Podzimní Vídeň - Toulouse-Lautrec

Postupujeme-li vídeňskými galeriemi dále v čase, pak v prostorách Bank Austria Kunstfforum probíhá od října do závěru ledna výstava nazvaná The Path to Modernism, která je věnována francouzského malíře Henri de Toulouse-Lautreca (1864-1901)  při příležitosti 150. výročí jeho narození.

Henri Toulouse-Lautrec

Tento díky blízké příbuznosti rodičů geneticky postižený šlechtic trpěl pyknodysostózou, jejímž důsledkem byl malý vzrůst a křehké kosti. Nebyl to však jen syfilitický trpaslík vyznačující se vysedáváním v nevěstincích a nestřídmým požíváním alkoholu, ale především geniální a nesmírně plodný kreslíř a malíř, který za pouhých 36 let života vytvořil 737 olejomaleb, 275 akvarelů, 5 084 kreseb a 359 litografií. Je ovšem pravda, že prostředí hospod, nevěstinců, kabaretů, cirkusů souznělo s jeho vnímáním sebe sama, protože jeho postižení představovalo i společenský handicap. A protože umění HTL je neoddělitelná od jeho života, lidé, kteří pracovali v tomto podivném prostředí, jsou častým námětem jeho tvorby. Stejně tak ho přitahuje i atmosféra divadel. Takový život by si ovšem mohl sotva dovolit, kdyby byl závislý na prodeji svých děl. Jako šlechtický synek tyto problémy neměl, a díky tak kuriozní kombinaci okolností je zcela jedinečný a neopakovatelný.

Výstava v Kunstforu je skutečně reprezentativní a dokumentuje všechny etapy jeho tvorby. Ať už první klasické malby jako kůň z roku 1881,

nebo portréty mladých žen jako obraz Carmen Gaudinové "La blanchiseusse" z roku 1896(7?), který byl mimochodem prodán v roce 2005 za 224,4 milionů dolarů.

V první polovině 90. let přibývaly obrazy z prostředí nevěstinců, které byly v Paříži velmi rozšířené (žen, které si takto vydělávaly bylo okolo 40 000), úspěšné prostitutky rozhodně nepatřily k opovrhovaným osobám, ale obraz z tohoto prostředí by si na stěnu sotva někdo pověsil.

a koncem 90. let Toulouse-Lautrec namaloval serii výjevů z cirkusového prostředí, údajně proto, aby dokázal, že může být propuštěn z psychiatrické kliniky, kde strávil 3 měsíce díky svému alkoholismu.

Všechny tyto obrazy byly pozoruhodné, ale ve své době neměly naději na úspěch. Do povědomí veřejnosti ho dostala jeho, dneska bychom řekli, reklamní grafika. Především plakáty k vystoupení kabaretních umělců, zpěváků, tanečnic (bylo jich jen 31) jsou svým způsobem průkopnické. Jako první se objevil ve 3000 exemplářů plakát "La Goulue" propagující kabaret Moulin Rouge, který učinil autora slavným tak říkajíc přes noc.

Jak je vidět na fotografii vpravo, ta slečna nebyla žádná stydlivka. Přezdívka znamená "hltavý" a dostala ji prý proto, že se vrhala na nedopité sklenice. Na náhrobním kámeni je označena jako tvůrkyně kankánu. Toulouse-Lautrecovým velkým přítelem byl kabaretiér Aristide Bruant, který Moulin Rouge provozoval a i on je zvěčněn na několika plakátech.

Na Toulouse-Lautreca potom navázal slavný Čech v Paříži Alfons Mucha, který svou slávu a bohatství založil na reklamních plakátech pro slavnou herečku Sarah Bernhardtovou.

 

I on se prosadil přes noc plakátem na hru Gismonda v roce 1895, kdy Lautrec, přestože byl stále vynikající malíř, se díky alkoholem podlomenému zdraví pomalu dostával za zenit své tvorby, Maloval stále méně a zemřel v roce 1901.

Příznačné je, že když chtěli Lautrecovi rodiče věnovat pozůstalost některému z pařížských muzeí, byli zdvořile odmítnuti. Nakonec "udali" 1000 obrazů, kreseb a grafik v jihofrancouzském městě Albi, velkém asi jako Jihlava. Tam bylo v roce 1922 otevřeno muzeum Henri Toulouse-Lautreca. Je umístěno v biskupském Palais de la Berbie ze 13. století a ročně do něj přijde zhruba 200 000 návštěvníků. což je srovnatelné s pražským Veletržním palácem, nejnavštěvovanější expozicí Národní galerie.