Ráj na zemi v Drážďanech

Letošní rok byl pro profesionály i publikum zajímající se o výtvarné umění především rokem vlámského malíře Hieronyma Bosche (1450-1516), který zemřel před 500 lety, a jehož obrazy jsou plné hrůzostrašných netvorů a děsivých nočních můr a představují ilustrace tehdy oblíbených bájí a povídek. Takže se vystavovalo, kde se dalo, hlavně však v nizozemském ´s-Hertogenboschi, kde se malíř narodil, a v Madridu, kde mají snad nejslavnější Boschovu malbu, triptych Zahrada pozemských rozkoší. Ale také třeba ve Vídni, kde mají o něco starší triptych Poslední soud a navíc krvavé scény podle něj nedávno promítali na oponu Theater an der Wien při Verdiho Macbethovi, nebo v Berlíně, kde mají alespoň kopii Posledního soudu namalovanou Lucasem Cranachem. A multimediálního Bosche zase viděla Moskva a Berlín.

V době, kdy Bosch umírá, pomalu končí renesance a Nizozemsko, ve kterém žil, se za pár desetiletí rozpadlo na protestantskou severní Republiku spojených nizozemských provincií a katolické habsburské Nizozemí, jehož severní část tvoří Vlámsko. A ve Vlámsku vznikl typický barokně exaltovaný malířský projev se zdůrazněnými smyslovými malířskými kvalitami, jehož zrod byl vyvolán rekatolizací země. Jedním z jeho proudů byla krajinomalba, což však nebyla žádná práce v terénu, ale pečlivá práce v ateliéru. Nejvýraznějšímí reprezentanty vlámského malířství 16. a 17. století byli otec a syn Breughelové na začátku a na vrcholu Peter Paul Rubens. A protože žádný z nich nemá velké výročí, připravila instituce Státní umělecké sbírky Drážďany výstavu tematickou, která se orientuje na krajinomalbu tohoto období a jmenuje se Das Paradies auf Erden neboli Ráj na zemi. Drážďanská sbírka, která patří mezi nejstarší v Evropě, je k tomu zcela kompetentní, protože právě vlámské malířství tvoří její významnou část. Další díla jsou pak ve sbírce grafiky.

Ta doba, o kterou se jedná, byla plná vzrušujících změn. Byla objevena Amerika a obepluta zeměkoule, Španělsko ztrácelo vládu nad částí Nizozemí, vznikaly Východoindické společnosti, Španělsko s Portugalskem si rozdělovaly kolonie, dokud anglické loďstvo španělské neporazilo, osvojovat Severní Ameriku si začali Francouzi a počátkem 17. století i Angličané. To všechno vyvolalo i potřebu rozvoje geografie a kartografie. Rozšiřoval se obchod, válčilo se, nakonec vypukla válka 30letá. To byl tedy rámec toho, co se odráží v expozici.

Krajinářství rozvíjelo dva směry – kabinetní drobnomalbu (hlavně Jan Bruegel st.) a monumentální tzv. bruselskou dekorativní malbu. Mezi náměty patří venkovská krajina v různých ročních obdobích včetně ledových radovánek, přístavy a lodě u pobřeží,

Jan Brueghel st, (1568-1625): Krajina s větrnými mlýny

Lucas van Valckenborch (1535-1597): Zimní krajina u Antwerp

biblická témata - klanění 3 králů, stavba babylonské věže, Jan Křtitel nesoucí globus přes vodu nebo potopa světa

Roelant Savery: Před potopou, 1620

Marten van Valckenborch (1535-1612) - Babylonská věž

A fantastické krajiny:

Roelant Savery (1576-1639), Zřícenina věže u rybníka 1618

Jan Breughel ml.: 

 Pieter Bruegel st. (1525-1569) navázal na odkaz H. Bosche nejen obsahově, ale i způsobem své malby. Jeho dva synové Pieter Brueghel ml. (zv. Pekelný, 1564-1638) a Jan Brueghel st. (zv. Sametový, 1568-1625) následovali otce v malířském řemeslu (a vrátili do jména písmeno "h"). Pieter s úspěchem kopíroval některé otcovy práce a zaměřil se na náboženské motivy a vyobrazení pekla, Jan naopak vynikal především vyobrazením u měšťanů tehdy velmi oblíbených květin na sametovém podkladu. Jeho syn Jan Brueghel ml. (1601-1678) se stal dvorním malířem v Bruselu a talentovaným specialistou na obrazy krajiny.

V čele vlámského barokního stylu stál v Antverpách Pieter Paul Rubens (1577-1640), který svým stylem ovlivnil malířství 17. století po celé Evropě. Rubens byl nejen dvorním malířem, ale i diplomatem a cestovatelem. Zanechal po sobě rozsáhlé dílo (přes 2000 obrazů), kromě jeho obrazů krajiny a bájných příběhů ho proslavily především obrazy žen bujných tvarů. Za vlády krále Rudolfa II. (1552-1612) působila řada vlámských malířů i v Praze, například Roelant Savery (1576-1639).

Adam Frans van der Meulen (1632-1690): Výlet Ludvíka XIV. do Vincennes

Ještě snad stojí zato dodat, že výstava se koná v Umělecká hale, původně výstavní síni saského uměleckého spolku. Ta je součástí rozsáhlého objektu nazývaného podle jeho architekta Lipsiusbau. Je situována mezi kostelem Frauenkirche a Brühlovými terasami a vznikla okolo roku 1890 především pro potřeby výtvarné akademie, aby nahradila starou budovu, která stála blíže k zámku, tam kde je dnes budova zvaná Sekundogenitur. Skleněná kopule Lipsiovy budovy v podobě lisu na citrony významně ovlivňuje siluetu Drážďan a Kunsthalle je využívána k pořádání mimořádných výstav, především současného umění. A vůbec, Drážďany představují významné kulturní, a do druhé poloviny 19. století i mocenské centrum nezávislé na Berlínu resp. Prusku, a stojí za to je navštívit, i když tam zrovna žádná extra výstava neprobíhá. Bohatě stačí stálé expozice, zvláště starého malířství ve Zwingeru. Třeba jen proto, aby člověk trávící večery u české televize neměl pocit, že Česko je pupek světa obklopený méněcennými národy nevalné kvality.