Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

středa 25. října 2017

Je dramaturgie PKF mladá?

Orchestrální cyklus PKF - Prague Philharmonia se během pěti týdnů svižným tempem přiblížil 1/3 nabídky, jíž orchestr učinil svým abonentům pro tuto sezónu, takže je nejvyšší čas shrnout dojmy.

Slibné pastorální zahájení

Rudolfinum 10. září 2017
Anton Webern: Im Sommerwind
Gustav Mahler: Písně potulného tovaryše 
Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 6 F dur op. 68 „Pastorální“

Andrej Bondarenko, baryton 
Emmanuel Villaume, dirigent
PKF – Prague Philharmonia

Orchestr pod taktovkou svého šéfdirigenta hrál decentně, soustředěně a dojem z jejich hraní byl radostný. Ostatně "předraný" tonální Webern přednesený s obrovským nadšením, mladistvý Mahler v podání sympatického 30letého vítěze prestižní soutěže v Cardiffu 2011 a snad nejjasnější Beethovenova symfonie nemohly v podání orchestru s takovým CV dopadnout jinak. Byl to opravdu skvělý a pozitivní večer.


-----------------------------------

Velká mše malého Suppého 

 Rudolfinum, 15. října 2017
Franz Suppé: Grosse instrumental Messe (1836)
Novodobá premiéra
Dirigent: Leoš Svárovský
Marie Fajtová (soprán)
Jana Hrochová Wallingerová (alt)
Jaroslav Březina (tenor)
Jiří Brückler (baryton)
Sbormistr: Petr Fiala
PKF – Prague Philharmonia
Český filharmonický sbor Brno

Přestože Franz von Suppé (1819 – 1895) napsal na 30 operet a téměř 200 scénických drobností, žijí dnes tak dvě tři operety a dvě předehry (zvláště Lehká kavalerie). PKF však zařadila do své orchestrální řady jeho Velkou orchestrální mši z roku 1836, kterou jako sedmnáctiletý mladík napsal po prvním roce studia na konzervatoři. Její rukopis objevil ve vídeňském archivu dirigent Petr Chromčák, skladbu pak zinstrumentoval a v roce 2010, 174 let od vzniku díla, dirigoval při její světové premiéře Moravskou filharmonii Olomouc. Na skladbu se lze dívat z různých úhlů. Jeden je takový, že je pozoruhodné, jestliže teenager složí tak rozsáhlou (téměř 80 minut) a náročnou skladbu, na čemž se asi skoro všichni shodnou. Ten druhý se ptá, jestli taková skladba i přes slušnou formální kvalitu může mít dostatečnou hloubku, kterou člověk nabývá až životní zkušeností, a zda je vhodné ji hrát a tady asi shody dosaženo nebude. Bezpochyby to má smysl pro toho, kdo skladbu kdesi ve vídeňském archivu objevil a rekonstruoval. A pro toho, kdo má oblibu v kuriozitách a věří, že to ocení i posluchač. Troufám si však tvrdit, že pro posluchače to má smysl pochybný. Takovou sestavu účinkujících by bylo možné pověřit něčím smysluplnějším.


-----------------------------------

Jakub Hrůša a Kateřina Kněžíková aneb koncert na dobrou chuť v neděli večer

 Rudolfinum, 22. října 2017
Ludwig van Beethoven: Leonora III, předehra
Ludwig van Beethoven: árie Marzelliny „O, wär' ich schon mit dir vereint"
Bohuslav Martinů: Koncert pro klavírní trio a smyčcový orchestr H. 231
Bohuslav Martinů: Concertino pro klavírní trio a smyčcový orchestr H. 232
Wolfgang Amadeus Mozart: „Bella mia fiamma, addio“ KV 528
Ludwig van Beethoven: Předehra k opeře Fidelio

Kateřina Kněžíková, soprán
Dvořákovo trio
Jakub Hrůša, dirigent

Koncert, který zahrnoval 6 skladeb, měl zajímavou, přímo zrcadlově symetrickou architekturu. Na začátku a na konci zazněly Beethovenovy předehry, před přestávkou a po ní klavírní tria Bohuslava Martinů v podání Dvořákova tria a PKF a mezi tím árie v přednesu Kateřiny Kněžíkové. Skladby Beethovena a Mozarta jsou prověřené časem a není k nim co dodat. Poněkud složitější je to s Martinů. Postavení obou trií vedle sebe jen potvrdilo, že výhrady nakladatelství k prvnímu z nich nebyly neopodstatněné a Concertino, kterým ho svižně nahradil, je podstatně působivější.

Pokud jde o interprety, jedná se o sestavu vybranou z toho nejlepšího, co je doma k dispozici. Všichni jsou na vrcholu svých sil, Kateřina Kněžíková udělala v posledních letech veliký pokrok, který se m.j. promítl do toho, že si ji Placido Domingo vybral jako donu Elvíru do své pražské produkce Dona Giovanniho a vynikající Jakub Hrůša vedl orchestr, který důvěrně zná, jako vždy spolehlivě.


Přesto mám dvě poznámky. Jakub Hrůša je pravý létající dirigent. V pátek, sobotu a neděli dirigoval v San Francisku SF Symphony, nejdříve v pondělí večer se vrátil do Prahy, zkoušel s ČF, ve čtvrtek a pátek v Praze zkoušel s PKF a večer dirigoval ČF, v sobotu odletěl do Paříže, aby oddirigoval poslední představení Veselé vdovy v opeře Bastille, a v neděli ráno přiletěl do Prahy dirigovat tento koncert. Takových bylo posledních 10 dní v životě Jakuba Hrůši. Byl vynikající, ale někdy se mi zdálo, že jeho gesta byla snad až zbytečně expresivní. Je vůbec v silách jednoho člověka to všechno zvládnout bez fyzické a psychické újmy?

Ale hlavně chci říct, že dramaturgie koncertu mne nenadchla. Byť se může zdát vtipná, nenabízí žádný prostor soustředěnější duchovní zážitek. Mám pocit, že se stejným efektem bych si ho mohl pustit na youtube. A tak se mi po perfektním záříjovém startu znovu vrací pocit, že PKF se pod novým šéfem stále ještě hledá. Ono ovšem dát dohromady 10 abonentních koncertů ročně při rozsáhlém zájezdovém programu není jednoduchá záležitost. A možná to vůbec vidím špatně jako tůhle. Přišel mi mail od Airbank, jehož předmět zněl: Platební kartu jsme poslali do věčných lovišť. Šlo o mou kartu. Když jsem se ohradil, dostalo se mi odpovědi, že jsou mladí.

Žádné komentáře:

Okomentovat