Slovenské národní divadlo v Bratislavě bezpochyby skvěle uctilo památku vloni zesnulého režiséra Jozefa Bednárika, když se mu podařilo získat ke čtyřem představením jeho 13 let staré inscenace Mozartovy opery Don Giovanni české a slovenské interprety, jejichž světová úroveň je mimo diskusi. Jsou to Adam Plachetka jako Don Giovanni, Jana Kurucová jako Dona Elvira a Štefan Kocán jako Leporello.
 |
| zleva: dirigent Friedrich Haider, Jana Kurucová a Adam Plachetka |
Bednárik vybudoval svého nemilosrdného dobyvatele ženských srdcí jako oběť jeho vášní, kterého ráno po divoké noci přitáhnou vysíleného a opilého a celý závěr opery je jak fantasmagorický sen, ze kterého se ničema probere ve svěrací kazajce vlastní prázdnoty. Ale i "podvedené" ženy dostávají co proto. Dona Anna, která se nemohla nabažit Giovanniho lásky pak vypráví Donu Ottaviovi, jak se ubránila a k ničemu nedošlo, žádá ho, aby ji pomstil, pak že bude jeho, a když Giovanni zmizí, sdělí mu, že musí ještě počkat, co by tomu řekli lidé. Dona Elvira je sice milující až do konce, ale když si užije s Leporellem, chce si udržet alespoň jeho. A Zerlina je praktická holka, která nemá moc zábran, ale chce si být jistá, že z toho bude mít prospěch. A když zjistí, že ne, udělá kravál. A pánové? Vzteklý trouba Masetto, opatrný ňouma Don Ottavio a mazaný Leporello. Takže komedie s tragickým začátkem a koncem, který zlo víceméně potrestá, ale dobro odmění jen částečně. Představení je úžasně živé, rozpohybované a je na něm vidět Bednárikova zkušenost z režie muzikálů. To všechno na vášnivě a krvavě rudé scéně historické budovy divadla.
 |
| zleva: Leporello, Masetto, Don Ottavio, Zerlina, Komtur, Dona Anna, dirigent, Dona Elvira a Don Giovanni |
Všichni tři protagonisté byli podle očekávání vynikající. Adam Plachetka má roli Dona Giovanniho zažitou nejen ze Stavovského divadla, ale i z Vídně, stejně tak jako Jana Kurucová roli Dony Elvíry z Berlína. Jen nejzkušenější z hvězdné trojice, 42letý Štefan Kocán, zpíval v této opeře kde co, ale Leporella poprvé, což ovšem u zpěváka jeho kvalit není žádný handicap. Sotva se jim tak dá něco vytknout, a to, co já bych vnímal jako možná ne optimální (místy by se mi ještě více líbili Don Giovanni méně herecky důstojný, Dona Elvíra méně pěvecky dravá a Leporello trochu zpěvnější) je opravdu hodně subjektivní, a jsou to malé rozdíly velkých čísel. Ostatní zpěváci byli se zřetelným odstupem dobří, snad nejvíce z nich vynikla pěvecky i herecky Andrea Vizvári v roli Zerliny, naopak Martin Gyimesi jako Don Ottavio občas působil dojmem, že role je na horní hranici jeho možností. To ale říkám spíš pro úplnost, protože celé představení bylo skvělé, stejně jako atmosféra v hledišti.
A výborný byl i orchestr vedený šéfem opery Friedrichem Haiderem, který v letošním roce inscenaci nově hudebně nastudoval. Nemohu srovnávat, ale prý je to obrovský rozdíl. Haider je zdá se pro SND terno. Řadu let, minimálně od zprovoznění nové budovy se dvěma scénami (činohra a opera+balet) v roce 2007, která se mimochodem stavěla 2 desetiletí plus 1 rok, se opera potýkala s obrovskými potížemi personálními i finančními, a zdá se, že tento zkušený a mezinárodně uznávaný dirigent přinesl divadlu stabilitu, s níž přichází i kvalita. Ostatně je to vidět i na tomto představení a jeho obsazení, nebo na vystoupení Pavola Breslika a skoro vystoupení Diany Damrau. Ale i to se cení. A také je to vidět na tom, že Adam Plachetka, který v červnu prohlásil pražské ND za neperspektivní a ukončil s ním spolupráci, se náhle objevil právě v Bratislavě. (Což ostatně považuji za podlost, neb léta tvrdil, že Stavovské divadlo je jeho domov, kam se bude vždy rád vracet, a natěšené uvaděčky hlásily, že dnes to bude krásné, protože bude zpívat "náš" pan Plachetka).
Opera se díky tomu zotavuje i co se návštěvnosti týče, a stejně jako v Praze spoléhá na zahraniční, jmenovitě rakouské publikum. I na tomto představení bylo zastoupeno významně, jen nechápu, proč bylo tolik volných míst, když představení bylo dávno vyprodáno. Je možné, že by to bylo špatně nastaveným režimem rezervací?
Nakonec ještě obrázky budov Slovenského národního divadla.
 |
| Historická budova Slovenského národního divadla byla podle projektu vídeňských architektů Fellnera a Helmera vybudována jako městské divadlo za 25 měsíců (1884-1886) |
 |
| Historická budova večer po představení |
 |
| Historická budova večer po představení |
 |
Náměstí M.R. Štefánika (na sloupu je stín jeho sochy),
v pozadí nové SND, po stranách obchodní centrum Eurovea a za zády Dunaj
|
 |
Nové Slovenské národní divadlo stavěné 21 let od dubna 1986 do dubna 2007;
činohra vlevo má 635 sedadel, studio uprostřed 192 a opera + balet vpravo 901.
|
-------------------
Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni
Dramma giocoso o dvou jednáních v italském jazyce
sobota 8. listopadu 2014 - 19:00, historická budova
Premiéra: 25. a 26. května 2001 v historické budově SND
Nové hudební nastudování (2014) a dirigent: Friedrich Haider
Režie: Jozef Bednárik
Scéna: Vladimír Čáp
Kostýmy: Ľudmila Várossová
Choreografie: Jaroslav Moravčík
Sbormistr: Ladislav Kaprinay
Don Giovanni: Adam Plachetka
Donna Anna: Adriana Kohútková
Don Ottavio: Martin Gyimesi
Komtúr: Ján Galla
Donna Elvira: Jana Kurucová
Leporello: Štefan Kocán
Masetto: Martin Mikuš
Zerlina: Andrea Vizvári
Majordomus: Miloslav Krajčík
Žádné komentáře:
Okomentovat