Leoš Janáček napsal svou třetí, ale první velkou operu Její pastorkyně na vlastní libreto podle divadelní hry Gabriely Preissové v roce 1903, kdy mu bylo 49 let, a požádal o provedení pražské Národní divadlo. Šéf opery Karel Kovařovic, stejně jako ředitel Schmoranz, však nastudování odmítl a ani její zhlédnutí v Brně, kde měla premiéru v lednu 1904, ho nepřesvědčilo, spíše naopak. Ostatně sám Janáček k brněnskému provedení poznamenal: "Tak strhanou vlastní práci slyšet nechci."
 |
| Jenůfa Graz, závěrečná scéna - Aleš Briscein (Laco) a Gal James (Jenůfa) |
Letos 29. března měla premiéru inscenace Petera Konwitschného ve Štýrském Hradci, po rakousku Grazu. Tamější opera patří mezi nejlepší rakouské operní domy a pro ztvárnění role Laca pozvali špičkového českého a dnes i evropského tenoristu Aleše Brisceina.
Opera měla dobrý ohlas, i když byla provedena pouze 4x a další reprízy, alespoň v této sezóně, plánovány nejsou. A protože v Brně se koná každé dva roky hudební festival Janáček Brno a v letošním jaksi úředním Roce české hudby, kdy uplynulo také 160 let od skladatelova narození, byla součástí festivalu hned několik produkcí Janáčkových oper: Věc Makropulos (inscenace ND Brno), Příhody lišky Bystroušky (Komorní opera HF JAMU), Její pastorkyňa (Opera Graz), Výlety páně Broučkovy (ND Moravskoslezské Ostrava) a Její pastorkyňa (Chorvatské ND v Záhřebu).
Její pastorkyňa v režii Petera Konwitschneho byla očekávána s jistým napětím, protože Peter Konwitschny patří ke slavným režisérům z brechtovské líhně, kteří dokáží kus roztrhat na kousky a sestavit po svém, zatímco v Brně, kde Janáček strávil většinu života je nezanedbatelná část publika tradicionalistická a na hyzdění svého Janáčka citlivá. I když přání diváků ke 160. narozeninám na panelu ve foyer divadla až tak konzervativní nejsou:
Ale k inscenaci. Tradiční rozhodně nebyla. Zatímco při pražské premiéře roku 1916 vypadala scéna takhle:
scéna Konwitschného, resp. jeho dvorního scénografa Johanese Leiackera se naopak skládala z točny pokryté kobercem, jehož barva charakterizovala roční období, na jejíž jedné straně byly stůl a židle, zatímco na opačné postel s peřinami.
 |
| 3. jednání - jaro |
Což podle mne nejen nerušilo, ale naopak otevíralo prostor pro větší zdůraznění herecké akce. Zpěváci v hlavních rolích (Kostelnička, Laco a Jenůfa) byli skvělí, i podle ohlasu diváků však vynikl Briscein jako Laco, který kromě hlasových a hereckých dispozic má s rolí dosti bohaté zkušenosti a navíc jako Čech má výhodu v češtině, neboť v ní byla opera nastudována. Také Iris Vermillion byla díky svému expresivnímu herectví velmi přesvědčivá.
 |
| 2. jednání - Kostelnička |
Jistým zklamáním byl naopak malý a tlustý "krasavec" Števa, který navíc nebyl pěvecky zcela v pohodě, až je s podivem, na co tu Jenůfu vlastně uhnal.
 |
| 2. jednání - Števa a Kostelnička |
V inscenaci bylo pár scén, které citlivé duše nemusely bez následků strávit. Třeba hned v 1. jednání banda mládeže, která přitáhne se Števou od odvodu, předvádí dost naturalistické opilecko-erotické scény. To ovšem není podstatné, protože režisér s libretem zacházel citlivě a hlavní důraz zjevně kladl na přesnou hereckou práci zpěváků. O tom svědčí i scéna, o níž kdesi mluvil Aleš Briscein. Nedlouho před premiérou prý práskl režisér do pultu a zakřičel: "Ruším produkci, odcházím, protože nejmenovaná sopranistka není schopna moji představu o roli pochopit, natož ji ztvárnit." Nakonec zřejmě nechápavá sopranistka představu ztvárnila. V každém případě bylo díky tomu jak 2. jednání, a zvláště třetí, jemuž dominuje ostrý řez mezi svatební uvolněností a hrůzou, kterou vyvolá nález mrtvého dítěte, nabito emocemi, a to je to pravé divadlo. A na konci se Laco s Jenůfou obracejí úzkým průchodem v téměř zatažené oponě k nejasné sice, leč společné budoucnosti. Této inscenaci rozhodně patří spíš uznání než pohoršení. V ohlasech jsem sice v jednou lokálním brněnském mediu našel velmi rozhořčené odsouzení, ale na druhou stranu vedle mne seděl velmi distingovaný a hodně starý muž, který byl představením tak nadšen, že se snažil ho při děkovačce navždy zachytit alespoň v podobě digitálních obrázků. A protože 2 muži před ním mu v tom povstáním bránili, vyzýval je čím dál hlasitěji a v řadě jazyků k tomu, aby si sedli, až nakonec zařval: "Idioti!" a oni opravdu usedli. Tak až takové emoce dokázala Jenůfa z Grazu v tom šlechetném člověku vyvolat.
A nebylo by spravedlivé nezmínit se o orchestru vedeném Dirkem Kaftanem. Zněl jasně a ostře, čímž přesně odpovídal tomu, jak režisér prezentoval příběh.
Ohlas publika byl velmi příznivý, dlouhé minuty potlesku prokládaného voláním bravo zcela zastínily pár zabučení. Myslím, že to byla ukázka toho, jak inscenovat operu, aniž by režisér ve snaze pojmout dílo moderně vybudoval na prázdném jevišti zcela nový a obtížně srozumitelný absurdní příběh, byť s použitím původního libreta a hudby. Škoda, že Peter Konwitschny, opakovaně jmenovaný odborným německým časopis Opernwelt režisérem roku, doposud nepracoval v Čechách. A zase tak moc času není, protože příští rok mu bude 70 let a jeho kalendář je naplněn nejen režijní prací, ale i výukou mladých adeptů režie ve Vídni, v Berlíně, Hamburku a Tokiu. Ale Evropa je malá, takže v létě dávalo Theater an der Wien jeho pozoruhodnou Traviatu a za Bohémou, kterou inscenoval počátkem tohoto roku v Bratislavě, stačí zajet v únoru do Prahy na festival Opera 2015. Šťastnou cestu.
Leoš Janáček
Její pastorkyňa
23. listopadu 2014, Janáčkova opera Brno
Inscenace: Opera Graz
Dirigent: Dirk Kaftan
Režie: Peter Konwitschny
Výprava: Johannes Leiacker
Světla: Manfred Voss
Dramaturgie: Bettina Bartz, Bernd Kristin
Stařenka Buryja: Dunja Vejzović
Laca: Ales Briscein
Števa: Taylan Reinhard
Kostelnička: Iris Vermillion
Jenůfa: Gal James
Stárek: David McShane
Rychtář: Konstantin Sfiris
Rychtářka: Stefanie Hierlmeier
Karolka: Tatjana Miyus
Pastuchyňa: Fran Lubahn
Barena: Xiaoyi Xu
Jano: Nazanin Ezazi
Tetka: Hana Batinic
1. hlas: Hana Batinic
2. hlas: István Szecsi
Viola: Fuyu Iwaki
Žádné komentáře:
Okomentovat