Blomstedt uhranul Českou filharmonii

Posouvám se v čase zpátky. Včera jsem psal o sobotě, dnes se vracím k pátku 18. října. V ten večer se odehrálo v Rudolfinu třetí provedení druhého koncertu abonentního cyklu A České filharmonie. Program byl snadno zapamatovatelný, Beethovenovy symfonie 7. a 8. Je vždycky zajímavé připomenout si dobu, ve které dílo vzniklo. Tady šlo o dramatické období mezi rokem 1806, tedy krátce po vítězství Napoleona u Slavkova, a rokem 1813, kdy byl Napoleon po tragickém ruském tažení krutě poražen u Lipska. 2 měsíce nato se konala premiéra 7. symfonie, jejíž výtěžek byl věnován obětem napoleonských válek. Beethoven, který v té době progresivně ztrácel sluch, zde vytvořil skladbu naplněnou radostí a temperamentem. Jinak to řekl Richard Wagner, který ji označil za "Apoteózu tance".

Dirigentem koncertu byl Herbert Blomstedt. Tento 86letý, v Americe narozený Švéd s internacionálním školením, má ve svém pracovním CV například 10 let u San Francisco Symphony (plus doživotní Conductor Laureate), 10 let u Dresner Staatskapelle a 7 let u lipského Gewandhaus orchestra, a jeho obor jsou především němečtí a rakouští skladatelé. U dirigenta jeho věku by člověk očekával spíše "stínové" dirigování, avšak pravý opak byl skutečností. Blomstedt dirigoval zvláště 7. symfonii energicky, ostře řezanými plochami a donutil orchestr ke zcela mimořádnému nadšenému výkonu. To bylo cítit i z jeho více než přátelského kontaktu s hráči během děkování se. Publikum tuto atmosféru evidentně vycítilo a protože v něm byla řada mladých zahraničních návštěvníků, strhla se po koncertu bouře ovací, doprovázená křikem a pískáním. Zde se mi jen potvrdilo to, co jsem pocítil již vloni. Že totiž pod Jiřím Bělohlávkem hraje filharmonie na vysoké úrovni, spořádaně a perfektně, ale k mimořádnému výkonu potřebuje impulz mimořádné osobnosti. Letos to byl Blomstedt, vloni Leonard Slatkin. Shodou okolností hrála ČF 7. symfonii počátkem září v zahajovacím koncertu Dvořákovy Prahy s dirigentem Jiřím Bělohlávkem. Teď jsem se díval na svůj tehdejší komentář, a tam tvrdím, že to byl dobré, nikoli však mimořádné.