díváte se především po monumentálních památkách. Bude-li to Vídeň, pak jistě neminete bez povšimnutí Hofburg, katedrálu sv. Štěpána, radnici, parlament nebo zámek Schönbrunn. Příště se možná podíváte do velkých kulturních institucí jakými jsou Státní opera a prohlédnete si obrazy ve skvělých galeriích Uměleckohistorického muzea, Albertiny nebo Leopoldova muzea či MUMOKu v MuseumsQuartier. No a když přijíždíte častěji, začnete postupně objevovat lahůdky v podobě stop lidí a událostí dávno minulých, které se jako zázrakem ve velkoměstě zachovaly. Jsou to třeba dům v Domgasse pár kroků od Stephansplatz, ve kterém žil Mozart a dnes je tam pozoruhodné muzeum Mozarthaus, nebo Beethoven Pasqualatihaus na Mölker Bastei, bývalé to součásti vídeňského opevnění, kde se nahoře ve 4. patře nachází byt, ve kterém žil a zíral do zeleně a hradbami Beethoven, či Papagenotor, kdysi hlavní vchod do Divadla na Vídeňce v Millöckergasse. A také to, co kdysi bylo za branami, jako kostelíky v Margareten, dvory domů na Mariahilferstrasse, kdysi venkovský Haydnův dům v nedaleké Haydngasse, 17. čtvrť Döbling s vinicemi, heurigen a Beethovenovými letními byty na úpatí Wienerwaldu a konečně také Spittelberg.

Spittelberg je dnes pár uliček nad MuseumsQuartier, zaujímajících nějakých 200 x 200 m těsně vedle rušného městského centra, kam když člověk přijde, připadá si jako v jiném světě. Jak název naznačuje, toto území patřilo k nemocnici. Byly tam pastviny a nemocnice je koupila počátkem 16. století. O 150 let později už tam stály domy, ale ty byly srovnány se zemí při obléhání Vídně Turky v roce 1683. Po jejich porážce začaly ulice znovu vyrůstat a od 18. století to bylo místo plné neřestí všeho druhu. V zájmu civilizace tam c.k. majestát dokonce přemístil jakýsi úřad, výsledek však byl spíš opačný, než v který doufal. Prostě jak říkala zkušená císařovna Marie Terezie: "Kdo chce odstranit prostituci, musí zrušit muže". Ale pozvedlo prý to místní ekonomiku. Později se oblast ubránila asanaci a dnes je to místo, jehož uličky dýchají nepochopitelným klidem pár desítek nebo set metrů od nejživějších městských ulic. A každoročně tam pořádají vánoční trhy, kde jako by se čas zastavil, a které mají laskavou atmosféru vzpomínky dávno zasuté, viz třeba zde:

I když zrovna tahle vzpomínka je poměrně živá.

A prodává se tam punč, čepice, punč, pečené kaštany, punč, vánoční ozdoby, punč, klobásy, punč a tak pořád dokola. Lépe je to vidět na videu:

Jak jste si jistě všimli, má to daleko do monumentálního trhu před rozzářenou vídeňskou radnicí, hemžení na náměstí Marie Terezie nebo uhlazeného trhu na Michaelsplatz. Takže pokud nemáte co dělat, rychle tam jeďte. A pokud snad nějakou práci máte, odložte ji a jeďte též. Určitě budete obdarováni, i kdybyste už pak pod stromečkem nic nenašli.