Prohlásil také, že rozvoj Západu po první světové válce byl důsledkem ruské revoluce 1917. Proto se tam zvyšovala životní úroveň, rozšiřovalo vzdělání a posilovala lidská práva. A po rozpadu Sovětského svazu si rozdělil jeho geopolitické dědictví a začal exportovat demokracii podobně, jako sovětská moc implantovala socialismus.
Prezident měl příležitost naznačit směry ruské zahraniční politiky v příštím funkčním období, ale té nevyužil. Zdá se, že bylo rozhodnuto neriskovat předkládáním nějakých nových myšlenek, které by vyvolávaly naději v to, že v budoucnu je možné očekávat změny. Kurz na konfrontaci se západem přijatý v roce 2014 je považován za úspěšný a nepodléhá revizi. Maximálně lze doufat ve snížení intenzity a emocionality rétoriky, aby nevznikly nové obavy ohledně politiky Moskvy. S tímto úkolem se prezident vyrovnal.
Putin také v nejobecnější rovině nastínil úkoly, které budou stát před budoucím prezidentem země – aby Rusku bylo „velmi flexibilní“ ve formách a metodách řízení a „vysoce konkurenční“ při zavádění nových technologií. Co to znamená pro zahraniční politiku však jasné není. "Technologická konkurenceschopnost" může vyžadovat normalizaci vztahů se Západem, ale stejně tak to může znamenat "spoléhání na vlastní síly". Nebo je vyhlášen kurz pro personální obnovu?
V každém případě však něco podobného nenastane v nejbližší době. Naopak. Ministerstvo zahraničních věcí spolu s Dumou chystá zákony, které by potrestaly Ameriku za omezení svobody ruských medií ve Spojených státech a bez odezvy bezpochyby nezůstane ani schválení "zákona Magnitského" kanadským parlamentem.
Žádné komentáře:
Okomentovat