Plzeň - Nové a staré nejen divadlo

Srpen skončil chladnými a deštivými dny a pak se přehoupl do září, které přineslo nádherné dny babího léta a také začátek kulturní sezóny.

Hned na začátku září otevřelo své brány Nové divadlo v Plzni a předvedlo nové nastudování Smetanovy Prodané nevěsty, které 2. září v přímém přenosu vysílala i Česká televize. Inscenace to je poněkud netradiční, ale neuráží vkus. Což nesdílí všichni, některé recenzenty to rozlítilo, zvláště pak některé detaily, jako když Kecal přijede na motocyklu a Mařenka si Jeníka namlouvá svačinou v kastrůlku.

Jeník - Aleš Briscein, kastrůlek, Mařenka - Ivana Veberová

Ale to by potom musela urážet většina oper. A možná i život. Hudebně se přitom nedá představení v zásadě nic vytknout. Přesto však na něm upoutalo především to nové divadlo. Bylo postaveno 112 let po "starém" novorenesančním, které zahájilo rovněž Smetanou, ale slavnostní Libuší. A v době, kdy vláda s odvoláním na krizi šetří, a divadlo není zrovna prioritou, je to úspěch zcela mimořádný. Pozoruhodné je i to, že pro divadlo se našlo místo v centru města - pár minut chůze od náměstí i starého divadla. Jeho štěstím je, že nákupní centrum přes ulici bylo již postaveno. Přes jinou ulici pak stojí slavný plzeňský sál Peklo.

Divadlo podle projektu vypracovaného architektonickou a projekční kanceláří Helika, na základě původního návrhu portugalské architektonické kanceláře Contemporânea Lda, postavila za 2 roky a 818 mil. Kč společnost Hochtief CZ. Samotné divadlo (vpravo) má sál pro necelých 500 diváků, který nahradí dosavadní Komorní divadlo, a studio pro cca 150 diváků. Vlevo je správní budova včetně šaten.

Stojí snad za to připomenout, že staré divadlo v roce 1902 postavili podle projektu Antonína Balšánka (též Most Legií a Obecní dům v Praze). Časopis Zlatá Praha k tomu tehdy podotkl: "...obecní správa se svým neúnavným starostou v čele starala se o blaho svých občanů. Ona postavila n o v é  m ě s t s k é  d i v a d l o jehož cenou poctěný projekt vypracoval architekt A. Balšánek z Prahy a jehož stavbu provedl plzeňský stavitel p. Němec. Umělecká výzdoba budovy té pochází od malíře Mandla a sochařů Amorta, od něhož v dnešním čísle “Zlaté Prahy” přinášíme dekorační medaillony, Hergesella, Suchardy a j. Oponu maloval Aug. Němejc. Zařízení nábytkové dodal Navrátil z Karlína. V těchto dnech bude tato nová monumentální budova plzeňská odevzdána svému účelu a tím bohdá nastane českému dramatickému umění v Plzni nová éra, která také jistě nezůstane bez účinku na všeobecný rozmach českého divadelnictví." Ono dnes "staré" divadlo má své výhody v tom, že stojí na prestižním místě na konci Smetanových sadů a se sochou J.K. Tyla za zády. A je také větší. Je zajímavé, jaká ohromná změna nastala především v atmosféře české společnosti, která tehdy, v době Rakouska-Uherska, byla zřetelně vlastenecká, a bylo sotva představitelné, že projekt by byl dílem portugalských architektů a stavbu by prováděla nadnárodní společnost. Ostatně architekt Balšánek navázal na práci na plzeňském divadla stavbou pražského Obecního domu, vrcholné ryze české stavby počátku 20. století.