Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

pondělí 14. října 2013

Mým domovem ztichlá je putyka...

Bejvávalo.


Protože ony ty putyky už také ani nejsou. Třeba pivnice Na Rybárně na Betlémském náměstí. Kdysi fara, když tam, kde je dnes náměstí byl hřbitov, ale už nějakých 300 let barokní měšťanský dům. Narodil se tam malíř Čermák a nahoře je busta Josefa I. Vlevo od vchodu do domu byla hospodská nudle, na jejím konci piano, na které hrávala poněkud ordinérní dáma, trvale zakouřeno a nabito. Kdo chtěl uspět, musel obsadit stůl tak do šesti. Mezi stálé hosty patřil Jarda Holeček, baleťák z Národního za zenitem, který dostával už jen role "otce Markétky", později 3. muže a pak už jen stínu. Mezi jeho slavné výroky patřilo: "Honzo, já tě miluju, ty máš jazyk jako lopatu." A také tam chodil jeden uhlazený člen operního sboru před penzí. Přicházeli po představení, ostentativně se přehlíželi a pohrdavě mluvili o tom, že ten druhý je homosexuál. Pravdu měli oba. Často se tam objevili i dva "estetici" - Zdeněk Ferbar a Sáva Šabouk. Jeden zamindrákovaný kulhavý "intelektuál", druhý sebevědomý cynik. Toho jsem potkal 22. srpna 1968 na Staroměstském náměstí, kde zaujalo ruské dělostřelectvo kruhovou obranu. Zářil. Později se stal ředitelem a hrobařem Ústavu dějin umění.

A vpravo od vchodu vinárna s uhlazeným vedoucím panem Leinerem, který dbal na solidnost klientely. I on patřil do 3% komunity a mnoho jeho přátel to tam přitahovalo. Párkrát jsem tam seděl také se Svíťou, jenž pronásledoval jistou Lili, která ač vdána, velmi milovala mladičkého Jirku Panýra a on ji. A Svíťa, aby jí byl aspoň na blízku, sedával u vedlejšího stolku. Jednoho večera tam seděla také parta adeptů architektury a jeden, dnes celkem známý a solidní herec, pak házel do noční tramvaje dámské kalhotky. Už ani nevím, jak k nim přišel. Potom jednoho Silvestra, tuším že 1964, jsem tam byl naposledy, protože celý lokál k 1. lednu zavřeli, a kouzlo zmizelo. Po čase se tam objevila vinárna U plebána, dnes je tam jakási pizzerie.

dům Na rybárně, Betlémské náměstí
A přes náměstí, na rohu Liliové a Náprstkovy, byla vinárna V zátiší. Jedna místnost s boxíky jako lokál, vlevo výčep a malý bar. Tam zase chodila pro nás "stařičká" Ljuba Hermanová (nebylo jí ani 50), postávala u baru a čekala na mladého přítele. Za paní vedoucí - "hraběnkou" také chodil nějaký podplukovník z Bartolomějské, nejspíš soukromě. Pili se tam 3 kamarádi, což je rum se sladkým vermutem 1:1, a paní vedoucí kolikrát i s placením počkala. A nádobí tam myla opravdu stařičká "bába" Voštová, kterou bylo možné přes den vidět, jak kouká z okna domu u tramvajové zastávky dnes Staroměstská. A já, když jsem se tam loučil se svobodou, jsem málem přišel o povolávací rozkaz, který mi jakýsi ožralý kapitán od vojenské kontrarozvědky přechodně zabavil kvůli "vyzrazení státního tajemství". A právě tam jsem se také dozvěděl o smrti J.F. Kennedyho.

I tuto vinárnu časem zavřeli, a v 80. letech se z ní stal solidní restaurant, dnes dokonce luxusní. Ale hlavně vyšumělo nezávazné mládí, které zaskočila zodpovědnost, a z těchhle míst a dlouhých večerů v nich se stala jen skvělá vzpomínka. A až na to budu mít náladu, přidám ještě pár dalších.

Jo, a na tom Betlémském náměstí jsem letos v létě napočítal 5 občerstvovacích zahrádek a nejméně stejně tolik kamenných lokálů nejrůznějších typů. A to jsem ani nezmínil, že tam jsou další 2 stavby, spojené přímo s národními dějinami. V pivovaře U Halánků se ve 2. polovině 19. století docela slušně vlastenčilo, a dnes je tam Náprstkovo muzeum. Když se cestovatelé Hanzelka a Zikmund vrátili ze své první cesty, konala se tam výstava, na jejíž vernisáži jsem se jakousi shodou náhod ocitl, a možná, že někde mám ještě i podepsaný program. A Betlémská kaple, toť kapitola sama pro sebe. Je symbolem husitství, a byla v 50. letech minulého století na oslavu tohoto "předchůdce komunismu" vybudována zhruba v podobě, kterou měla počátkem století patnáctého, kdy sloužila Husovi jako kazatelna.

Tak já nevím, takových památek, tolik hospod, a přitom si někteří nespokojenci permanentně stěžují na režim. Kde se stala chyba?

PS: Je ještě spousta živých, kteří tam chodívali, ale o těch radši nepíši, třeba to doma dodnes tají. Prostě o živých jen dobře.

2 komentáře:

  1. Nahodou jsem objevil tento text. Je velmi verny, protozeve stejne dobe jsem popsane lokaly navstevoval. Znal jsem Jirku Psnyra i Lili Janeckovou a mnohe dalsi "kumpany". Diky. Jiri Merger

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Aby ne, když jsi byl v té partě adeptů architektury.🙂 MB

      Smazat