Do Vídně jsem sice přijel za divadlem, ale být tam a vynechat Albertinu je něco jako kulturní zločin a nejen těch není dobré se dopouštět. Nakonec se ukázalo, že stejně jako každý půlrok Albertina pořádá hned několik skvělých výstav, které návštěvníka vtahují do kulturních i jiných souvislostí našeho světa.
 |
|
 |
| pointilistický Rozsévač namalovaný roku 1888 Vincentem van Goghem je všude |
Od Moneta po Picassa
Základní expozice galerie, která se průběžně mírně obměňuje a tak stojí za to tam pokaždé aspoň na chvíli nahlédnout, je umístěna v nejvyšším podlaží. Je to součást sbírky 500 uměleckých děl od impresionismu do současnosti, kterou vytvořili během 40 let manželé Rita a Herbert Batlinerovi, z nichž 200 olejomaleb je od roku 2007 v péči Albertiny. Herbert Batliner (nar. 1928) je významný lichtenštejnský politik a podnikatel, který je také zakladatelem Evropského institutu Herberta Batlinera v Salcburku. Vedle otázek evropské politiky a dějin Evropy se zabývá také vztahem kultury v nejširším slova smyslu a evropské identity, zvláště z pohledu malých evropských zemí. Také jedna ze souvislostí našeho světa.
A protože novinky se objevily i letos, neodolal jsem, abych si nevyfotografoval pár svých oblíbených exponátů a současně nevyzkoušel nový Samsung Galaxy S7 edge. Spokojen jsem s obojím, vývoj fotomobilů se dotáhl na mé představy.
A překvapily mne dosud nevystavené Picassovy grafiky. Asi by to chtělo se vrátit do jeho muzea v Paříži.
Barevný dřevořezy ve Vídni okolo roku 1900
V menší polovině podlaží, kde je umístěna Batlinerova sbírka, probíhají i krátkodobé výstavy. Letos jsou to dřevořezy, jejichž doba vzniku koresponduje s obdobím vrcholu vídeňské secese. A nejen koresponduje, ale přímo k ní patří, i když vedle Klimtových ohňostrojů secesní krásy zůstávají trochu popelkou.
První 3 jsou od Carla Molla (1861-1945), který patřil k nejvýznamnějším postavám Secese a jsou na nich zahrada Belvederu v zimě, další znázorňuje jeden z 11 dřevorytů domů, kde žil Beethoven, a třetí vilu na Hohe Warte, kde Moll žil. Poslední dřevorytinu vytvořila Nora Exner (1879-1915) jako ilustraci k časopisu Ver Sacrum, který Secese vydávala.
Technika dřevořezu ovšem nebyla žádnou novinkou, byl vlastně první reprodukční technikou a široce ho využíval třeba Albrecht Dürer a vystavené obrazy ukazují cestu k expresionismu. Možná by neškodilo, kdyby někde pod čarou byly zmíněny nejen "ideologické" souvislosti se secesí, ale i v širších časovém diapazonu i tyto "technologické".
Seurat, Signac, van Gogh - CESTY POINTILISMU
Většina uměleckých artefaktů, které právě dnes, v listopadu 2016, vystavuje vídeňská galerie Albertina, byla vytvořena plus minus 30 let kolem roku 1900, což je zlatá doba pro kurátory a organizátory velkých výstav a také cestovní kanceláře, pojišťovny, dopravce, hotely, restaurace, kritiky, průvodce a výrobce upomínkových předmětů. Impresionismus, fauvismus, symbolismus, expresionismus a surrealismus byly v posledních letech oslaveny na řadě výstav, a teď přišel na řadu pointilismus. Jeho charakteristika je prostá, je to malování pomocí barevných teček. avšak on odráží ducha jednoho z klíčových období v historii umění: neoimpresionismus. Georges Seurat ho ovšem nazýval chromoluminarismus nebo divisionismus, nakonec byl akceptován termín Paula Signaca. A Albertina dnes vystavuje 100 vybraných děl nejen hlavních představitelů Seurata a Signaca, ale i působivé obrazy, akvarely a kresby mistrů jako je Van Gogh, Matisse a Picasso. Jako obvykle jsou k dispozici i krátké videokomentáře:
Na počátku své kariéry se Seurat zabýval zvláště krajinou a jejími barvami. Velký vliv na něj měl Delacroix, který s ním sdílel zájem o živé a jasné barvy. Seuratův cíl byl komplexní: kombinovat vědecká zjištění v optice s emocemi, které měla malba sdělit. Bez míchání primárních barev na plátně, jen pečlivým umísťováním teček do kompozice, se mu skutečně podařilo dosáhnout v obraze pozoruhodného klidu a harmonie. Seurat (1859-1891) a Signac (1863-1935) se potkali ve "Společnosti nezávislých umělců", skupině, která umožňovala normálně vystavovat malířům odmítnutým kritiky pro jejich údajnou drzost a nedostačující malířskou techniku. Byla v tom také nevyslovená kritika mistrů Moneta a Renoira, kteří stáhli své obrazy z impresionistické výstavy v roce 1886, když Pissaro chtěl, aby se jí zúčastnili pro ně nepřijatelní mladí malíři. Zatímco Seurat zemřel mladý, Signac, který roku 1899 publikoval pointilistický manifest "From Eugène Delacroix to Neo-Impressionism", byl aktivním prosazovatelem stylu až do stáří.
Obrazy Vincenta van Gogha z doby, kdy žil v Holandsku, byly tmavé, často v odstínech hnědé barvy. Teprve když přišel v roce 1886 do Francie a dostal se pod vliv pointilistických "otců", jeho paleta se změnila. Byla světlejší a intenzivnější a dospěl k barevnosti, která je dnes na jeho obrazech tak obdivována. Právě intenzivní používání jasných barev je to, co van Gogh převzal z pointilismu. A to víc než typický pointilistický styl kladení malých teček na plátno.
Výstava se snaží ukázat pointilismus jako pionýrské období, které připravilo základy pro modernismus - Pissarro, Van Gogh, Picasso a Delauney jím byli minimálně v určité fázi jejich kariéry ovlivněni. Ve spolupráci s Kröller-Müller Museum a kurátorem Heinzem Widauerem je pointilismus stopován od jeho počátku v roce 1886 do doznívání jeho vlivu ve 30. letech. Počínaje pracemi průkopníků Seurata, Signaca a Théo van Rysselbergha, ukazuje výstava cestu k modernismu až po Henri-Edmond Crosse, Picassa, Mondriana, kteří ovšem usilovali o svou nezávislou cestu.
FILMOVÉ FOTOGRAFIE - FOTOGRAFOVÉ MEZI REKLAMOU, UMĚNÍM A FILMEM
V přízemních prostorách Albertiny jsou do 26. února 2017 věnovány celkem 4 sály specifickému fotografickému oboru - dokumentaci filmové tvorby. 130 fotografií z let 1910 - 1970, z nichž některé splývají s filmem samotným a vyvolávají celé serie vzpomínek nejen na film, ale i lidi kolem něj a události z té doby. Je příjemné si tuhle historii očima fotoaparátu prohlédout.
 |
| Extase (Gustav Machatý 1933) |
 |
| The Seven Year Itch (Bill Wilder 1955) |
 |
| La Dolce Vita (Federico Fellini 1960) |
 |
| Tenkrát na západě (Sergio Leone 1968) |
Současné umění
A úplně dole je výstava 80 uměleckých děl, která mapuje období druhé poloviny 20. století. Postmodernismus představuje díla, která se nebojí vyčnívat. Obrazy jsou jedinečné nejen svou barevnou estetikou, ale také politickými tématy. Práce, jejichž autory jsou Anselm Kiefer, Gerhard Richter, Arnulf Rainer, Georg Baselitz, Alex Katz a Maria Lassnig, jsou maximálně individuální, mne osobně však nelákají prvoplánově politická témata ani agresivní scény.
 |
| Kosatce (2009) Georg Baselitz (nar. 1938) |
 |
| Jak to začalo (1958, 2009) Georg Baselitz (nar. 1938) |
Uf, byla to fuška. Jeden barák, čtyři podlaží, pět výstav. Ale stálo to za to. Grafika, malby, plastiky, fotografie od chlapíků, co chodili malovat skutečnou přírodu do barbizonského lesa, přes ty, kdo obraz rozložili do puntíků a geometrických obrazců až po ty, kdo na plátno vylijí kýbl barvy. Ale ti všichni usilovali o něco, co je přesáhne, co zůstane jako stopa v dráze, kterou lidské snažení vyryje do země nebo vesmíru. Měli štěstí, že se narodili s takovými schopnostmi, a že je dokázali uplatnit. Máme štěstí, že tu jejich stopu můžeme vnímat. K obojímu je třeba, aby byl člověk svobodný. Minimálně vnitřně.
Žádné komentáře:
Okomentovat