Lazebník sevillský je Rossiniho majstrštyk, který napsal ve 24 letech v roce 1816, a rozhodně patří mezi deset nejhranějších oper vůbec. Inscenace Bartletta Shera měla v Metropolitní opeře premiéru v listopadu 2006. A v březnu následujícího roku byla přenášena v rámci MET in HD do mnoha kin, když v hlavních rolích hráli a zpívali Joyce DiDonato, Peter Mattei, JD Florez a John Del Carlo. Pro mne je to jedna z malé skupinky absolutních představení, která jsem viděl. A protože Isabel Leonard patří do podobné skupinky zpěváků, neváhal jsem zhlédnout v sobotu 22. listopadu přenos představení znovu. Obsazení ovšem bylo zcela nové. Vedle Rosiny Isabel Leonard zpívali Christopher Maltman Figara a Lawrence Brownlee hraběte Almavivu. Všichni individuálně skvělí, záběry ze zkoušek (viz níže) na to ukazovaly také, ale představení se podle mne nezdařilo. Přitom nešlo ani v jednom případě o nepovedené osobní výkony hlavních protagonistů, naopak, každý z nich byl skvělý. Všichni tři mají své role zažité, Leonard a Brownlee zpívali několikrát právě v této inscenaci, ale dohromady to nepasovalo.
Často se mluví o "chemii" ve vztahu dvou zpěváků a řekl bych, že to je přesně to, co mi tentokrát chybělo. Navíc to, co se ztratí na jevišti, se neskryje před kamerou. Malá postava Almavivy působila v podstatě rušivě a není to otázka barvy pleti. Třeba v Popelce mi to nevadilo. A mezi Figarem a Rossinou to také nejiskřilo.
Vlastně ani nevím, proč to píši. Nejspíš abych si to nemusel ukládat do paměti. A pokud si budu chtít udělat radost, zaplatím si vstup do archivu MET a pustím si záznam onoho skoro 8 let starého přenosu. Což doporučuji i případnému čtenáři, za 5 $ si HD video můžete pouštět celý měsíc.
Teď mne napadá, že je to možná i o škodlivosti paměti a potřebě zapomínání.
Žádné komentáře:
Okomentovat