Pokud zvolíme chronologické řazení výstav, potom první je velká expozice španělského malíře Diego Rodrígueze de Silva y Velásquez (1599 - 1660) rodáka z bohaté Sevilly. Žil v době, kdy už sice skončil "Zlatý věk", který Španělsko zažilo díky bohatství zámořských kolonií, ale konec slávy španělských Habsburků se teprve blížil. Jak je vidět z životopisných dat, výstava nesouvisí s žádným malířovým výročím, ale je přesto významná svým rozsahem a tím, že je to vůbec první souborná výstava Velásquezových obrazů v německy mluvících zemích. A pro českého občana tím spíš, neboť v českých sbírkách existuje pouze jeden jeho obraz, a to infantka Markéta v Lobkovickém paláci na Pražském hradě.
![]() |
Diego Velásquez, autoportrét (1640) Museo de Bellas Artes de Valencia |
![]() |
Tento obraz prince Baltazara Karla z madridské galerie Prado je symbolem výstavy |
Talentovaný malíř z umělecké rodiny se stal ještě jako mladík dvorním malířem španělského krále Filipa IV., k čemuž mu vedle nesporného talentu pomohl i sňatek s dcerou svého učitele Pacheca (věnem si přinesla pár domů), který měl dobré kontakty u madridského dvora. Zatímco v mládí Velásquez pracoval s nejrůznějšími náměty civilními i církevními,
![]() |
Prodavač vody (1622), Wellington Museum London |
v Madridu se jeho práce soustředila na portréty, a to především oficiální obrazy Filipa IV. a jeho rodiny..
![]() |
Princezna Markéta Terezie byla oblíbenou dcerou Filipa IV. a její obraz z roku 1659 vlastní vídeňské muzeum |
Současně však byl Velásquez i nositelem různých úředních pozic, včetně správce královských sbírek a "producenta" velkých oslav, což mu přineslo bohatství a šlechtický titul. Byl uznáván malířskou hvězdou Rubensem znalým italského malířství, který ovšem ve 20. letech 17. století plnil pro Filipa IV. spíše diplomatické úkoly, a jeho doporučení Velásquezovi umožnilo první cestu do Itálie koncem 20. let.
![]() |
Obraz Vulkánova kovářská dílna je z doby Velasquezovy první italské cesty |
V letech 1648 - 1651 strávil Velásquez 2,5 roku na své druhé cestě do Itálie. Byla to svým způsobem služební cesta, protože ji vykonal, aby rozšířil královské sbírky v Madridu, jejichž byl správcem. Cestou namaloval také papeže Innocenta X. Ten prý obraz komentoval slovy: "Moc pravdivé."
![]() |
Venuše z Rokeby, též Venušina toaleta (1651), Národní galerie Londýn |
Od roku 1633 s Velásquezem spolupracoval i jeho zeť Juan Bautista Martinez de Mazo (1612 - 1667), jehož práce jsou často obtížně identifikovatelné a bývají připisovány jeho učiteli, mistrovi a tchánovi a naopak. Velásquezův malířský styl se postupně vyvíjel, m.j. i pod vlivem první italské cesty (Tizian, Tintoretto), později pracoval technikou barevných skvrn, která se podobá tomu, co si osvojili impresionisté. Ti ho ostatně uznávali a je proto považován za jakéhosi jejich předchůdce.
Velásquez byl současníkem Rembrandtovým, ten však žil v úplně jiném světě politickém, náboženském, tvůrčím i osobním. Přesto jsou dnes oba vnímáni jako reprezentanti vrcholného malířského umění v dějinách západní civilizace. Někteří odborníci trvají na tom, že největší je Rembrandt, jiní sází na Velásqueze.
Rozsáhlá výstava zaujímá řadu místností v 1. patře Uměleckohistorického muzea a vedle vlastních exponátů jsem na ní zápůjčky z madridské galerie Prado, která má největší sbírku, ale také z Londýna nebo Bostonu. Vzhledem k tomu, že Velásquez namaloval celkem 120-130 obrazů, je výstava skutečně reprezentativní. Poté co 15. února 2015 skončí, přesune se její jádro do pařížského Grand Palais.
Žádné komentáře:
Okomentovat