Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešn...

sobota 14. října 2017

Opera 2017 vs. Live in HD?

V září se v Česku potkaly dvě operní akce. Tou první je 13. ročník festivalu Opera 2017, již 25 let každý lichý rok organizované přehlídky nejlepších inscenací českých a slovenských operních scén a tou druhou zahájení 12. sezóny projektu Live in HD, serie přímých přenosů z newyorské Metropolitní opery.

Pokud jde o domácí přehlídku, psal jsem již o olomouckých Řeckých pašijích Bohuslava Martinů a od té doby jsem navštívil:

pondělí 25. září 2017 Národní divadlo Praha
Slezské divadlo Opava

Hlavní postavou bezpochyby byla Katarina Jorda Kramolišová, držitelka operní Thalie za roli Normy i dalších cen za jiné sopránové role. Je už řadu let pilířem opavské opery a role lady Macbeth zřejmě zapadá přímo do středu jejího oboru pěveckého i hereckého, i když v divadle jako je opavské je nutně interpretem multioborovým.






Giuseppe Verdi: Macbeth

Dirigent: Petr Šumník
Režie: Jana Andělová Pletichová
Libreto: Francesco Maria Piave
Choreografie: Valerij Globa
Sbormistr: Kremena Pešakova
Výtvarník scény: Jaroslav Milfajt j. h.
Výtvarník kostýmů: Josef Jelínek j. h.


OSOBY A OBSAZENÍ
Macbeth: Alexander Vovk
Lady Macbeth: Katarína Jorda Kramolišová
Banco: Dalibor Hrda
Macduff: Juraj Nociar
Malcolm, syn krále: Dušan Růžička
Dvorní dáma: Šárka Maršálová
Doktor: Jan Bednář
Vrah: Roman Cimbál, Antonín Kupka
Sloužící: Jan Bednář, Roman Cimbál
První zjevení: Rudolf Medňanský
Druhé zjevení: Anna Sokolová
Třetí zjevení: Jonáš Slovák, Veronika Studničková
Milenec: Jiří Siuda
Fleance – Bankův syn, Duncan – král Skotska, králové duchové, čarodějnice: členové baletu a sboru
Spoluúčinkuje orchestr, sbor a balet Slezského divadla Opava
Premiéra: 1. 3. 2015 od 19 hodin.

pátek 6. října 2017 Stavovské divadlo Praha
Divadlo F.X. Šaldy Liberec

děkovačka ve Stavovském divadle
Tak jako osou opavského představení byla Katarína Jorga Kramolišová, v Massenetově Thais to byla
Lívia Obručník Vénosová. Jediným nedostatkem představení, jestli se to tak dá nazvat, byla dlouhá, snad až akcemi přeplněná scéna po přestávce, po níž se pak děj zkomorní a přejde do lyricko-tragické polohy a jakoby ztrácí tempo. Leč představení bylo poutavé i díky dobrému výkonu ostatních účinkujících, mezi nimiž vynikl Athanael barytonisty Csaby Kotlára. A zůstalo na divákovi, zda si odnese zážitek z tragického osudu hříšnice, která se napravila až k smrti, nebo odejde s pocitem ironie osudu hlavního napravitele Athanaela, který až tváří v tvář smrti oné ženy pochopil, že mu celou tu dobu vlastně šlo ne o její duši, ale tělo. Mimo režijní záměr bezpochyby bylo to, že hříšnice sváděla muže ve vysokém stupni těhotenství, které jí zůstalo až do smrti.

Jules Massenet: Thaïs

Dirigent: Martin Doubravský
Režie: Linda Keprtová
Scéna: Marie Blažková
Kostýmy: Tomáš Kypta
Sbormistr: Tvrtko Karlovič
Choreografie: Marika Hanousková
Dramaturg: Linda Keprtová
Orchestr, sbor a balet Divadla F. X. Šaldy
Premiéra 27. května 2016 Šaldovo divadlo Liberec

OSOBY A OBSAZENÍ
Thaïs – Lívia Obručník Vénosová
Athanaël – Csaba Kotlár
Nicias – Dušan Růžička
Crobyle – Miroslava Časarová
Myrtale – Alžběta Vomáčková
Palémon – Pavel Vančura
Albine – Blanka Černá
La Charmeuse – Vanda Šípová
Sluha – Anatolij Orel

Je úžasné, jak v malých poměrech mohou vzniknout tak skvělá představení. Finanční limity diktují minimální scénické vybavení, které se nutně promítá do režie a výsledek je mnohdy přirozenější a působivější než tam, kde při mnohem větších zdrojích je snaha o "modernost" jaksi prvoplánová.


Met: Live in HD 7. 10. 2017

A proti těmto dvěma domácím operám stojí Norma, kterou v sobotu 7. října zahájila Metropolitní opera své letošní přenosy. Obsazení hlavních rolí bylo excelentní. Norma a Adalgisa byly obsazeny zralými zpěvačkami, o kterých je známo, že podobné postavy dokážou prožít až do morku kosti. Jistě si lze představit, že někdo jiný by je zazpíval jinak, ale sotva lépe. Zvláště klíčová postava Normy je nesmírně pěvecky náročná a nenapadá mne nic, co by se dalo hodnotit kriticky.


Sondra Radvanovsky, která v MET zpívá už 20 let, se po třech Donizettiho královnách v loňském roce (leden - Anna Bolena, únor - Maria Stuarda a březen/duben - Robert Devereux) a této Normě dostala z pozice výborných zpěvaček na samotný vrchol. Joseph Calleja proti svým ženským protějškům působil ne tak přesvědčivě, k čemuž však možná sám v interview s výbornou průvodkyní představením, jinak skvělou sopranistkou Susanne Phillips přispěl opakovaným zdůrazňováním toho, že on opravdu není jako Pollione. (Přičemž zrovna svatý také není.) Celkově však šlo o jednu z nejpůsobivějších inscenací z těch mnoha desítek, které jsem v přenosech viděl.

Vincenzo Bellini: Norma

Dirigent: Carlo Rizzi
Režie: David McVicar
Scéna: Robert Jones
Kostýmy: Moritz Junge
Světla: Paule Constable
Film: Leah Constabler
The Metropolitan Opera Orchestra and Chorus
Premiéra 25. září 2017 The Metropolitan Opera New York

Norma – Sondra Radvanovsky
Pollione – Joseph Calleja
Adalgisa – Joyce DiDonato
Oroveso – Matthew Rose
Clotilde – Michelle Bradley
Flavio – Adam Diegel
Children – Christopher Reynolds, John Reynolds

A Z TOHO PLYNE...

Pro mne z toho plyne to, co říkají průvodci představeními z Metropolitní. Jděte také do svých kamenných divadel, protože opera není jen o čistých tónech a správném frázování, ale především o sdílených emocích. A ty se šíří z jeviště k divákům a naopak jakýmisi tajemnými vlnami, které kamerou neprochází. A navíc je v New Yorku i Praze základem muzika, která ať je zahraná na 100 nebo 80 %, pořád je to ten samý ohňostroj strhujících melodií. Stejně u Verdiho jako Masseneta či Belliniho.

Žádné komentáře:

Okomentovat