Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

středa 16. listopadu 2016

Dva nepovedené operní večery ve Vídni? Vážně?

O minulém víkendu jsem navštívil dvě představení ve dvou vídeňských operních domech. První byla premiéra dramatu dle Shakespeara, druhé 50 let stará inscenace taškařice dle Beaumarchaise. Ale po řadě.

GIUSEPPE VERDI: MACBETH - THEATER AN DER WIEN
Tou první operou byl v pátek 11. listopadu 2016 Macbeth Giuseppe Verdiho (1813-92), který byl poprvé proveden roku 1847 ve Florencii a přepracovaná verze o téměř 20 let později, roku 1865, měla premiéru v Paříži a ve francouzštině. TadW pro svých 7 letošních představení nastudovalo jednak verzi 1865 s Roberto Frontalim a Adinou Aaron v hlavních rolích, jednak tuto verzi, ale se závěrem 1847 a s Placido Domingem a Davinií Rodriguez jako Macbethem a jeho ženou.

Adina Aaron a Roberto Frontali, Macbeth, TadW, listopad 2016
Celý příběh je především veliká moralita, která se shakespearovsky působivě dotýká základních lidských nectností, v tomto případě vztahu moci a zločinu, což je téma nadčasové, které ovlivňuje nejen životy oněch po moci bažících, ale především jejich širokého okolí. Zde nakonec oba hlavní strůjci zločinů - Macbeth a jeho žena - skončí po sérii vražd spravedlivou smrtí. Téma je tedy vrcholně dramatické stejně jako hudba, i když ta není vždy tak líbivá jako u oper, které Verdi napsal v následujícím desetiletí. Je tedy jasné, že úspěch inscenace plně závisí na týmu, který představení připravuje a provádí. Stagionové Divadlo na Vídeňce je v posledních letech místem, kde vznikají skvělé moderní inscenace s kvalitním obsazením hlavních rolí. Je to navíc místo s velikou tradicí, kde počátkem 19. století proběhla premiéra Beethovenova Fidelia a řady jeho orchestrálních skladeb.


 Režie Macbetha se ujal ředitel divadla Roland Geyer, který má bezpochyby velké zásluhy o umění jako manager, ale režírování zřejmě není jeho silná stránka. Začátek prvního jednání sice slibně rozehrává do až kabaretních poloh, ale zbytek do přestávky s tím příliš nekoresponduje. Podobná situace nastává po přestávce, kdy na průhlednou oponu se promítají fantaskní scény divokých snů Macbethových plných děsů a pocitů viny, vlastně digitálně rozpohybované obrazy Hieronyma Bosche. Za touto oponou je lože, na kterém Macbeth leží. A opět následují scény, které svým pojetím s touto úžasnou podívanou nijak nesouvisí. Pokud jde o zpěváky, zřejmě nejlepší byl Štefan Kocán jako Banco, následovaný Adinou Aaron, která k zajímavému exteriéru přidala kvalitní zpěv a výrazný herecký výkon, i když podle majitelů citlivých uší poněkud distonovala. Což podle mne tak nevadí, jestliže ze zpěváka vyzařuje osobnost. Zpěv Roberta Frontali nebyl špatný, ale zase ne tak skvělý, aby z jeho projevu smazal dojem šedi. Je ovšem možné, že jen plnil režijní záměr, podle kterého je vláčnou hříčkou v rukách své ženy, která k tomu používá celý rejstřík prostředků od silné vůle k lehkému oblečení. Mne osobně zaujal především Banc, jehož výkon byl kvalitní ve všech složkách a jeho zakrvácená košile působivá. Podobně i mladá mezzosopranistka Natalia Kawałek-Plewniak. Jedinou slabinou snad byl malý objem hlasu nebo indispozice Juliana Henao Gonzaleze, kterého v duetu Macduffa s Malcolmem nebylo moc slyšet. Kvalitní byl i výkon orchestru. Celkové hodnocení odpovídalo odezvě u premiérového publika, kde potlesk převažoval nad bučením tak 80:20. Moje hodnocení je, že kvůli tomuhle jsem do Vídně jezdit nemusel.

Neviděl jsem ovšem druhé obsazení, které na žádost Placida Dominga mělo závěr převzatý z původní verze, kde je Macbeth zavražděn mimo jeviště. Z ohlasů lze vyčíst, že jeho pěvecký projev byl zajímavý, avšak v závěru mu ubývaly síly pro jevištní akci, což v 75 letech nemůže nijak zvlášť překvapit. Nicméně stejně jako Adina Aaron byl bezpochyby tou vyzařující osobností.

Giuseppe Verdi:
Macbeth
(verze 1865/1847)
Dirigent: Bertrand de Billy
Režisér: Roland Geyer
Scéna a kostýmy: Johannes Leiacker
Video: David Haneke
Světelný design: Bertrand Killy
Choreografie: Peter Karolyi
Sbormistr: Erwin Ortner
Wiener Symphoniker
Arnold Schoenberg Chor
Premiéra 11. listopadu 2016 Theater an der Wien Vídeň

Macbeth – Roberto Frontali 
Lady Macbeth – Adina Aaron 
Banco – Štefan Kocán
Dama di Lady Macbeth – Natalia Kawałek-Plewniak
Macduff – Arturo Chacón-Cruz
Malcolm – Julian Henao Gonzalez
Medicodomestico di Macbeth – Andreas Jankowitsch
Ecate – Magdalena Bönisch, Irina Mocnik


GIOACCINO ROSSINI: LAZEBNÍK SEVILLSKÝ - WIENER STAATSOPER
Hlavní důvod, proč jsem jel do Vídně, však byla dvě představení Lazebníka sevillského, v nichž Rosinu měla zpívat Isabel Leonard, skvělá 34leté americká mezzosopranistka, mimo jiné nositelka Tuckerovy ceny, více známá jako Stefano z MET in HD v roce 2007, Dorabella v Salcburku 2009 a MET in HD 2014, Cherubín v Glyndeborne 2012 či Rosina v MET in HD 2014. Tu poslední roli zpívala v roce 2012 také ve Vídni, a to ve stejné inscenaci, kde měla vystoupit letos.

Na jejím kalendáři se dvě listopadová vystoupení objevila již před mnoha měsíci a jsou tam dosud. Programy vídeňské opery však již delší dobu uváděly v roli Rosiny Rachel Frenkel, druhé představení nakonec zpívala Lilly Jørstad. Před začátkem vystoupil zástupce divadla a informoval, že zprávy o Leonard byly mylné. Ta data jsou však na její stránce i informaci agentury dosud, hrají se jen tato dvě představení a programy jsou nestandardně v angličtině. Nelze vyloučit, že její agentura nechtěla, aby zpívala, když větší část divadla je na turné v Japonsku a obsazení přece jen nebylo špičkové.

Isabel Leonard jako Rosina, Vídeň 2012
To je věc názoru, ale podstatné je, že inscenace měla premiéru roku 1966. A to je strašně dlouhá doba ve vývoji pojímání opery. I když před 50 lety mohlo jít o revoluční formu a i dnes je řada prvků zajímavá, celek je poplatný době. A vidět scénu, kde v popředí stojí zpěvák a pěje do publika, zatímco pět dalších sólistů ho nehnutě pozoruje, to je dnes doména špatných představení. Jistě existuje důvod, proč se tato inscenace stále hraje, mně však zůstává skryt. A toto lze překonat snad jedině skutečně mimořádnými výkony zpěváků, a takové 12. listopadu slyšet nebylo. Takže šlo opět o průměrné představení obsolentní inscenace, kvůli které není třeba jezdit do Vídně.

Prostě ani ve Vídni není každý den posvícení.

IL BARBIERE DI SIVIGLIA
Gioachino Rossini
Guillermo García Calvo | Dirigent
Günther Rennert | Inszenierungskonzept
Richard Bletschacher | Regie
Alfred Siercke | Ausstattung

Antonino Siragusa | Graf Almaviva
Paolo Rumetz | Bartolo
Rachel Frenkel | Rosina
Adrian Eröd | Figaro
Sorin Coliban | Basilio
Mihail Dogotari | Fiorello
Lydia Rathkolb | Marcellina
Jaroslav Pehal | Ambrogio
Alejandro Pizarro Enríquez | Offizier



Žádné komentáře:

Okomentovat