Ještě jednou Chagall

O Chagallově výstavě jsem tady psal někdy v březnu, ale ten výlet do Paříže byl opravdu jen na otočku, a tak jsem se vypravil do Budapešti, kam se v září výstava přesunula. A také musím říct, že název "Chagall mezi válkou a mírem" je poněkud zavádějící. Možná je to ale subjektivní, protože u mne evokoval vzpomínku na Picassovu výstavu s podobným námětem (Peace and Freedom) ve vídeňské Albertině před asi 3 lety, která měla na můj vkus příliš výrazný politický podtext. Ale toto je výstava průřezová, zabírající období od Chagallových počátků v Rusku až po poslední fázi jeho života na jihu Francie.

Než se dostanu k samotné výstavě, možná něco o Budapešti. Ta má 2 velká centra výtvarného umění, na zámeckém vrchu je to Národní galerie se sbírkami maďarského umění a na Náměstí hrdinů, o 2,5 km dál a na druhém břehu Dunaje Muzeum výtvarných umění se sbírkami ne-maďarského umění. Obě tyto instituce si tvrdě konkurují, a je zřejmé, že k tomu, aby Národní galerie mohla vystavovat Chagalla, musela dodat nějaký důvod. Takže to de jure byla paralelní výstava Chagalla a jeho o 20 let mladšího maďarského obdivovatele a následovníka Amose Imre, který byl jako Žid pronásledován a zemřel koncem války v koncentračním táboře. Nebyla to však první výstava Chagallova díla v Maďarsku. V roce 1972 byla v Budapešti výstava litografií, z nichž "Bonjour Paris" je také vyobrazena na plakátu výstavy.

plakát budapeštské výstavy 1972

Současná výstava informuje o jednotlivých obdobích Chagallova života, doplňuje je citáty a dokumentuje díly z té doby.
"I have chosen to paint. Painting appeared to me like a window through which i would fly away to another world."
"This is my wife. I have entered a new house and i cannot by parted from it."
"Paris. No word sounded sweeter to me."
"The Bible is like resound of nature. And this secret is what i have tried to transmit."
"In the East i founded the Bible and part of my own being."
"If I create from the heart, nearly everything works; if from the head, almost nothing."

Teprve tam si člověk uvědomí symboliku jeho zvláštních scén (kohout - symbol života, koza - živitelka mnoha Židů v jeho rodném Vitebsku, svícen - převtělení boha, létající postava - Luftmensch - symbol naděje a obav... ). Přestože se Chagall v průběhu života přiblížil k různým proudům v malířstí a čerpal z nich, nelze říci, že by se součástí některého z nich stal. Andre Breton, duše surrealismu o něm řekl, že jen "reorganizuje realitu života" a vytváří magický svět. Také proto se jeho obrazy ocitly v té nejlepší společnosti: na výstavě "Degenerované umění" v Mnichově roku 1933, kam nacisté svezli vrcholy moderního umění z celé Evropy.

V Budapešti však je vystaven jeden Chagallův obraz, který v Musée du Luxembourg nebyl. Je to velké plátno z roku 1964 nazvané La Vie (Live, život), jež je jistým výtvarným protipólem autobiografie z roku 1922. Do Budapešti bylo zapůjčeno z významné soukromé sbírky moderního umění Maeght Foundation v Saint-Paul-de-Vence nedaleko Nice, kde Chagall strávil posledních 20 let svého života. Rodina Maeght byli Chagallovi saintpaulští sousedé.

La Vie (1964), cca 4x3 m

Jako přídavek ještě krátký film z roku 1967, kdy bylo Chagallovi 80 let.

A nakonec jedna poznámka k Čechům a Čechám. Na místě, kde dnes stojí palác ze druhé poloviny 18. století, ve kterém je Národní galerie umístěna, postavil v 1. polovině 15. století syn Karla IV. Zikmund Lucemburský honosný gotický palác a přesunul tam z nejisté Prahy sídlo Svaté říše římské. Což se obvykle neví, a když ano, skromně se o tom mlčí. Na rozdíl od Čech je tak Zikmund v Maďarsku oblíbeným a uznávaným panovníkem.